Osudový Šumperk a páteční rána
Michael Sodomka
Šumperk je moje osudové město, aniž bych to o něm dlouho tušil. Mělo mě to napadnout už v roce 2019. Byl to krásný rok. On tedy ve skutečnosti úplně krásný nebyl, ale já si nyní tu dobu silně idealizuji. „Rosy retrospection“ se tomu podle ChatuGPT říká. Podobně idealisticky vidím jednu letní událost ze zmíněného roku. Můj kamarád je výtečný cyklista, který na kole zdolal půl Evropy. Já byl v té době taky v relativně slušné formě, oproti dnešnímu stavu zcela určitě. A tak jsme vymysleli výlet z Bratislavy do Hořic. V cílové destinaci máme oba rodiny.
Nostalgie mě nutí myslet si, že cesta téměř nebolela, což rozhodně není pravda. Faktem ale je, že šlo o výborný digitální detox a že tělo si postupně zvykalo na ta kvanta kilometrů. Platilo to až do Vikýřovic u Šumperka, kde jsme měli po několika dnech stanování přenocovat v domě kamarádova strýce. Poveselili jsme se, něco pojedli, popili a strýc mi sdělil, že mají v Šumperku fajn divadlo, i když ho štve, že tam nechodí tak často, jak by coby intelektuál měl...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty a seniory
