Komentáře

Pro zombíky to však byla zábava…

Radim Kopáč

Jedu tuhle s dětmi na víkend za přáteli do Milovic. Na cestu beru dvě knížky, jednu pro děti, druhou pro sebe, až večer všichni odpadnou a hvězdy ještě budou svítit naplno. 

Babky v Mexiku
Foto: Meander, ilustrace Galina Miklínová

S nejmladším čtu novinku Marky Míkové. Druhý díl řady – Babky v Mexiku (vydal Meander). Ten první (Babky, 2019) ilustrovala Kristýna Fingerlandová, ten druhý Galina Miklínová. Babky jsou tři a mají vyloženě mluvící příjmení: Kvasničková, Vomáčková a Zelí. Jednoho dne se vydají na výlet. Právě do titulní latinskoamerické země. Na cestu přibalí trochu zmatků a roztěkanosti, trochu nadšení a chuti do života – a pak taky pořádnou porci komiky; situační i jazykové. Na místě si to vyloženě užijí: provětrají stereotypy, tragické dozvuky španělské konkvisty, lokální vykutálenost i nepochybné krásy přírody. Nazpátek domů pak proplují jako v opravdové pohádce! Jeden motiv čtenáři obzvlášť uvízl v hlavě: souboj zdejších zombíků – a tamějšího smrťáka, kostlivce. Navíc stylizovaný jako divadélko a napsaný mile neohrabaným veršem: „… honili smrťáka po celé ulici / a ten jen nadával a lomil kostnatýma rukama. / Pro zombíky to však byla zábava, / běželi za ním, až ho dostali, / a tak nad ním zombíci vyhráli.“

Když večer všichni odpadnou a hvězdy svítí naplno, otevřu druhou knížku. Šest povídek Petra Kukala shrnutých pod název Divná místa (vydal Jonathan Livingston). Podle anotace má jít o prozaické výkresy krize středního věku, ale jde taky o něco jiného; někdy víc, někdy míň. V prvních kusech rezonuje trochu poetika Michala Viewegha, když byl před dvaceti třiceti lety na vrcholu. V posledních dvou povídkách je ale atmosféra vyprávění najednou úplně jiná; mysteriózní, lehce úzkostná, skoro hororová. V jednom textu („Bolfánek“) se „chorý“ génius loci propisuje do svých návštěvníků, kolonizuje a vysává jejich tělo i duši jako astrální upír; v druhém („Něco“) pak osamělý muž noc co noc, někdy v hodině mezi psem a vlkem, tuší za dveřmi svého bytu čím dál intenzivněji – „něco“. Druhým textem se obratem rozezněla dávná čtenářská zkušenost s povídkou Jaroslava Havlíčka „Přicházející z pekel“, jedním z největších hororů, co se kdy v české literatuře objevily. A k tomu ti předchozí zombíci a smrťák v knize Marky Míkové! Brrr. Bylo pozdě k ránu, hvězdy začaly hasnout. Dočetl jsem a šel spát.

Autor je kulturní publicista.

Divadelní noviny

Přihlášení