Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Humor z dob normalizace

    Supraphon mapuje tvorbu Semaforu pečlivě. Po velkorysých kompletech věnovaných Jiřímu Suchému se už potřetí stejně pečlivě vrátil k tvorbě Miloslava Šimka na deseti kompaktech pod názvem Šimek & Sobota komplet 1977–1983. Z nabízeného výběru, sestaveného Janem Richterem, Lukášem Sýkorou, Jakubem Kamberským a Oldřichem Zámostným, lze vyčíst několik podstatných sdělení.

    Předně značný rozsah bavičství Šimka s jeho druhým partnerem Sobotou a ještě s občasnou účastí Petra Nárožného coby Sobotova předchůdce. A s širokou plejádou dalších osobností z okruhu Semaforu i z obecného tuzemského šoubyznysu, který Šimka se Sobotou definitivně pohltil. Proto také větší část kompletu zahrnuje mimodivadelní aktivity dvojice při nejrůznějších příležitostech – třeba na pěvecké soutěži Děčínská kotva, ale hlavně v televizní zábavě (Kabaret u dobré pohody, silvestrovský program, Sólo pro Šimka a Sobotu aj.). Vesměs věci známé, některé se daly z kompletu vypustit, ale také objevy: třeba Výlet pro dva, televizní program na lodi.

    Nejpodstatnější je však zjištění, jak se po smrti Jiřího Grossmanna tvorba Šimkovy skupiny překlopila do lidové zábavy, která ovšem v nejtemnějších letech po Chartě 77 předstírala punc Semaforu. Není divu, že to Jiřímu Suchému nebylo po chuti. Dřívější intelektuální hříčky s nonsensy vystřídaly groteskní scénky ze života, s agresivním projevem Uršuly Klukové a Petra Nárožného, jenž tu dohrával cholerické hlídače a strážce nesmyslných pořádků. Miloslav Šimek nyní nejčastěji zastával pozici toho vážnějšího v pozadí, někdy trochu naivního, stále víc upozaděného dryáčnickým projevem Luďka Soboty. Jeho rejstřík ovšem ještě překračoval pozici primitiva, do níž se postupně přehrál. Pozoruhodné bylo jeho skoro surrealistické „plácání“, jak to sám nazval, zmatečné věty s gejzírem asociací, záměny, komolení a nepochopení slov, koktání. Zdánlivá neschopnost udržet téma a brilantní schopnost ho asociativně rozvíjet ad absurdum.

    Projev Šimkovy skupiny ovšem zhrubnul, formou dialogů byla nejčastěji parodie předpisů a naučení, přednášek a interview, dokonce i pohádky. V dialogu převládaly drsné invektivy, konflikty a hádky, jednou dovedené do jevištní rvačky.

    Ohlas šedesátek připomínali Miroslav Paleček s Michaelem Janíkem, Zuzana Burianová, Jana a Luboš Svobodovi, Viktor Sodoma, pozapomenutá Karla Vosmanská, Pavel Bobek, Valérie Čižmárová. Kdežto Sobota v programech zpíval i lidovky. Právě čím dál estrádnější výstupy zametly Sobotovi se Šimkem cestu do rozhlasu a televize a k popularitě. Což mělo, mimo jiné, zastínit Semafor Jiřího Suchého.

    Komplet obsahuje snímky, remasterované a někdy z různých zdrojů složitě poskládané, tehdejších hlavních semaforských inscenací Šimkovy skupiny: Celaskon a cyankáli, Dva pestré týdny v oblastním muzeu, Návštěvní den VII. A jednu verzi dlouho hraného představení Zavěste prosím, volá Semafor – vlastně první talk show u nás, s rozhovory s doktorem Plzákem, Jaroslavem Dietlem, Milošem Kopeckým a také s Jaroslavem Uhlířem a Karlem Šípem, který tu možná načerpal inspiraci ke Všechnopárty. Výtečné jsou bonusy: třeba z pořadu Ivan Mládek uvádí Luďka Sobotu – také báječně zpíval (Petřínská rozhledna, V intimním malém pokojíčku). Vůbec jsou Šimek se Sobotou nejlepší v dialozích mimo divadlo.

    Šimkova skupina neměla pevné složení a rozpadala se – do Činoherního klubu odešel Petr Nárožný a později skončila i pravidelná spolupráce Šimka se Sobotou.

    Supraphon vyprodukoval další příkladně připravené album. A přestože z dob už dobře zdokumentovaných záznamovou technikou, bylo třeba mnohé objevit a také opět sáhnout do archivu semaforského zvukaře Bohumila Palečka. Snímky jsou perfektně technicky vyčištěné. A obsáhlý booklet z pera Jana Richtera a Lukáše Sýkory obsahuje myslím nejpodrobnější a nejpřesnější dějiny Šimkovy skupiny v daném období.

    Šimek & Sobota komplet 1977–1983, 10 CD. Producentka a editorka Naďa Dvorská, zvuk, střih, mix a mastering Ivan Mikota, Supraphon 2018.


    Komentáře k článku: Humor z dob normalizace

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,