Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jak dlouho se udrží víra, naděje a láska v pražském Divadle Komedie?

    Novým provozovatelem pražského Divadla Komedie bude od příští sezony sdružení Divadlo Company.cz, které sedmým rokem provozuje Strašnické divadlo. V pondělí 7. listopadu o tom rozhodla devítičlenná výběrová komise pražského magistrátu, jejímž předsedou byl radní pro kulturu Lukáš Kaucký a členy z řad divadelních odborníků Jana Machalická, Daniela Šálková, Vladimír Just a Jan Vedral. Dosavadní nájemce, soubor Pražského komorního divadla Dušana Davida Pařízka a Davida Jařaba, v Divadle Komedie skončí k 31. červenci příštího roku. Smlouvu na léta 2012 až 2016 chce město s novým provozovatelem uzavřít do konce ledna 2012. Ředitelkou Company.cz je režisérka Eva Bergerová. Do finále výběrového řízení se spolu s vítězným projektem dostali režisér a ředitel divadelní společnosti Masopust Štěpán Pácl, občanské sdružení Seagull režiséra Daniela Špinara a dramaturgyně Ilony Smejkalové, divadlo Letí a společnost Young Talents Martina Pošty, s níž byli spojeni režiséři Jiří Havelka, Jiří Adámek a Petra Tejnorová. Výsledky konkurzu vyvolaly mezi – nejen – divadelní veřejností nebývalý rozruch, ozvaly se dokonce hlasy o jeho anulování. Dáváme hlas čtyřem zainteresovaným, aby se k daným událostem sami vyjádřili.

    Komedie odpovědnosti

    V tzv. malé zasedačce pražského magistrátu jsem se zjara roku 1990 zúčastnil výběrového řízení na funkci ředitele MDP. Jedním z bodů mého programu bylo dokončit letitou problematickou rekonstrukci Komedie. To se, za cenu kompromisů s arch. Pragrem, podařilo v roce 1991.

    Do stejné zasedačky v lednu roku 1991 byli svoláni noví ředitelé pražských „příspěvkových divadel“. (To, že budou vybíráni na funkční období komisemi politiků, úředníků a odborníků, bylo jedním z „revolučních“ požadavků už od roku 1986.) Město na této poradě rušilo svá majetková práva a zřizovací pravomoce k některým divadelním sálům v Praze (Sluníčko, Nusle, Komorní divadlo) a vyhlásilo restrukturalizaci a ekonomizaci „své“ divadelní sítě. Na začátek jednání vtrhl zmatený zastupitel, domníval se, že se zde bude řešit „problematika komunálního odpadu“.

    Od té doby se problém pražského divadelnictví neustále řeší a mentální odpad těchto řešení se vrší a, jak dokazují bizarní exhibice na blogu tohoto periodika, hrozí, že se převalí přes zdi ghetta, které divadelníci vybudovali kolem kdysi společensky obecně uznávaného oboru činnosti, a zavalí vše, co se podařilo uchránit a vybudovat.

    Princip hry je prostý – platónským voláním po fungujícím, průhledném, objektivním, spravedlivém systému zabraňovat – často v dobré vůli – tomu, aby byl vůbec jakýkoli funkční systém přijat a respektován. V panujícím provizoriu je pak snadné prosazovat dílčí zájmy. Užitečných idiotů, kteří tomu poslouží, se vždy najde dost.

    Brzy např. vzala za své představa, že ředitelé divadel (a umělečtí šéfové) budou jmenováni na základě výběrových řízení na funkční období. Že struktura městem financovaného a materiálně zajištěného divadla bude prostupná. Na ředitele Divadla na Vinohradech se naposledy konalo výběrové řízení onoho jara roku 1990. Poslední výběrové řízení v Praze se konalo v roce 2005 na ředitele MDP, pan BcA. Zajíc je vyhrál s projektem, v němž slíbil do dvou let ABC a Rokoko transformovat z příspěvkové organizace na „ópéesku“.

