Každopádně s nástupem Tomáše Sedláčka se začaly dít věci a latentní spory nebo ty, které se jevily jako vyřešené, znovu vyvřely. Sedláčkovy představy o tom, jak má takový podnik fungovat, jsou vlastně legrační. Jenže ona to tak nějak přestává být sranda, jelikož přijít o knihovnu Václava Havla jako o podnik, který po léta produkoval kvalitní program, týkající se nejenom jeho díla, ale také dalších témat souvisejících s jeho životním přesvědčením, filozofií, by bylo velmi nepříjemné. Zvlášť v dnešní nepěkné době, kdy Havlův odkaz je hodnotou posilující demokratickou společnost. A také o to víc, že program knihovny připravovali lidé, kteří znají Havlovo dílo, chápou jeho podstatu a vše, co Havlův odkaz obnáší - však také někteří byli jeho spolupracovníci. Byl to a dosud je program inteligentní, aktuální a otevřený všem věkovým kategoriím. Rozhodně ne sedánky pro hrstku pamětníků. Naopak, v oslovování mladých lidí, studentů byla knihovna vždycky úspěšná, což je prokazatelné. Pořádá workshopy ve školách a úspěšně se jí daří oslovovat gymnaziální mládež, které Havel má co říct.

Tomáš Sedláček je osoba, která ovládá mediální sebeprezentaci a evidentně si od postu ředitele Knihovny Václava Havla sliboval, že bude mít ještě větší možnosti, jak se zviditelňovat. Nějak mu nedošlo, že velkohubost a přepjaté pěstování mediálního obrazu je v přímém rozporu se vším, co Havel jako filozof a autor představoval, nehledě na to, že takové nabubřelé opičárny mu byly z duše protivné. Havel žil a tvořil v konkrétní době, a cestu k němu nelze otevírat tím, že se jeho podstata překroutí tak, aby zapadl do šíleného a někdy hodně pokřiveného mediálního obrazu dneška. Nevím už, kdo napsal, že Franz Kafka se úderem nové doby proměnil v našeho domácího Mikymauze a odevšad na nás juká… dle Sedláčkova mínění by se podle tohoto vzoru zřejmě měl prezentovat i Václav Havel. Sedláčkovy potrhlé nápady, kdy hodlá za pomoci AI přežvýkávat Václava Havla mládeži, jsou jedna věc; druhá je, zda je vůbec schopen cokoliv vést, zda má aspoň špetku empatie vůči svému okolí a dokáže i něco jiného mlátit prázdnou slámu. Na tyto otázku odpověděl sám svými výroky v rozhovoru s Renatou Kalenskou pro Deník N. Ten pán o sobě ani minutu nepochybuje. Ostatně o sobě hovoří jako o lvu, který se nepotřebuje bránit. Každopádně taková míra arogance a přesvědčení o vlastní výjimečnosti, jaké předvádí, se hned tak nevidí. Ale když se člověk do rozhovoru začte, nemůže nevidět, jak Sedláček ve svých úžasných plánech jen pluje po povrchu a také, jak si odporuje. Jemu všechno v knihovně kvetlo pod rukama, se svými podřízenými si ležel v náručí čtyřiadvacet hodin denně a dával jim odměny a všichni byli spokojení. Ale pak - světe div se - dvanáct lidí ze třinácti dalo výpověď a jeho samého správní rada dala na překážky. Ale to nevadí, Sedláček je rád, že se všech zbavil, neboť Havla umrtvovali a on už se těší na nový, mladý dynamický tým. Pan Sedláček je rovněž výstavní ageista, což si může dovolit, jelikož on je přece „forever young“. Stran Havla plácá velkolepě, má vizi. podle níž bude jeho odkaz vypadat jako odkaz René Descarta ve Francii a Havla propojí ještě s T. G. Masarykem a Karlem Schwarzenbergem. Ale co spojuje tyto tři, už raději blíže nerozvádí. Bodejť. A chce otevřít Havlovo myšlení světu, mladým, a půjde na to přes humor a evropské myšlenky, zkrátka vyrve Václava Havla pražské kavárně a vrátí ho lidu. Lidu? A proč ne rovnou lidovým masám? Použije-li tento termín, není co dodat, hlavně, že se kasá, jak celého Havla přečetl.

Knihovna Václava Havla jistě může dál existovat v utlumeném režimu a s malým rozpočtem. Tomáš Sedláček může dál být ředitelem této instituce třeba se třemi lidmi, mít k dispozici tuto značku a veřejně se s ní producírovat. Kontinuální činnost, která má smysl a někam směřuje, je ovšem něco jiného. A také obnáší skutečnou práci, kterou musí někdo smysluplně naplánovat a vykonat. Zlikvidovat postavený program a vracet poskytnuté granty také lze. Nakonec lze cokoliv…

Jedna poučka praví, že když chci něco rušit a někoho vyhazovat, musím nabídnout za program i lidi lepší náhradu. Opravdu to ti, kteří mají možnost o osudu stále ještě fungující Knihovny Václava Havla rozhodovat, nechají dojít tak daleko, že tato instituce přestane existovat anebo se promění v nějaký směšný tandlmark?