Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2018

ročník 25
18. 9.–1. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Letní rozjímání

    Drezíroval jsem dvanáct kačen, aby hrály na klavír, střílely z kanonu, pekly svá vlastní vejce. Slonice Dixi mě i po letech něžně objímala chobotem v bratrském objetí a kolegyně tygřice mě nesežrala, jen spokojeně kočkovitě zapředla a olízla šmirglovým jazykem. Asi se o tomhle duševním sepětí doslechla klíšťata na Hrádečku a s rozkošivou láskou se jich jedenáct zahryzlo do mé svaloviny. Nožkami tleskala, neboť jim teplé krmivo moc chutnalo. Bříška se zvětšovala. Já průsvitněl, chřadl. Domluva nepomáhala. Práskání bičíku? Ne, ne! Žádné cukr, bič. Oni sáli vzácnou nulku! Co lepšího jim můžu nabídnout? Když svědění neustávalo, začal jsem páčit, šroubovat, mastit. Jedno pustí, ale hned se snaží přisát znovu. Bojujeme. Celé tělo šimrá a hlavou letí, jaký dárek mi předají ona?

    Vůbec cizopasníků, kteří se přiživují na úkor jiné tělesné schránky, je, co? Mění kabáty, masky, saka a vůbec jim přitom nevadí, že se mnohdy vůbec dál nevyvíjejí, dokonce že se jejich tělesná podoba mění. Odpadávají končetiny, přebytečné orgány. Nač by jim taky byly, když mají guru-hostitele. Tasemnice kupříkladu ztrácí zažívací ústrojí a vyživuje se ze šťáv svých hostitelů povrchem celého svého dlouhého těla! Představuji si paparazzi, místo hlavy fotoaparát srostlý s oční bulvou, totální prorůst, žilky napájejí clonu, oční zornici. Závěrka výhrůžně cvaká jak gilotina a stíná hlavičku za hlavičkou… cvak, cvak… Nebo pojišťovací agenti, místo těla obří brašnu/kufřík, do něhož nohou, rukou hrnou vše, a portmonka místo hlavy slastně mlaská… mlask, mlask… Nebo politiků bezedné, nekonečné koryto místo úst, navzájem srostlé… chrochty, chrochty… Všichni by se mohli využít v moderním umění k vytváření soch či jiných děl. Nechat je patřičně vyhládnout a jen připravit materiál k opracování. Potřete ho špekem, semínky, medem, vnitřnostmi a oni se vrhnou na oblíbenou pochutinu a během žraní, žvýkání, hryzání vydlabou avantgardní sochu, obraz.

    Někdy cizopasník tím, že se pase na cizím, působí přímo psychický teror. Například naše známá u sklenky vína začne vyprávět o čtyřměsíčním šílenství z potěru štěnic. Horor začne ustavičným svěděním a červenými štípanci. Asi komár? Ovád? Ale když se to zhoršuje, běží k odborníkům. Ukazuje, demonstruje. Pokývají hlavou, podrbají se ve skráních. „Je to alergie!“ „Ne svrab!“ „Ale probůh, to nepoznáte neštovice?! “Až po měsíci někdo koukne a…

    „ALE vždyť to má pravidelné tři kousance pod sebou… To je štěnice! Ona se přisaje, je vyrušena, a tak se zahryzne kousek vedle a hned si saje dál! Zase ji něco vyruší, a tak jen vytáhne sosáček a hup o milimetr vpravo další vpich… Typické pro smečku pracovitých štěnic!“ Známá ukazuje jako důkaz fotografie svého otečkovaného těla.

    „Vidíte červené tři tečky vedle tří teček… Kousek dál další tři tečky a vedle jiné tři tečky!“ Čučím a raduji se! Všude samé tečky. Tři tečky! Tak rád jimi ženu texty kupředu. Hyperaktivní rytmus klaunských emocí… Klaunských střihů… Náznak, nedořečenost… Používám je přirozeně od mládí… Jako hnací motor, bič, paličku od bubnu… Občas mi je korektoři škrtají, že je jich zbytečně moc… PCHÁ! A když později objevím Célina, ryčím blahem… Někdo další stejně puntíkuje a nešetří… A tady máme, místo papíru, otečkované celé tělo! Hýžď, stehna, ruce, předloktí, záloktí, ňadra… Samá trojtečka… Jupí… Jaká výzva… Stačí jen dopsat chybějící slova… Ona mezitím zajíkavě vypráví, jakému bláznovství propadala. Neustálý strach z dalších kousanců, nekonečné škrábání, pocit špindíry… Vysvobodili ji až specialisté na hubení hmyzu. ŠKODA! Než potkám další štěnice či nezvladatelné cizáčky, chytnu komára a schválně masochisticky posouvám jeho ostrý sosáček po těle. Trojteček/césur přibývá. V utrpení myslím na před-letní text, který pohladí, něžně pohoupe jako Dixinka… sosy sos… sosy sos… SOS!


    Komentáře k článku: Letní rozjímání

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,