Poprvé na DAMU jako nafrněný student, který dostal jako semestrální cvičení za úkol zrežírovat redukovanou verzi Ztížené možnosti soustředění. Jak já to tenkrát nesnášel! Po večerech jsme se spolužáky zkoušeli Topolovu Hodinu lásky, kam se na to hrabala ta Havlova intelektuální skládačka. Navíc mi to moc nefungovalo, protože jsem neuměl řemeslo. Všechno bylo vlastně v pořádku, jen to nebylo moc vtipný. „Víte, Martine, co je temporytmus?“ zeptal se suše můj pedagog Jan Burian...

Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.