Vašek byl tenkrát, když já ho znala, blonďatej, baculatej a – chtě nechtě – skvostně vychovanej. Takže měl mindráky, hlavně v přítomnosti buransky bodrého Lanďáka a kavkovsky křehkého, ale sarkastického Jurajdy. Oba byli – na rozdíl od něho – proletářského původu a už tehdy slavní, jak herec Pavel Landovský, tak režisér Pavel Juráček. A tak se snažil přizpůsobit, nečouhat z party a říkat co nejčastěji „do pr…“, což působilo neodolatelně komicky, už proto, že ráčkoval. Ale hlavně proto, že mu při tom prdelování hlas sklouzl do úsměvného sebeironického pološepotu. Hlavně pokud byl nablízku jeho otec, zvaný „starý pan Havel“, prvorepublikový podnikatel, milionář, zakladatel YMCA v Česku, svobodný zednář a spolupracovník prezidenta T. G. Masaryka.
Ať tak, či onak… psal se rok 1975.