Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Grotesky o lidech (a světě)

    Fejetony Milana Lasici vydalo nakladatelství Listen v roce 2011 a teď, v roce 2013, jsou k mání s totožným titulem O lidech a lidech ve zvukové podobě na supraphonském CD. Čte samotný autor a čtyřikrát také Zdeněk Svěrák, který k albu napsal a namluvil i poněkud didaktickou předmluvu.

    Milan Lasica

    Jsou o obyčejnostech, skoro by se dalo říct banalitách současného života: o mailové poště i televizních kanálech, klamaných ženách i „triumfujících“ milenkách, svatbách i rozvodech, nebi i peklu, novoročních předsevzetích i nesplněných snech a mnoha dalších „věcech obecných“. Ano, už při prvním poslechu si nelze nevzpomenout na črty Karla Čapka, na tu vzácnou schopnost uvidět v kapce maličkosti moře – celý svět. Milan Lasica je ovšem spisovatel jiného naturelu a jiné doby. Bystrost pozorovatele, vytříbený styl a jemně ironický humor jsou u něho násobeny nejen dovedností bryskních point, ale i jakýmsi absurdním „mrożkovským“ viděním. Po tom všem, co se událo v minulém století, a co se děje dnes, asi není možné nahlížet svět laskavě. Ne snad, že by Lasicovy fejetony byly kruté, jsou jenom groteskně vyhrocené; někdy jde o grotesky čiré, někdy o rozšířenou židovskou anekdotu s groteskním zvratem (Povím vám příběh) a jen v jednom fejetonu sáhl autor po „aktuální politické“ satiře (Některé vlastnosti přežívají bez ohledu na systém, ve kterém žijeme). Půvab Lasicových fejetonů je i v tom, že jejich tvůrce „myslí“ v paradoxech. Jen namátkou dva příklady: Na televizi se nedá dívat, protože se díváte na pořady, na které se nedá dívat. K nečinnosti je potřeba předstírat určitou činnost.

    A přesto poslouchat (a samozřejmě i číst) Lasicovy fejetony není úplně příjemné (zábavné). Týkají se nás až příliš, klišé „nastavené zrcadlo“ tu platí téměř absolutně. Nejsem si jist, že právě to bylo pisatelovým úmyslem.

    A nakonec povzdech. Čteč interpretuje své fejetony česky, patrně proto, že i jejich knižní verze vyšla u nás v češtině. Lasica vládne češtinou suverénně, snad jen dvakrát se mu do projevu vloudil slovakismus. Jenže je to přece jen čeština slovensky měkká a opatrná. Oč svobodnější, uvolněnější a zasahující by to bylo, kdybychom slyšeli Lasicovu mateřštinu! Chápu, že slovenská publicistika a odborné texty se převádějí do češtiny. Proč ale překládat literaturu, když jí pořád ještě většina Čechů rozumí? Možná se mýlím, možná jsem jenom nenapravitelný Čechoslovák.


    Komentáře k článku: Grotesky o lidech (a světě)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,