Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mozaika bezvýznamných životů

    Přicházel s návrhy. My jsme je přijímali i nepřijímali mimo jiné napsal v jedné z básní, již označil za možný epitaf, Bertolt Brecht. Ve Východočeském divadle Pardubice jeho „svolení“ využili. Nejen původní text rozsáhlého epického dramatu Kavkazský křídový kruh z roku 1945 (spoluautorkou je Ruth Berlau), ale dnes už i pozdější zkrácená verze totiž balancuje na hranici hratelnosti, o stravitelnosti pro širší diváckou obec nemluvě.

    Kavkazský křídový kruh

    Josef Pejchal, Veronika Macková a Jan Milata v Kavkazském křídovém kruhu FOTO JOSEF VOSTÁREK

    S kompozicí dramatu, jež obrací starozákonní Šalomounův soud naruby, naložili v Pardubicích šalomounsky. Vyškrtli předehru, uvádějící další děj jako „divadlo na divadle“, i postavu vypravěče. Scény ze dvou příběhů přeskládali do mozaiky mapující životy bezvýznamných na šachovnici mocných. Tato varianta vychází vstříc publiku, avšak epizody od Azdakova soudního stolce se samostatnou pointou rozbíjejí kontinuitu Grušiny pouti.

    Úměrně dramaturgickým zásahům posílil režisér Petr Novotný antiiluzivnost na jevišti. Kromě Veroniky Mackové (Gruša), Ladislava Špinera (Azdak) a dětí vystupují všichni herci ve více rolích a není těžké je identifikovat. Scéně s ostentativně využívanou točnou dominují naddimenzované dveře paláce, nepřirozeně syté barvy pozadí nebo oběšený hadrový panák. Text hry prošel pouze minimální aktua­lizací a v podstatě jen tam, kde má situace zdůraznit paralelu s dnešní společností. Komentáře vypravěče Čcheidzeho nahradila hudba, převážně baladický folk Leonarda Cohena. Inu, co písničkář, to vypravěč.

    Ruku v ruce s posunem do současnosti došlo k zobecnění postav. Voják Simon zachovává v důvěrných dialozích se snoubenkou Grušou obřadný odstup orientálního kavalíra, ale Cohenův hlas v éteru kolem něj rozprostírá auru příslušníka ozbrojené zahraniční mise. Svržený guvernér a jeho elegantní manželka s mobilem v ruce evokují vzpomínku na jihoamerický diktátorský pár, prchající velkokníže se maskuje arabským šátkem, Azdak v šusťákové bundě a pletené čepici vypadá jako utečenec či bezdomovec. Místo děje nabývá globálního charakteru. Asociace s Novotného muzikálovými inscenacemi je nasnadě, nicméně kašírovanost modernímu epickému divadlu překvapivě padne.

    Veronika Macková zprvu připomíná středoškolačku, které místo tamagoči strčili do rukou miminko. Postupně se však bezradnost mění v neústupnost, prozářenou hlubokou pokorou. Vůči dítěti, jemuž se obětuje, projevuje navenek spíše sourozenecké city, a divákovy rostoucí sympatie tak udržuje až do závěru v distanci. Josef Láska vystavěl minimalistickou postavu Simona hlasem i umírněnými gesty a oběma hercům se daří udržovat mezi sebou vnitřní napětí páru vázaného slibem.

    Vykuk a prospěchář Azdak Ladislava Špinera se skrytou ironií potvrzuje existenci různých nešvarů ve stylu: co svět světem stojí, nebyli jsme jiní. Když má veřejný činitel s nepředvídatelnou „švejkovskou logikou“ rozsoudit přetahovanou o dítě v křídovém kruhu, je Grušinou reakcí natolik zmaten, že se postará o happy end. Jenže v kulisách rozbombardovaných domů žádný happy end netrvá dlouho.

    Východočeské divadlo Pardubice – Bertolt Brecht: Kavkazský křídový kruh. Překlad Rudolf Vápeník, Ludvík Kundera. Režie Petr Novotný, dramaturgie Jana Uhrová, scéna Ivo Žídek, kostýmy Roman Šolc. Premiéra 20. prosince 2014.


    Komentáře k článku: Mozaika bezvýznamných životů

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,