V ní na čestném místě stostránková novela Jiřího Mařánka (1891–1959), vydaná právě před sto lety – Utrpení pětihranného Boba. Ilustrace Josef Čapek. Ta na obálce vypadá jako titulní stránka československé občanky před devětaosmdesátým. Jen místo lva dominuje ploše pětihranný Bob. Respektive pětihranná je jeho hlava. Vypadá jako plechová. Trochu robotická. Ostatně na podzim 1920 vyšlo u Štorcha-Mariena knižně drama Karla Čapka R. U. R., kde mají roboti hlavní slovo. Jenže zatímco R. U. R. je seriózní humanisticky založená agitka, varování před globální dominancí vědy a techniky – pětihranný Bob „trpí“ trochu jinak. Nejspíš nedostatkem srandy u druhých, jejich neochotou, co víc – neschopností docenit nesmysl, absurditu lidské existence.

Ta próza běží v deseti „etapách“. Co etapa, to Bobovo snažení něčeho se dobrat: lásky, boha, smyslu. Taky poznává: jak to funguje v cirkuse, jak ve vesmíru. Vyzkouší si rovněž psaní pamětí. Nic moc z toho ale nevyjde. Vlastně nic. V první kapitole se Bob narodí, v té poslední ho pohřbívají. Všecko je to psané barokní, košatou, trochu šroubovanou řečí – jako ve Vančurově Rozmarném létu. Všecko to ale sytí obraznost a fantazie, které míchají poetismus s dada, možná i špetkou patafyziky. Vítězí nepravidelnost, šok, nesmysl. Daný kontrastem někoho, kdo přišel odjinud – a zdejším světem, kde je dočasně doma. Jakousi prvotní čistotou – a esenciální nečistotou, falší, stereotypem zdejší společnosti a kultury. Pár asociací ohledně textových příbuzností na první dobrou: třeba Melchior Vischer (Vteřina mozkem), třeba Voskovec s Werichem (Vest Pocket Revue).

Jiří Mařánek začínal jako avantgardista a skončil jako komunista. Z pětihranného Boba se stal skoro prototypickým reprezentantem společnosti, která posuzovala, zdali Bob žil, anebo nežil marně. V Beskydech u kamaráda je to ale v tuhle chvíli jedno. Další tituly z jeho dětské a mládežnické knihovny čekají!

Autor je kulturní publicista.