Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Konec laciných herců?

    Na tripartitě ministerstva kultury (6. září) jsme byli přítomnými náměstky informováni, že rozpočet na rok 2017 je snížen o 50 milionů na živou kulturu a že k plánovanému zvýšení platů herců o 10 % v příštím roce nedojde, přestože odměňování pracovníků v kultuře je tristní, hluboko pod hranicí průměrné mzdy v ČR. V souvislosti s těmito skutečnostmi jsme zahájili intenzivní vyjednávání o navýšení státního rozpočtu o předjednanou finanční podporu divadel a jejich souborů. Upozornili jsme, že nedojde-li k požadované úpravě, může být vyhlášena stávková pohotovost a mediální kampaň. Vláda následně přidala ministerstvu kultury pro příští rok 100 milionů. Peníze jsou určeny na živé umění a směřovat mají hlavně do regionů.

    Musejí však následovat okamžitá jednání na úrovni ministrů o nalezení systémového nástroje na spolufinancování regionální profesionální institucionální kultury. Národní kultura (bohužel často nazývaná jako regionální) se skládá z institucí, které až z 90 % jsou zřízeny mimo MK ČR. Jediným nositelem stability oboru jsou tak většinově obce a města. Krajské úřady v rámci institucionální kultury nejsou jako zřizovatelé nebo přispěvatelé výrazně zastoupeny. Je stále až příliš mnoho krajů, které nezřizují ani vlastní kulturní politiky. Tato absence je velice citelná, a to především chybějícími prostředky na provoz.

    Je smutné připomínat, že zrovna profesionální umělci a pracovníci v kultuře patří spolu s oborem sociálních služeb na pomyslný chvost v míře odměňování. U řady z nich můžeme mluvit o pracující chudobě, a to přes vysokou míru společenské prospěšnosti a profesionality. Není prostě možné odpovědnost za fungování kulturní tradice národa ve formě profesionálních divadel, orchestrů, galerií a knihoven, které často mají i významné mezinárodní renomé, udržovat pouze na odpovědnosti veřejných rozpočtů měst a obcí. Proto jsou nutné systémové změny, které by nejen zlepšily situaci, ale v mnoha případech zachránily existenci významných uměleckých organizací.

    Proto i manifestační mítink ČMKOS – Konec levné práce v ČR – přináší už přes rok konkrétní změny v platové a mzdové politice ekonomicky úspěšného státu. Aby herci upustili od laciných výkonů na jevišti, před kamerou či mikrofonem, potřebují pro život odměnu, která jim (a jejich rodinám) zajistí takové zázemí, kde nebude chudoba na prvním místě jejich existence, ale vrátí se tam s jejich talentem i bohatá tvorba.

    Jiří Hromada

    www.hereckaasociace.cz


    Komentáře k článku: Konec laciných herců?

    1. Jiri Katrusak

      Profilový obrázek

      Navrhuji
      snizeni dotaci a prechod do soukromeho sektoru. Nam podnikatelum nikdo zadne dotace neda.

      05.11.2016 (16.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,