Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jiří Kuběna: Do Strun Mých Snáší Se Klid

    Ve čtvrtek 10. srpna dopoledne (11.10 hodin) Bůh povolal na věčnost Básníka Jiřího Kuběnu.  Na svůj Nebeský Bítov odešel jeden z nejvýznamnějších českých a moravských básníků (přinejmenším) 2. poloviny 20. století.

    Jiří Kuběna byl Básníkem od Boha, Básníkem od podstaty, Básníkem velkého Slova (v pozdější tvorbě včetně velkých písmen), Básníkem Ducha i Těla. Patřil do skupiny Šestatřicátníci (Václav Havel, Jiří Kuběna, Josef Topol, Věra Linhartová, Viola Fischerová, Pavel Švanda, Alena Wagnerová a další).

    Za svůj 81 let trvající život Jiří Kuběna vytvořil neuvěřitelně rozsáhlé básnické Dílo, které mohlo být veřejně postupně publikováno až po roce 1989, kdy měl Kuběna za svých přibližně čtyřicet let tvorby na svém básnickém kontě již okolo dvaceti ucelených sbírek. Některé z nich vyšly s odstupem mnoha let samostatně, jiné ukázkově v autorském výboru Krev Ve Víno (Votobia, 1995), později pak v souborném vydání o sedmi dílech Dílo I-VII (v 8 svazcích; v edici nakladatelství Vetus Via navazuje nakladatelství HOST), na vydání ještě čeká Dílo VIII-IX. Své eseje a teoretické texty Kuběna publikoval v knize Paní Na Duze (Petrov, 1998).

    Šestatřicátníci (zleva): Josef Topol, Josef Šafařík, Zdeněk Urbánek, Jiří Kuběna, Václav Havel a – o generaci mladší – Ondřej Hrab na Hrádečku začátkem 70. let. FOTO BOHDAN HOLOMÍČEK

    Odešel Básník, který stál často mimo hlavní proudy, přitom je jeho tvorba výrazně ukotvena v kontextu české i světové poezie, české i světové kultury. Opustil nás Básník antiky, baroka, romantismu i avantgard 20. století, a také katolicismu a mariánského kultu, Ducha, mystiky, eruptivního pathosu, mužského Eróta, klasické Evropy, Velké Moravy a všude ho doprovázejícího velkého gesta, neúnavný a energický organizátor, iniciátor, inspirátor, učitel i žák.

    Na někoho mohl Jiří Kuběna působit nepatřičně nebo příliš provokativně, pro jiné se stal velkým guru. Pro mě osobně byl vzácným přítelem, jemuž vděčím za mnohé, především za iniciační vhled do dějin i současnosti kultury a umění a za seznámení s mnoha osobnostmi ze svého okruhu. Vlastní znalosti a názory Jiří předával dál s vášnivým zápalem a zaujetím, a přitom zcela přirozeně, samozřejmě – nemluvil o banalitách, ale o podstatných věcech, a přitom s vtipem, humorem a někdy i s hurónským smíchem. Jeho výklady se měnily v diskusi, a i přes rozdíl více než dvou generací (padesát let zkušeností a hlubšího poznání života a světa) mi dal v mládí pocítit rovnost našich názorů. Je to pro mě inspirace navždy. Cením si všech našich setkání, především na tom moravském Olympu – na hradě Bítově, ale také například týdne stráveného v Praze, kde mě v mém mládí provedl po svých někdejších mladých stopách, když byl hostem Pražského festivalu spisovatelů 2005.

    Repro Knihovna Václava Havla

    Jako vzpomínku na tuto výjimečnou osobnost české kultury jsem sestavil následující výběr z rozsáhlého díla Jiřího Kuběny. Těžiště tohoto skromného výboru pochází ze staršího průřezu Kuběnovou tvorbou s názvem Sedmnáct básní Jiřího Kuběny, který samotný autor schválil jako reprezentativní (vyšel v knize Pocta Kuběnovi – Sborník k sedmdesátinám básníka Jiřího Kuběny, kterou jsem v roce 2006 vydal). Z původních sedmnácti básní jich zde vzhledem k rozsahu publikuji celkem osm (Svatý Jiří, Je noc…, Věčný Bítov, Sonet na omluvu netrpělivého echa, Múzy, Co nepomíjí, Jarní strom na hřbitově bítovském, Sen, Smrt, Zeus), přičemž oproti znění ve zmíněném sborníku se řídím redakcí těchto textů z jejich pozdějšího opraveného vydání ve výboru Pramen Bítova (HOST, 2011). Těchto osm básní doplňuji dvěma básněmi z posledních let (2008-2013) autorovy tvorby (Nový Orfeus, Apollův Triumfální Vůz) – s vědomím toho, že po nich ještě následovala další Kuběnova tvorba, která jeho básnické Dílo uzavřela, ale dosud publikována nebyla. Podle verše z básně Nový Orfeus je pak tento výbor pojmenován.

    A ještě o jeden dodatek je tento malý výbor doplněn – o báseň Nanebevzetí  Panny Marie, která si o to řekla sama, zdánlivě náhodně, přestože jediná ze zde publikovaných básní není obsažena v posledním knižním výboru z Kuběnova díla Pramen Bítova, sestaveném samotným autorem za asistence sochaře Karla Žáka – ale navzdory tomu nemohu jinak, než také tu zde nyní publikovat. Když jsem večer 10. srpna 2017 – v den Jiřího úmrtí – kontemplativně rozevřel výbor Krev Ve Víno, kniha se otevřela na stránce s básní Slávy dcera. Po jejím přečtení jsem rozevřel také knihu Kuběnových vzpomínek Paměť Básníka – Z Mého Orloje. Otevřela se zrovna na kapitole Nadpřirozené jevy, začetl jsem se tedy do vyprávění o tom, jak se Jiřímu zjevil jeho mrtvý strýc, a v tom v mé knihovně z ničeho nic spadla Kuběnova sbírka Nelítostné zastaveníčko. Tedy jsem se na chvíli rozechvěle pozastavil a vzpomínal, Krev Ve Víno jsem jedním tahem prolistoval a ukázala se mi právě báseň Nanebevzetí Panny Marie – při její četbě přes ni přeběhl malý pavouček… Mystické momenty Jiří miloval. A možná si tak právě o tuto báseň sám řekl.

    S vděčností

    Zdeněk Janál
    (autor je divadelní dramaturg)

    V neděli 13. srpna 2017, 16.52

    Vybrané básně najdete zde.

    /Publikujeme se souhlasem autora z webu www.nedelnichvilkapoezie.cz/

    ///

    Více na i-DN:

    Zemřel Jiří Kuběna


    Komentáře k článku: Jiří Kuběna: Do Strun Mých Snáší Se Klid

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,