Gusto číslo jedna: Milan Děžinský a sbírka drobných textů s názvem Zázemí pro ušáka (vydal Host). Sto stránek na hraně mezi poezií (které byl autor věrný doposavad; knižně debutoval právě před třiceti lety) a prózou (po níž možná celý ten čas pošilhával). Tvarem pak aforizující miniatura, lyrická absurdita. Východisko mnohdy velmi civilní, obyčejné – ale další vývojový pohyb dějové linky vždycky načatý příběh jemně a mile vychýlí, zpoetizuje. Obraznost jde skoro vždycky s komikou, se vzdušným nonsensem, v němž vzdáleně rezonují Kafka, Borges i Charms. Někdo má bílý a prázdný dům, někdo jiný jde předčasně do důchodu, aby si užil (jenže obratem smutně umře), někdo další pak medituje nad fíky jako ovocem naruby, případně pozoruje celoživotního druha skrze dno sklenice, z níž právě pije. Skautky se bojí na hlídce na úpatí hodiny mezi psem a vlkem. Sandro Penna „dýchá báseň“. Na Měsíci přistál „americkej trumpetista“. Místy je v té obraznosti a zábavě ale ještě něco víc: trocha hororu, trocha strachu z toho, co je možné, co všecko se dá prezentovat jako skutečnost. Jako reálné zázemí – pro fikčního ušáka. Anebo naopak.

Gusto číslo dvě: Carole Lobel a komiks Na nepřátelském území (přeložila Sára Vybíralová, vydala Kniha Zlin). Tady už je toho hororu poněkud víc. Jistě i proto, že ten příběh má žitý základ. V hlavní roli dvojka z výtvarné školy. Ona trochu ostýchavá, on frajer, co hulí trávu a zpívá v rockové kapele. Dají to dohromady. Pořídí si potomstvo. Jenže jejich osobnostní profily se začnou zvolna měnit. Ona roste, profesionalizuje se, začíná se svým uměním živit; on se propadá čím dál hlouběji do bludu, že mu svět nerozumí, že se proti jeho géniu všichni spikli. A najde si nového kamaráda: internet. V jeho náruči se pak definitivně utvrdí, že za jeho malost a ubohost můžou druzí. Určitě jste o nich slyšeli: „židáci, arabáši, buzny, feminofašistky, novinářská žumpa, sionistickej komplot…“ On jim samozřejmě vyhlásí válku – a na nepřátelské území vyšle jako první bojovníky vlastní děti. Autorka svůj vztek nakreslila čtyřbarevnou propiskou na jeden zátah. Je to neumětelské, syrové, ale kresba přesně vystihuje hnus, který se těmi stránkami valí, roste a zhmotňuje se. Až přeroste z komiksu do reálu. Anebo naopak?

Možná ty knížky mají navenek společného víc, než se zdá.

Autor je kulturní publicista.