Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2018

ročník 25
13. 11.–26. 11. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Kritické teze Josefa Hermana (No. 8/2018): Prodaná nevěsta v Opavě

    V Opavě zvolili první verzi opery z roku 1866, vlastně operetu o dvou jednáních, s mluvenými dialogy. Většinou ji hrají studenti nebo amatéři, také loutkáři. Pochybuji o tom, že je to verze dobrá pro zavedený operní soubor. Asi ji tu zvolili jako vhodnější pro otevřený hravý tvar inscenace.

    Alexandr Vovk a Katarina Jorda (Krušinovi) Foto Tomáš Ruta

    Diváky vítal na schodech před divadlem Indián z Otahitánských ostrovů i jeho představitel Zdeněk Trupar, na malém městě se s ním mnozí návštěvníci srdečně vítali a bylo možné si s ním popovídat třeba o premiéře Janáčkova Osudu v Ostravě. Krojovaná žena nabízela chléb a sůl, v malém foyeru se v tlačenici nabízely preclíky a pivo, na pohoštění byli diváci pozvaní o přestávce na jeviště. Krojovaní byli snad všichni zaměstnanci divadla, včetně pana ředitele a paní ředitelové. Dirigent Vojtěch Spurný byl namaskovaný do podoby Smetany podle známé dochované fotografie. Pánský sbor ve foyer opakovaně vystřihl To pivečko to věru je nebeský dar, z jeviště ho zpívat nemohli, v první verzi opery není.

    Sousedské bylo i dění na jevišti. Žádná klišé obvyklých “realistických” obrázků, ale přiznaná komedie. Režisér si dal záležet na vlastních aranžmá a na nově vymyšleném jednání postav. Hádku Jeníka s Mařenkou Tak tvrdošíjná dívko jsi pěkně obohatil nuancemi vzteku i lítosti.

    Orchestr za zeleným plůtkem Foto Tomáš Ruta

    Orchestr umístili do zadní části jeviště za zelený plůtek, na kterém, zrovna před dirigentem, visela cedulka Pozor, zlý pes. A jeviště vystrčili přes zakryté orchestřiště blíž divákům. Vystačili se dvěma kulisami vesnických kostelíků, instalovali je až při vlastní hře.

    Nechyběly gagy a politické narážky. A dokonce historické kontexty, kvůli nimž se režisér nebál vystoupit z napsaného v partituře (konečně!): skauti na jevišti vítali T. G. Masaryka a pověsili jeho portrét do portálu hned pod portrét Smetany (přinesl a zavěsil ho dirigent ještě před předehrou), do protějšího portálu zlomyslně instaloval portrét Zdeňka Nejedlého Principál jako senilní politik (Nejedlý, samozřejmě) v dokonalém podání Václava Moryse. Pod maškarou medvěda se ukrývala další, politická maškara.

    Tereza Kavecká (Esmeralda) a Václav Morys (Principál), za nimi Zdeněk Trupar (Indián) Foto Tomáš Ruta

    Ano, pěkné, jdoucí po smyslu, aktuální. Trochu přeplněné zbytečnostmi jako bublifukem a vůbec dětskými hrami. A útěky Kecala před rozlícenou manželkou. Jeviště nejčastěji přeplněné a přehrané různými drobnostmi.

    Jana Sibera předvedla báječnou Mařenku, Jiří Přibyl dokonalého Kecala, radost na oba pohledět a poslyšet je. Rudolf Medňanský zvládl naivního pubescenta Vaška líbezně. Juraj Nociar nemá všechny pěvecké předpoklady pro part Jeníka, ale stvořil komediální, herecky uvolněnou postavu a pěvecké pasáže má v roli pěkné. Tereza Kavecká byla svůdnou Esmeraldou. Ošidný sextet Rozmysli si Mařenko Spurný připravil a řídil pečlivě, plůtek kvůli tomu přeskočil a došel si k té šestici na forbínu, i když mu soulad intonačně narušovali hlavně oba páni, Dalibor Hrda i Alexander Vovk, vůbec Mícha a Krušina jako z tradiční inscenace.

    Juraj Nociar (Jeník) a Jana Sibera (Mařenka) jsou pěkně sehranou, a vůbec ne sentimentální dvojicí Foto Tomáš Ruta

    V takovém jevištním řešení považuji za kontraproduktivní Spurného pokus o autentickou interpretaci partitury, především hodně pomalá tempa otrocky podle Smetanova předpisu. Nedobře se odrazily i na některých pěveckých výkonech. Vůbec o takovém přístupu k jakékoli partituře pochybuji: v inscenaci nejde o muzeální rekonstrukci partitury, ale o živé dílo tady a teď, které za více než století prošlo interpretačním vývojem. Hraje se pro současníky!

    Slezské divadlo Opava – Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, verze 1866. Režie Lubor Cukr, hudební nastudování a dirigent Vojtěch Spurný, sbormistr Kremena Pešakova, scéna Lubor Cukr a Ondřej Bartoš, kostýmy Josef Jelínek, choreografie Martin Tomsa, dramaturgie Jana Andělová Pletichová. Premiéra 21. října 2018.


    Komentáře k článku: Kritické teze Josefa Hermana (No. 8/2018): Prodaná nevěsta v Opavě

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,