Komentáře

Běžný řád vesmíru

 

V lednu 1986 zřídila Nadace Charty 77 Cenu Jaroslava Seiferta. Samozřejmě v cizině, ve švédském Stockholmu. Seifert byl doma ten čas persona non grata. Přestože ve čtyřiaosmdesátém dostal za svou literární tvorbu Nobelovu cenu. Přestože desátého ledna 1986 umřel. Prvním laureátem Ceny Jaroslava Seiferta se stal Dominik Tatarka. Tím letošním, v řadě čtyřicátým, pak Jiří H. Krchovský. Nikdo si toho jubilejního ocenění ale moc nevšiml. Samozřejmě ke své škodě.

Radim Kopáč

Krchovskému nedávno vydali v Hostu už poněkolikáté jeho sebraný spis. Poprvé vyšel 1998. Tehdy měl básník osmatřicet let. Aktuální verze má skoro dvojnásobný objem, málem šest set stránek. Těžiště autorova díla je sice v osmdesátých letech, možná ještě v první pětiletce po devětaosmdesátém, ale od značky JHK stojí za přečtení vždycky všecko, respektive cokoli. Včetně juvenilií psaných volným veršem (Mladost – Radost…, 2005), včetně drobné prózy (Jakoby…, 2020). Už pro tu vývojovou nehybnost. Která se dá číst jako rabování vlastní poetiky stejně jako setrvávání v zenitu.

Krchovský sází na vázaný verš. Precizně napsaný rytmicky i rýmově. Naditý výrazně pointovanou dějovou linkou. Živenou černou groteskou. Ironií – stejně jako sebeironií. On totiž Krchovského mluvčí mluví drtivou většinu času sám k sobě. Ke svému stínu. Svému komplementárnímu já. A mluví k sobě docela krutě: jak je zajatcem své pudovosti, svých nepřestajných alkoholizačních choutek, vůle k sebezániku. Jenže ví moc dobře, že na rubu života, po smrti, nebude jinak, bude stejně. Je v tom skepse i výsměch téhle skepsi. Podobně jako kdysi u Františka Gellnera, k němuž má JHK docela blízko.

JHK i Gellner pak mají blízko k Mozartovi. Oba byli schopni napsat báseň tak výraznou ve formě i obsahu, že se okamžitě zavrtala do mozku. A nejde z něj ven. Třeba teď, když dočítám průvodce Jaroslava Rudiše po všech pivech, co kde po Evropě za poslední dekády vypil. Zaklapnu Rudiše, a ozve se Krchovský: „Jak bych měl v prdeli pálivou kapii, / pospíchám na pivo, už ať se napiji! / Týden jsem nechlastal (aspoň ne ,přes míru‘), / což mohlo ohrozit běžný řád vesmíru.“

 

Autor je kulturní publicista.

Divadelní noviny

Přihlášení