    O odpovědnost za pražská dotovaná divadla se hlásili postupně příslušníci různých generací. K odpovědnosti patří nejen smělost uměleckých vizí a dosavadní umělecké výsledky, ale také schopnost poradit si s prostředky, které mám k uskutečnění cílů k dispozici. Patřím k těm, kteří si myslí, že ve své ředitelské misi neuspěli. Myslím si také, že neuspěli mnozí z generace „rehabilitovaných osmašedesátníků“, že uspěl málokdo z mé generace divadla 80. let. Řada z nich svůj neúspěch v „zájmu divadla“ přehlédla a generační obměna ve vedení divadel se zastavila. Nastupující generace dnešních třicátníků až čtyřicátníků se namísto na provoz repertoárového divadla soustředila (i z nezbytnosti) na projektovou divadelní činnost. Pracovali. Vzdělávali se. Praktikovali v zahraničí – mimo ghetto. Mají výsledky. Byl jsem potěšen, že se při výběrovém řízení na provozovatele Divadla Komedie přihlásili i k odpovědnosti.

    V oné malé zasedačce vybrala komise, jíž jsem byl členem, pět projektů, které všechny mají nárok a předpoklad vstoupit do zabetonovaného prostředí pražského divadelnictví. Vedou se zbytečné a mentální odpad produkující spory o to, zda ten z této pětice, jehož projekt byl hlasováním po několika kolech vybrán, dostal příležitost právem, či nikoli. Právem, protože v demokratickém procesu. Podstatné – z mého hlediska – je ovšem to, zda dostanou svou příležitost další čtyři velmi dobré projekty.

    Současné vedení města – v rozporu s usneseními předchozího zastupitelstva – a na masivní nátlak divadelníků, nejprve voluntaristickým a evidentně lobbistickým rozšířením tzv. páteřní sítě, zpochybnilo a pak zrušilo transformaci „svých“ divadel – příspěvkových organizací. (S touto transformací byl provázán grantový systém, jenž je, díky právnímu úsilí jiných divadelníků, stěžujících si na Prahu u EU, dokonce v Bruselu „notifikován“.) Radní pro kulturu ale slíbil výběrová řízení na ředitele všech kulturních příspěvkových organizací.

    Bojím se, aby produkování mentálního odpadu, v němž havaruje slušnost, soudnost, znalost, schopnost kriticky myslet, nezabránilo nakonec i tomuto kompromisnímu, ale přesto odvážnému a aspoň trochu holistickému (když už ne systémovému) záměru. Pak skutečně bude rozhodnutí o Komedii fatální – na další čtyři projekty se nedostane a ti, kdo se hlásili o odpovědnost, nebudou mít možnost prokázat, zda jí v tak složitém terénu dokáží dostát.

    Když si – jako člen výběrové komise – vybavuji ty čtyři „žádanky o odpovědnost“, dovolím si apelovat na všechny, kterým skutečně není divadelní situace v Praze a v republice lhostejná: ptejme se vedení města, kdy vyhlásí výběrové řízení také na ředitele Divadla Na zábradlí, Divadla pod Palmovkou, Městských divadel pražských, Hudebního divadla v Karlíně, Ypsilonky, Divadla Spejbla a Hurvínka, Divadla v Dlouhé. Žádejme vedení města, ať zveřejní harmonogram postupu, aby ti, kdo se o odpovědnost hlásí, mohli se odpovědně připravovat, a ne hledat každou skulinu, jíž by se k ní případně propachtili. Pak všechny dobré projekty všech, kteří se hlásí k odpovědnosti, najdou reálný předpoklad k uskutečnění.

    Kvůli tomu budu rád dál chodit do malé zasedačky jako posledních dvacet let vždy, když bude někoho ze zvolených zajímat můj názor.

    Jan Vedral

    Kurz konkurzů?

