Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Falešné tóny dokumentu

    Inscenace Kartografie pekla / Domov je součástí cyklu Dekadence a možná bude případnější posuzovat ji až v tomto kontextu. Vím. Také se mi velmi zamlouvá odvaha ukazovat nehezké věci našeho světa – a soužití romské komunity s gadži ve městech kdesi na severu, ve válkou vylidněném a pak bůhvíjakými náplavami zase obydleném prostoru k takové odvrácené tváři současnosti patří. Je také nadmíru dobře neideologizovat, dokumentárně vyprávět konkrétní příběhy a zážitky.

    Elektro-opera Jakuba Čermáka je vizuálně bohatá FOTO ANDREA MALINOVÁ XXXFOTO MARTIN POPELÁŘ

    Elektro-opera Jakuba Čermáka je vizuálně bohatá FOTO ANDREA MALINOVÁ

    Ale proč to vše přeestetizovat formou „elektro-opery“? Která z podstaty věci oslabí drsnou výpověď o ghettu, které by pro leckoho mohlo být synonymem pekla, a přesto je pro mnohé domovem, jak autoři deklarují. Proč to všechno překombinovat deseti kazetovými magnetofony, dvěma počítači a neškoleným kontratenorem? Proč odvádět pozornost od svědectví k technickému hračičkaření s prostorem a zvukem? Proč to vizuálně nejpodstatnější vměstnávat do projekcí a animací na jediné televizní obrazovce? Chápu, že inscenace byla ponorem do nitra člověka, který v takových podmínkách musí žít, ale na tom podstatném to podle mého nic nemění.

    Slogan inscenace, jistě též její hlavní téma Kde domov můj? Kde domov můj? V pekle! V pekle! se v představení prostě rozmělnily ve vymyšlenostech, místo aby se vyhrotily adekvátními prostředky. Tedy hrálo se falešně víc o autorské kreativnosti než o dokumentárním svědectví.

    Kdyby alespoň hudba byla provokativní, kdyby odpovídala syrovému a surovému tématu, jenže Tomáš Graulich s Adamem Kratochvílem sepsali mnohokrát slyšené zádumčivé, či spíše meditativní klastry, které Jakub Čermák fistulí doplňoval adekvátně meditativními melodickými frázemi. Banální charakteristika vyprázdněné duše, života, životního prostoru.

    Ne, že bych v tomto případě striktně odmítal nedokonalost zpěvu neškoleného kontratenoristy. I když označení čtu spíš jako pragmatickou výmluvu z faktu, že Jakub Čermák part nemůže v úplnosti zvládnout. Nebylo by lepší místo výmluv přizvat k provedení školeného kontratenora? Projekt i sama kompozice by tím určitě jen získaly.

    Hodnocení: 1,5

    Viz také recenze Terezy Hýskové Zpěvná mediální hra (hodnocení 3,5)

    Depresivní děti touží po penězích: Kartografie pekla / Domov. Koncept, režie, zpěv Jakub Čermák, dramaturgie Veronika Musilová Kyrianová, hudba Tomáš Graulich, Adam Kratochvíl, výprava Richard Loskot, kostýmy Jose Alejandro Gonzalez. Premiéra 19. září 2016 v rámci festivalu …příští vlna/next wave…


    Komentáře k článku: Falešné tóny dokumentu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,