Dneska Amerika, včera Dánsko – a před třemi stoletími překvapivě taky české země. Přesněji Morava. V roce 1733 přirazili u břehů ostrova Moravští bratří a začali Inuitům cpát místo jejich původních mýtů svého Ježíše Krista. Možná právě tyhle kruhy ideového i fyzického násilí vedly k tomu, že grónská literatura je dneska dost depresivní. Tedy určitě v té jediné knížce, co je doposavad k mání v češtině. Napsala ji Niviaq Korneliussenová, ročník 1990. Román se jmenuje Homo sapienne. Česky vyšel před sedmi lety v překladu Zdeňka Lyčky.

Ta kniha má živou strukturu; je to vlastně koláž, skládačka o pěti částech. Autorka vypráví svižně, až překotně, skoro chrlí, míchá svou rodnou řeč s angličtinou, občas si pro názornost pomůže rychlenou mluvou textových zpráv. Příběhová linka je pak kontrapunktická. Bílý sníh překrývá jako těžká duchna všecku tu temnotu vespod, na hlubině. Temnotu rodovou i rodinnou, přízraky otců a praotců, matek a pramatek, co se jako fantomy rvou krutě na světlo – ve tváři smutek, bezvýchodnost, nicotu. V tom románu se hrozně chlastá a souloží, utíká z místa na místo, vyskakuje ze zajetých genderových kolejí. Nikdo moc neví, co se sebou, s druhým, jakou roli hrát ve světě, jak si podržet aspoň špetku příčetnosti, sebevědomí, identity. Každý je tu víc nešťastný než šťastný, víc destruktivní než kreativní…

Na Měsíci autorského čtení je ale jinak. Jak ve městě, tak v sále Husy na provázku, kde se denně čte a diskutuje na dvou frontách: hostující grónské – a domácí české. Atmosféra je komunitní, vrcholně přátelská. Ulice a náměstí vibrují hudbou a zpěvem, všude lehátka, stánky s ovocem a zeleninou, kávou, vínem, pivem. V divadle pak setrvale plno. Akce nabrala za sedmadvacet let takový kredit, že na tom, odkud je host, vlastně moc nezáleží. Větrné mlýny, co to všecko organizují, by zvládly prezentovat s úspěchem i literaturu Vatikánu, Monaka nebo Nauru. Stejně jako Indie. Jmenovatel je společný. Jak píše v závěru svého románu Niviaq Korneliussenová: „Život podle mě přináší spoustu výzev, ale malý zázraky lásky vždycky zvítězej.“

Autor je kulturní publicista.