Časem však Písařská dvorana, v postkoloniálním přístavním městě Cartagena de Indias, nabyla překvapivě protikladné účelnosti, stala se hlučným tržištěm, kde se pod pulty nabízely „všelijaké šalebné roztodivnosti“, které se pašovaly na lodích z Evropy a Afriky, „od obscénních pohlednic a mastiček pro povzbuzení po proslulé katalánské prezervativy s leguáními šupinami, které se v pravou chvíli zježily, anebo s květy na špičce, jejichž lístky se rozvíraly po libosti uživatele“...

Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.