Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Helenka Součková už dospěla

    Povýtce životopisné prózy Ireny Douskové se staly východiskem pro úspěšné divadelní inscenace, o té první lze dokonce hovořit už jako o kultovní. Hrdý Budžes je titulem příbramského divadla, režíruje Jan Schmiedt, a jedná se především o hereckou exhibici Barbory Hrzánové v partu malé školačky Helenky, která se střetává s absurditami normalizačního období. Helenka v období především středoškolském se objevuje v próze (i inscenaci) Oněgin byl Rusák. V jevištním tvaru, které prezentuje Divadlo v Dlouhé v režii Jana Borny, však není postava adolescentní dívky zdaleka figurou tak „vycentrovanou“. K poslední próze Ireny Douskové Darda upřela pozornost Společnost Jan Hrušínského v Divadle Na Jezerce, do jevištního tvaru přivedla veselé i smutné příhody již dospělé ženy z volně pokračující „trilogie“ sama autorka a Arnošt Goldflam (ztvárňující otce Helenky v „Oněginovi“) Dardu na prknech Jezerky nastudoval.

    Darda DNJ

    Bára Hrzánová jako Helenka a Jan Hrušínský jako její tatínek. FOTO IVAN KAHUN

    Helenka (návrat Barbory Hrzánové k roli) se stala herečkou a inscenace začíná opojnou atmosférou převratu v roce 89, Helenka interpretuje před profesními kolegy v divadle Modlitbu pro Martu (Hrzánová si to může dovolit, zpívá dobře a během celé inscenace dá občas k lepšímu kousek nějakého songu, převažují písně její zesnulé kamarádky Zuzany Navarové). Pak jsme svědky romantického vztahu s vlasatým Jindřichem Dardou (Petr Vacek), skokem o pěknou řádku let pak pochopíme, že manželství Helenky s Jindřichem není vůbec romantické, on se stal pragmatickým manažerem, paradoxně tíživější je celá situace pro Helenku také proto, že jeho obchodní aktivity se opírají o bizarně „humanitární“ akce, při nichž spolupracuje v médiích s kumštýři pochybné úrovně. Seznamujeme se i s dětmi Dardových (Lenka Vlasáková a Michal Kern), které své dospívání prožívají právě při rozchodu rodičů. Osm aktérů předvádí větší počet rolí i figurek, jen ústřední pár „nepřeskakuje“. Helenka prožívá trable profesní i zdravotní, nechce účinkovat v pseudoavantgardní hře rakouské autorky Gertrudy Macek (narážka na jistou nositelku Nobelovy ceny za literaturu je evidentní), kamarády má v literátské komunitě, po nebezpečné autonehodě navštěvuje psychiatrii, bojuje také s rakovinou…

    Dousková je jako autorka vtipná, dobře odpozorované životní situace koření černým humorem, nejen že si Helenka vzala za muže pana Dardu, ale další „dardy“ dostává od života. Také Goldflam buduje inscenaci jako sled „vydařených“ historek – při premiéře diváci každou pointu odměnili potleskem na otevřené scéně, takže představa o eventuální plynulé návaznosti jednotlivých výstupů mohla být čistě hypotetická. Hrzánová hraje přesvědčivě, je absolutně přirozená, dovede své výstupy i dialogické „výměny“ přesně pointovat, její herecké sdělení se neomylně prodere přes rampu. S její Helenkou soucítíme a zároveň se i dobře bavíme. Také ostatní protagonisté nacházejí v nabídce většího množství rolí vděčné příležitosti, Jan Hrušínský například v partu mrtvého Helenina tatínka, který jí vždy v pravý čas rozdurděně pomlouvá personifikovaný omyl jejího života, manažera Dardu. Lenka Vlasáková s Hrzánovou dobře souzní v partu její chápající kamarádky, spisovatelky Julie, přesně a jemnou psychologizační charakteristikou sadu svých menších rolí buduje Michal Kern, daří se i dalším.

    I když inscenace není vyklenuta do katarzního finále, jde o jemnou vykreslenou podobu našich veřejných i soukromých trablů, Helenčiny lapálie jistě mnozí z diváků mohou přijmout za své. Uvědomíme-li si, že ctižádost takového sdělení má soukromé divadlo, které se musí ohlížet především na rentabilitu svých projektů, budeme považovat Dardu za vkusnou tragikomedii, která opravdu neútočí „na první signální“.

    Divadlo Na Jezerce Praha (Divadelní společnost Jana Hrušínského) – Irena Dousková: Darda. Dramatizace Irena Dousková, režie Arnošt Goldflam, výprava Petra Goldflamová Štětinová, hudba Milan Potoček. Premiéra 12. prosince 2012.

    • Autor:
    • Publikováno: 8. ledna 2013

    Komentáře k článku: Helenka Součková už dospěla

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,