Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zpěvná mediální hra

    Umělecký gang Depresivní děti touží po penězích se v inscenaci Kartografie pekla / Domov zredukoval do osoby principála Jakuba Čermáka, který se jako autor konceptu stal také sám sobě režisérem. Provokuje tentokrát spíš formou než obsahem. Alespoň ty diváky, kteří se necítí dotčeni sdělením, že náš „zemský ráj to napohled“ může být pro někoho také peklem.

    Elektro-opera Jakuba Čermáka je vizuálně bohatá FOTO ANDREA MALINOVÁ XXXFOTO MARTIN POPELÁŘ

    Elektro-opera Jakuba Čermáka je vizuálně bohatá FOTO ANDREA MALINOVÁ

    Čermák se stylizuje do role dokumentaristy a vydává se do severních Čech, kde získává výpovědi místních obyvatel, aby skrze ně poukázal na českou xenofobii, netoleranci vůči etnickým i sexuálním menšinám a lhostejnost k bezpráví. Hned na začátku poškádlí diváky obrázky mrtvých koček, které provázely jeho cestu, při opakované projekci už si musí každý sáhnout do svědomí, jestli jej mrtvý mazlíček náhodou nezasáhne víc než příkoří způsobovaná lidem. Společensko-sociální problematika však Čermákovi slouží především jako prostředek k hluboce osobní výpovědi.

    Klíčem k inscenaci Kartografie pekla / Domov je – pro Depresivní děti typická – hra. Čermák si pohrává s divákovým úsudkem, vždy jej ponechává v nejistotě, co je myšleno vážně, co s humorem, co je autentické. A kde je pravda.

    Tomu odpovídá i zvolená forma. Čermák množství používaných prostředků shrnul do charakteristiky: elektro-opera na dokumentární námět pro 10 kazetových magnetofonů, 2 počítače a neškolený kontratenor. Můžeme se přitom jen dohadovat, zda „jen“ využil operní stylizaci pro svůj koncept, aby se jí navíc mohl vysmát jako symbolu uměleckého pozlátka, nebo jestli pro něj byla spolu se zpěvem neprobádanou oblastí, již si chtěl vyzkoušet a pro jistotu se zaštítil označením neškolený kontratenor. Možná všechno dohromady a vlastně je to lhostejné, hlavně, že tato „hra na operu“ i se vší svou provokativní povrchností vcelku funguje.

    S nadhledem nabízí Jakub Čermák ve své „opeře“ vedle hudebního prožitku (autory hudby jsou Adam Kratochvíl a Tomáš Graulich) také náročný vizuální vjem. Pohybuje se po green screenu, díky němuž se na obrazovce v přední části jeviště může objevit na severočeském sídlišti. Jeho přítomnost tak vnímáme dvojmo – reálně i zprostředkovaně. Také nahrávky, údajně autentické, nejsou prezentovány jako čistý dokument, ale sestaveny pro účely osobního vyznání – jak se žije homosexuálům v České republice. Jeho „návod na šťastný domov“ zase připomene teror štěstí, vědomou prezentaci jen toho hezkého, kterou dennodenně sledujeme na sociálních sítích. Všemi těmito prostředky vytváří Čermák přímo před našima očima virtuální realitu a konfrontuje nás s poznáním, jak se může mediálně zprostředkovaný obraz lišit od skutečnosti.

    Inscenace Kartografie pekla / Domov není bezchybná, v podstatě jí chybí zřetelné vyústění, ale je intenzivní a technicky propracovaná.

    Hodnocení: 3,5

    Viz také recenze Josefa Hermana Falešné tóny dokumentu (hodnocení 1,5)

    Depresivní děti touží po penězích: Kartografie pekla / Domov. Koncept, režie, zpěv Jakub Čermák, dramaturgie Veronika Musilová Kyrianová, hudba Tomáš Graulich, Adam Kratochvíl, výprava Richard Loskot, kostýmy Jose Alejandro Gonzalez. Premiéra 19. září 2016 v rámci festivalu …příští vlna/next wave…


    Komentáře k článku: Zpěvná mediální hra

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,