Možná je to tím, že zdejší kulturní provoz obecně je poněkud v nejistotě, ve zmatcích, v politicky motivovaných turbulencích. Čili obranná reakce? Možná je to tím, že letos v říjnu hostuje Česká republika na frankfurtském veletrhu. Jedné z nejdůležitějších literárních událostí světa, s návštěvností víc než tři sta tisíc lidí. Ostatně letošní Svět knihy měl výraznou stopu právě česko-německou. Možná je to velkými hosty: letos přijeli mimo jiné Nobelista Abdulrazak Gurnah a politolog Timothy Snyder. Možná je to celonárodní kampaní na podporu čtenářství, co právě startuje: Čti za nároďák. Možná je to tím, že pavilony na Výstavišti jsou pořád v rekonstrukci – a veletrh musel znovu ven, do stanů rozesetých po přilehlém parku. A možná to bylo i díky počasí: pod mrakem, osvěživý vítr.

Návštěvníkovi se pak potvrdilo na veletrhu hned několik věcí. Zaprvé: dominantně sem chodí ženy, zhruba ze dvou třetin, možná víc. Zadruhé: veletrh je sice v Praze, ale sjíždí se na něj celá republika. Hned ve čtvrtek se jedné z prvních akcí s Galinou Miklínovou účastnila třída za základky někde na Olomoucku; na vlak prý vstávali před pátou ráno. Zatřetí: veletrh je otevřený velkým, menším i nejmenším. Jak věkově, v jednotlivých bodech programu, tak pokud jde o formát nakladatelství, která se tu prezentují. Zleva gigantický Albatros – zprava totálně punkový podnik Okraj, co vydává autory, „na které ostatní nemají odvahu“. A začtvrté: Svět knihy je místo setkávání, živých a dynamických rozhovorů. To vlastně generovalo celkovou náladu a úspěch ročníku asi nejvíc. Takže, jak zpívá Petr Váša, „ještě pořád tady je naděje“.

Autor je kulturní publicista.