Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Honza Miřejovský

    Byl z nás, ale já se k nim vlastně ani nepočítám, asi v těch šedesátejch nejvzdělanější a nejsečtělejší. Už v šesti uměl francouzsky a pak si přidával další jazyky.

    S holkama to neměl snadný. Často ho předběhlo nějaký přiblblo s tenisovou pálkou…

    Taky se mi to stávalo, ale já nebyl tak vzdělanej.

    * * *

    Vopili jsme se na Osnici borovičkou. Zrovna jsem tam Miřejovskýmu a Karáskovi vypomáhal s trapným pasením jehňat. Mladý beránci měli podvázaný koule.

    To jsem viděl poprvé.

    Byla bouře. Horská. Něco jsem žvanil o Klímovi… Běželi jsme v tý bouři na Rozsutec. Promoklí, šílení. A pak zpátky…

    * * *

    Podobný, už asi popsaný, byly výlety opilecký na Bořeň v sedmdesátejch. Vybíhal jsem tam sám.

    Jen tak.

    Jeden večer na Osnici jsem na bezmračným, jasným nebi pozoroval letící hvězdu.

    Miřejovský poznal, na co koukám.

    To je, Vráťo, Sputnik.

    Zase všechno věděl.


    Komentáře k článku: Honza Miřejovský

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,