    Jako by toho už nebylo dost, nedá mi to a musím se vrátit k událostem okolo výběrového řízení na provozovatele pražského Divadla Komedie. Setkání v tomto divadle minulé pondělí vyvolalo směrem k dalším konkurzům řadu otázek, povětšinou během diskuse vyřčených, žel nezodpovězených. I přes několikerá ujištění radního pro kulturu pana Kauckého o tom, že vypsaný časový plán chystaných konkurzů na ředitele příspěvkových organizací je dostačující, nelze se zbavit dojmu, že tomuto zcela potřebnému a chvályhodnému záměru rozhýbat poněkud stojaté vody příspěvkových organizací k dokonalosti přeci jen něco chybí.

    Možná to bude srovnání kulhající, ale přesto se o ně pokusím. V sezoně 2007/08 skončilo dramaturgovi Berndu Wilmsovi sedmileté období ve funkci intendanta berlínského Deutsches Theater. Novým intendantem se od sezony 2009/10 (tedy o jednu sezonu později) stal Ulrich Khuol, bývalý intendant Thalia Theater Hamburg. Do DT nastoupil na pětileté funkční období s možností prodloužení o dalších pět let. Khuol si s sebou z Hamburku přivedl jako hlavního režiséra Adrease Kriegenburga, jehož inscenaci Zloději jsme viděli v rámci Festivalu divadla německého jazyka.

    Inspirativní a důležité pro chystané změny v pražských divadlech se mi zdá to, že Khuol s Kriegenburgem se mohli na svou vedoucí úlohu intendanta předního německého divadla chystat už od začátku roku 2007. Na proniknutí do vnitřního světa DT, na detailní naplánování změn a na sestavení okruhu spolupracovníků měli tedy nejméně dva a půl roku. Navíc mohli počítat s přechodnou, „úřednickou“ sezonou pod vedením tamního šéfdramaturga Olivera Reese, během které mohl důstojně doběhnout dramaturgický plán předcházejícího vedení. Khuol s Kriegenburgem tak nastoupili do nové sezony s možností naplno realizovat svoje představy, aniž by zdědili „nedokončenou cizí“ práci. A tento postup není v Německu výjimkou, naopak pravidlem. A troufám si říct, že právě tento pravidelný pohyb intendantů v rámci německy mluvící oblasti výrazně pomáhá udržet vysokou divadelní úroveň.

    Dle mého názoru zbrklá pražská potřeba uskutečnit změny vedení (konkrétně nyní v případě Divadla na Vinohradech a Švandova divadla) již v následující sezoně může vést jedině k tom, že se ředitelé doopravdy seznámí se všemi problémy svého nového divadla až během sezony, zatímco by měli věnovat všechny síly na uskutečnění svých záměrů.

    Nemluvě o tom, že během necelých dvou měsíců, které MHMP uchazečům dalo k dispozici, je takřka nemožné vytvořit kvalitní projekt a personálně ho zajistit. Pan radní Kaucký v diskusi v Divadle Komedie oponoval tím, že konkurz vyhlášený s větším časovým předstihem by jen dal podnět ke spekulacím o tom, s kým je kdo dávno domluvený. Můj dojem je opačný: právě náhlost vyhlášení konkurzu nahrává pocitu, že je potřeba „cosi“ domluveného provést dřív, než se na to přijde.

    A nakonec otázka perspektivy: Na jak dlouhé období budou noví ředitelé zvoleni? Lze skutečně počítat s pravidelnou obměnou divadelních ředitelů? A chce se MHMP pokusit, aby pražská divadelní nabídka byla rozmanitá?

    Doufejme, že se odpovědí a perspektivnějšího řešení brzo dočkáme.

    Štěpán Pácl

    Eva Bergerová a Vojtěch Štěpánek: Komedie je výzva, Strašnice byly šílenství

    Text najdete v samostatném článku zde.

    • Autor:
    • Publikováno: 27. listopadu 2011

    Komentáře k článku: Jak dlouho se udrží víra, naděje a láska v pražském Divadle Komedie?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,