V hlavní roli Tota, holka kolem desíti let, která ráda ve svých snech lítá. Odtud název té knihy: Tota lítá. Hloupému napověz: totalita! Takže spíš ideová nalejvárna než fantazie, hra a zábava? Žánrově jde prý o pohádku. Ovšem s podtitulem „Výprava do TOTALITY, země krále TOTÁČE“. Aby bylo jasno. Co jasno – ještě jasněji, a vůbec nejjasněji.

Totu v té pojmové „totalitě“ školí její děda, zasloužilý pamětník. Pamatuje nejspíš totalitu zdejší, československou, před devětaosmdesátým rokem. Tota se ovšem rozletí ve svém snění rovnou do Severní Koreje, čili do totality dnešní. A začne ji poznávat. Poznání si skládá z dědečkových slov, z rozhovorů s vybraným severokorejským párem, co ji pozve na misku rýže – a taky trochu ze svého vlastního úsudku. Výsledkem je jasná polarizace, dialektika: totalita je zlo, svoboda je dobro. V totalitě je prý všecko naopak než v „normálním“ světě. Respektive to „normální“ musí v totalitě pod zem, do „disentu“. A král Totáč je pak neklamně odlitkem rovnou podle vzoru Orwellova „velkého bratra“ – jakkoli vypadá spíš jako antropomorfizace názvu posledního filmu Fritze Langa z šedesátého roku: Tisíc očí doktora Mabuseho.

Tohle ale Tota neřeší, ona jde přes své snění za vyšším cílem: totalitu rozbít, zničit, vězněné osvobodit, zlo vystřídat dobrem. Takže krále Totáče demaskuje, zahraje si s ním partii podle Andersena – a ve finále je, abrakadabra, Totáč nahý! Jeho panství končí, všem se uleví. Tota má bod. Jestli ale bere body za tuhle černobílou agitku autorka, není už tak jasné. Možná by stálo za to, zaletět se tam podívat. Samozřejmě ve snu!

Autor je kulturní publicista.