Jen tak cestou z divadla (No. 6)
Tartuffe nenechal nikoho na pochybách, o co půjde.
Brutální destrukce hned v úvodu představení, naprosto přesně determinující základní pointu hry, mě nadchla.
Agresivní opanování prostoru! Primitivní ostrý průnik motorovou pilou, ničící jak kulisy, tak atmosféru, tak vztahy a domácí ustálené stereotypy Orgonovy rodiny. Bezskrupulózní zteč vyhlédnutého chudáka, ze kterého se dá něco urvat, byl naprosto dokonalý.
I když jsem se v první třetině pro ukřičenost a početnost akcí těžko orientovala (psáno z generálky 27. 2.), bylo Tartuffe Impromptu! naprosto dokonalou ukázkou nového inscenačního ztvárnění klasické předlohy.
Okouzlila mě souhra dvou hlavních protagonistů, Orgona (vynikající David Prachař) a Tartuffa (Karel Dobrý zvolil naprosto odlišné výrazové prostředky než v geniálním Opričníkovi) – dvou typologií, vzájemně se prolínajících a doplňujících – neboť na ožebračení, ale i oblbnutí MUSÍ být dva.
Okouzlila mě souhra dvou hlavních protagonistů. FOTO MARTIN KÁMEN
Viděla jsem mnoho perfektních hereckých výkonů (Kateřina Winterová – Elmíra, Eliška M. Boušková – služebná), mnoho výborných nápadů a slyšela úžasnou hudbu Milana Svobody. I když myslím, že pěvecká vystoupení se v mnoha případech nedala srovnávat s excelentní hudbou.
Za to v konci mě opět nadchla dokonalá ironizující kritika módních společenských trendů – když „pán v hnědém“ (Kleantes – Petr Motloch) v trapném kostýmu, do té doby zcela zapomenutý či nevyužitý, začal poučovat a moralizovat. To mě pobavilo až k slzám!
Třešničkou na dortu se ukázala poslední scéna se „zlidštěním“ exekutorů podaná s vtipem a nadsázkou!
Ó, jak bychom si přáli, aby taky přišel Deux ex Machina a udělal – PIC!
Komentáře k článku: Jen tak cestou z divadla (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
