Kacířka je konverzační komedie, využívající situačního humoru a téměř detektivní zápletky o velkém, především mediálním a politickém tématu – globálním oteplování. Hra byla poprvé uvedena v únoru letošního roku v londýnském Royal Court Theatre a díky dramaturgické pružnosti chebského divadla a uměleckého šéfa, režiséra i překladatele Kacířky Zdeňka Bartoše se objevuje pouhých osm měsíců po světové premiéře i na českém jevišti.">
Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Globální oteplování v Chebu

    V Západočeském divadle mají nyní Sezonu lákavého pokušení a v jejím rámci uvedli aktuální hru anglického dramatika Richarda Beana (narozen 1956). Kacířka je konverzační komedie, využívající situačního humoru a téměř detektivní zápletky o velkém, především mediálním a politickém tématu – globálním oteplování. Hra byla poprvé uvedena v únoru letošního roku v londýnském Royal Court Theatre a díky dramaturgické pružnosti chebského divadla a uměleckého šéfa, režiséra i překladatele Kacířky Zdeňka Bartoše se objevuje pouhých osm měsíců po světové premiéře i na českém jevišti. Hlavní dějovou linku tvoří pracovní i milostný vztah doktorky Diany Cassellové (Radmila Urbanová) a děkana Kevina Maloneye (Tomáš Kolomazník). Názory obou klimatologů se rozcházejí. Diana už několik let měří, zda se hladina moře na Maledivách zvyšuje (a ledovce opravdu tají), pomocí zástupných indikátorů (tedy podle toho, jestli se k palmě zasazené před několika lety voda přibližuje). Děkan její negativní závěry zpochybňuje a zakazuje je publikovat. Ve svém odborném úsudku je totiž ovlivněn přáním velkého sponzora, kterému se více zamlouvá radikální postoj ke klimatickým změnám. Českému divákovi se samozřejmě hned vybaví místní kauzy, a především knižní titul Modrá, nikoli zelená planeta. Však se toho tvůrci také chytili a v druhé části inscenace, která se má odehrávat o vánočních svátcích, si pohrávají se slovní hříčkou Klaus (ten Santa a skeptik Václav).

    Diana Toniková (Phoebe) a Radmila Urbanová (Diana) FOTO ARCHIV DIVADLA

    Dramatik však vědce nechává paralelně řešit i soukromé problémy – Diana má starosti se svou bulimickou dcerou Phoebe (Diana Toniková) a je jí vyhrožováno smrtí od Svaté domobrany Země, což je pacifistická ekologická milice. Vše končí veselkou. Objeví se také zapálený student Ben (Jindřich Kotula), který své bytí uzpůsobuje tak, aby jeho karbonová stopa byla co nejmenší. Tedy jezdí na kole, jí jen zeleninu a bydlí na nevytopené lodi. Humorné momenty vycházejí především z odborné i pseudoodborné mluvy a jejího propojení s všedními, každodenními situacemi. Diana je v podání Urbanové inteligentní, dostatečně empatická vědkyně, které nechybí smysl pro humor. Snad v nejzdařilejší scéně inscenace je suspendována a jako odborového předáka si přivede plyšového medvěda. Jeho ústy pak vynadá nejen Kevinovi, ale i „nacistické“ personalistce (Vladimíra Vítová). Herečka tak předvedla, že její silnou stránkou je i „loutkové“ divadlo. Ostatní herci jí zdárně sekundovali – především Jindřich Kotula coby student Ben a Tomáš Kolomazník v roli děkana Kevina, oba strůjci nejednoho humorného okamžiku na jevišti. Jen si nejsem jista výběrem Diany Tonikové do role Phoebe, její fyziognomie zkrátka neodpovídá vžitým představám o „náctileté“ bulimičce – snaha docílit hodnověrnosti rozčepýřenými účesy a přehnaným líčením byla na hranici únosnosti. Pokud se divákovi podařilo od toho oprostit a sledovat pouze herecký projev, mohl být spokojen – její drzost i zranitelnost se přirozeně prostupovaly a afektované projevy puberťačky nevypadaly příliš strojeně. K největším nesnázím inscenace patří „odpočinkové momenty“. Předěly vyplňovaly projekce promítané na obrovské plátno, zobrazující nejrůznější záběry hor, sopek, map a skupin lidí. V závěru se pak stále častěji vyskytovali lední medvědi, kteří se čvachtali ve vodě a nemotorně přes sebe padali. Medvídci sice byli roztomilí, ale význam takových dotáček nechápu. Snad by byly akceptovatelné bez „kombinace“ se sopkami a mohly by vyznít víc parodicky. Slabším momentem byla i píseň Roztaješ jak ledovec v podání Radmily Urbanové. Tato skvělá herečka a tahoun celé inscenace nezpívala přesvědčivě ani čistě.

    Na brzké listopadové repríze bylo poměrně málo diváků. Možná za to mohlo chladné počasí, možná mají Chebští v sobotu lákavější program. Pravděpodobnější je však vysvětlení, že na oblasti přeci jen více táhnou známější hry. A to je škoda – Kacířka je bez přehánění vtipná a inteligentní inscenace. Režie by sice mohla být o trochu razantnější i „šílenější“, ale i tak je potřeba ocenit progresivní dramaturgii divadla.

    Západočeské divadlo Cheb – Richard Bean: Kacířka. Překlad a režie Zdeněk Bartoš, dramaturgie Marta Ljubková, výprava Pavel Kodeda, hudba Matěj Kroupa. Česká premiéra 22. října 2011. (Psáno z reprízy 5. listopadu 2011.)


    Komentáře k článku: Globální oteplování v Chebu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,