Autorkou nového strategického materiálu s názvem Státní kulturní politika ČR 2026-2030 má být tisková mluvčí ministerstva Barbora Šťastná, která též údajně spolupracovala s ministerskými úředníky, nikdo jiný připuštěn nebyl. Nikdo nezpochybňuje nárok ministerstva a potažmo vlády na stanovení vlastních priorit v kultuře, ale tak důležitý dokument asi sotva může vyrábět jedna osoba prokazatelně bez kvalifikace bez potřebné metodiky a pak svůj elaborát potichu někam zavěsit. A už vůbec je nemyslitelné, aby při koncipování strategického materiálu úřad nepožádal relevantní subjekty o komentáře a připomínky. Kulturní obec se tak, stejně jako všichni ostatní o existenci nové Státní kulturní politiky dozvěděli z webu Hospodářské komory a tam také zjistili, že na připomínkování mají pár dní. A to ještě v plném létě, že.

Nový materiál tak smetl ze stolu Státní kulturní politiku 2026-2030+, která byla schválena loni v říjnu za předchozí vlády a vznikala na ministerstvu kultury participativně za přispění řady expertů z kulturního a kreativní oblasti, například se na ní podílel Národní institut pro kulturu. Tento schválený dokument vymezoval přesně témata a nové ministerstvo mělo zpracovat plán jejich implementace. To byl úkol nového ministra, který měl zformulovat, co se v následujících čtyřech letech bude v kultuře dít podle priorit vlády. Úkol nesplnil a svěřil ho své tiskové mluvčí, ať už je skutečně jeho autorkou nebo jen posloužila svým podpisem je vlastně celkem jedno

Vypuštěný dokument je naprosto bezobsažný, a i když se dá předpokládat, že ministerstvo po tak masivní kritice ze všech stran přistoupí na požadovaný dialog, celá záležitost svědčí o trestuhodné neúctě k předchozí práci, protože pro všechny zúčastněné subjekty, které právem volají po jeho stažení, to zase znamená další kola připomínek a poznámek a v podstatě suplování práce za ministerský úřad. Nový dokument ale kritizují i jiná ministerstva, kritice jej podrobil například ministr školství Robert Plaga a také ministryně financí Alena Schillerová, ale ministr kultury Ota Klempíř je přesvědčený, že nový dokument je perfektní a stojí prý na reálných základech. Ale až tak silný v kramflecích nebude, nová lhůta pro připomínky je do 25. 8., ale kdo to má pořád dělat, že? Asociace nezávislých divadel už bryskně vyrobila čtrnáctistránkovou analýzu, která přesvědčivě a detailně, bod po bodu a rozebírá fatální nedostatky předloženého dokumentu, že. I těchto poznámek je viditelné, že vznikl paskvil, který z velké části opakuje, co bylo ve starém dokumentu a přidal jakousi omáčku, vizi podle Motoristů, která ale vůbec nic neřeší.

Při pročítání slohového cvičení paní Šťastné zarazí spousta formulací, například, že „o úspěchu kulturní politiky nerozhoduje počet rozdělených dotací, ale to, kolik lidí kultura osloví a jaký má dopad na jejich život.“ Výborně, radní Richter a jeho dotace na vstupenku, která před léty vyvolala velké pnutí a protesty v kulturní obci, ožívá v plné kráse. To je scestné kritérium, počet oslovených osob nemůže být hlavním měřítkem úspěchu kulturní politiky. To totiž znamená znevýhodnění experimentální, menšinové a specifické tvorbu. Tu, která není komerční a zpravidla posouvá vývoj, ukazuje cestu. Té patří veřejná podpora, protože běžný konzument má jiné priority a stát má povinnost pečovat o to, co je inovativní, protože taková tvorba si razí cestu složitě. A může to být občas i slepá ulička. Výživné jsou také žvásty o lidu, tradicích, radosti z kultury, to je slovník, jak z padesátých let. Ale kulturní politika v demokracii státu nemůže kulturní identitu normativně vymezovat. Má vytvářet podmínky pro její otevřený a pluralitní rozvoj a pro rovné zastoupení ve veřejném prostoru. Takže se zdá, že to přece jenom paní Šťastná, někdejší dlouholetá tisková mluvčí SPD vyrobila, protože taková ideová omáčka patří do propagačních materiálů této partaje.

Ke stažení nové Státní kulturní politiky ČR 2026–2030 vyzvali vládu Andreje Babiše profesní organizace, instituce, spolky, platformy či odbory působící v kultuře v otevřeném dopise. Přijetí takového dokumentu, který vznikl netransparentně, by mimo jiné oslabilo pozici kultury při vyjednávání o financích, permanentně podfinancovaný rezort léta bojuje o jedno procento ze státního rozpočtu a tohle mu jen podráží nohy – nestrukturovaný a zmatečný text, který mimo jiné operuje s nereálnými částkami. Samozřejmě, že je třeba materiál, který ministerstvo tak lehce pustilo do světa, odmítnout, ale nebylo by dobré vzdát se diskuse, i když je to obtížné a znamená to další práci, která už byla vykonaná.