Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Jak je nebezpečné, když se politika míchá do kultury

    Tento článek nepíšu jako nezaujatý komentátor. Jsem bývalý brněnský náměstek pro kulturu a v současné době opoziční zastupitel. Tedy s úkolem „dozorovat“ konání vedení města a primátorky Markéty Vaňkové zvlášť. Vzala si totiž kulturu přímo pod svá křídla, poprvé v historii Brna. Současně jsem několik let v kuse strávil v divadle, dokonce i přímo v Redutě, uměleckou profilaci jsem vystudoval a jako strategický konzultant v kultuře působím v současnosti. A jako náměstek jsem byl součástí toho procesu, kdy se Národní divadlo Brno pod vedením Martina Glasera a jeho týmu stalo pojmem nejenom v Česku, ale i za hranicemi.

    Od toho možná začněme. To, že byl onehdá festival Janáček Brno vyhlášen nejlepším světovým operním festivalem, není jen díky umělecké a manažerské činnosti vedení Národního divadla, které tento festival pořádá, ale součástí toho bylo, že jsem po dohodě s Martinem Glaserem navrhl a prosadil významné navýšení městských financí na tento festival. Prosadil jsem i navýšení platů atd. Teprve díky této shodě mezi zřizovatelem, městem a samotným divadlem bylo možné docílit současné úrovně divadla.

    A finanční věci jsou také to jediné, kdy se má politika do divadla plést. Proto Brno od mého působení podporuje vznik nové kulturní legislativy speciálně pro divadla, vytvoření nové právnické osoby, veřejné kulturní instituce. Krom jiného jde o zřetelné oddělení politiky od kultury. Dnes může rada města vyhodit ředitele z hodiny na hodinu. Pokud bude zákon, na kterém Martin Baxa jako první ministr kultury skutečně pracuje, přijat, toto nebude možné. Vzniknou správní rady složené i ze zástupců města, které budou o divadle rozhodovat, samotné město bude jen posílat peníze. Odvolání i jmenování se bude striktně řídit zákonem a nebude možné ředitele jen tak sundat. To se navrhuje proto, že jenom v případě takové stability, a současně i garance financování na několik let dopředu, může vyrůst instituce, která dlouhodobě poskytuje umění na vysoké úrovni.

    Primátorka Vaňková ale celé toto osmileté stanovisko Brna k řízení kulturních institucí popřela, když pro svého podporovatele z kampaně chtěla natvrdo vytrhnout Národnímu divadlu jednu ze tří scén (shodou okolností tu nejstarší, kde město provozuje vysokou kulturu kontinuálně několik století) a věnovat ji Divadlu Bolka Polívky. Po obrovské bouři, kterou to vyvolalo, bere sice nyní zpátečku, ale už jen ten nápad, že v půlce sezony nakluše do divadla a oznámí, že od září předávají klíčky soukromému subjektu, je hrůzostrašný.

    Jak se následně ukázalo, primátorka ani její kolegové z ANO a ČSSD v Redutě asi nikdy nebyli, protože Reduta je plně využita pro všechny tři soubory divadla. Oni si prostě mysleli, že je to nějaký barák nazbyt, a nečekali odpor. Když na něj narazili, tak nejednali tak, že by se potichu omluvili, vycouvali z toho a postupovali normálně, tedy tak, že pro Divadlo Bolka Polívky, které má projít rekonstrukcí, najdou adekvátní divadelní prostory, kterých má Brno dost. Naopak primátorka rozehrála osobní bitvu proti řediteli Glaserovi a začala mu otevřeně vyhrožovat odvoláním, veřejně na zastupitelstvu i nyní, když se snaží ten požár nějak „hasit“. Stále neopomene zmínit, že ředitel je kdykoli odvolatelný, tak ať kouká sekat latinu.

    Celé tanečky kolem dotací pro Polívkovo divadlo a otázky, zda město počítá po rekonstrukci s návratem divadla na Jakubské náměstí, jsou hodné zřetele, to nejskandálnější a stále bolavě otevřené je však jednoznačně to, jak se vedení města chová vůči řediteli Národního divadla Brno. Který pouze – tak jak má – hájí uměleckou svobodu jemu svěřené instituce a postupuje s péčí řádného hospodáře.

    Současná koalice v Brně začala ve vztahu ke kultuře nešťastným způsobem a bude se to dávat těžko dohromady. Je to velká škoda. Za rohem je opět Festival Janáček Brno a rozvojové plány Národního divadla jsou velmi dobře promyšlené. S uraženým městem za zády se to ale bude všechno zvládat dost blbě.


    Komentáře k článku: Jak je nebezpečné, když se politika míchá do kultury

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,