Co se nás opravdu týká
Letošní plzeňský divadelní festival předvedl, co se v poslední době urodilo – u nás a v zahraničí. A přinesl tak jako každý rok určitou zprávu o stavu divadla a světa. Trochu zkratkovitě řečeno. Vždycky mě zajímají především kusy zahraniční, tentokrát dvě inscenace polské a dvě francouzské, které bych pravděpodobně jinak neviděla. A vždycky oceňuji rozmanitost, pestrost a překvapivost. A vím, že festival pracuje s tím, co se nabízí (a co zaplatí).
Bylo zajímavé, jak se obě polská představení „vyjadřovala k tématům dneška“, i když diametrálně odlišně, a jak se naopak Francouzi nepotřebovali vyjadřovat k ničemu a předvedli překvapivou a radostnou hru s pramalým sdělením. Každé jinak, ale výrazně scénicky – de facto jako výtvarnou intervenci odehrávající se přímo na jevišti. Možná nešlo o úplnou náhodu. Anebo se to tak prostě sešlo. Z konceptuálního výtvarného nesmyslu v pomyslné galerii si dělala „legraci“ inscenace Philippa Quesnea Johnův paradox...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty a seniory
Kristina Žantovská