Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Fringe Prague – zápisky z Malé Strany (No. 4)

    Naordinovala jsem si dvakrát Václava Havla v provedení Američanů. Pravda, v jednom z nich má prsty jako režisérka Miřenka Čechová, ale přesto je pohled více americký než český. Takže jsem vyrazila – s trochou nedůvěry – do Divadla Na Prádle.

    Proč ta nedůvěra? Představit si cokoliv spojeného s Václavem Havlem jako muzikál se mi zdá přinejmenším neobvyklé, i když je pravda, že nedávný Velvet Havel v Divadle Na zábradlí učinil v tomto směru odvážný a myslím úspěšný krok.

    Oba kousky, které se představily na Prague Fringe, byly realizovány v rámci projektu The Václav Havel Project, který vznikl v podstatě na objednávku v produkci Alliance for new Music-Theatre pro festival věnovaný ve Washingtonu Václavu Havlovi. Ostatně, jedna z dalších show, která vznikla pro tuto příležitost, totiž Antiwords, svérázná adaptace Havlovy Audience v provedení Spitfire Company, se posléze stala v Čechách velmi žádanou festivalovou atrakcí. Vraťme se ale k Fringe.

    FOTO ARCHIV

    Muzikál Vaněk Unleashed FOTO ARCHIV

    Jako první tedy muzikál pod názvem Vaněk Unleashed (Odpoutaný Vaněk) v režii Susan Galbraithové. Skočila jsem do toho, aniž bych četla program (a teprve ex post zjistila, že inspirací byly jednak Dopisy Olze, ale také některé z Havlových her, jako Zahradní slavnost, Vernisáž či Audience) a překvapení to bylo nad očekávání příjemné. Havlovo alter-ego Ferdinand Vaněk (hraje ho jako v dalším kousku mim a klaun Drew Valins) se nám zjeví na scéně za improvizovanými mřížemi. Je tedy jasné, že půjde o biograficky laděný kus. Vzápětí se zjeví postava Evy, která s typickou cigaretou a ráznými gesty jasně napovídá, že se jedná o Olgu. A pak je tu ještě postava poněkud hřmotně komického strážného ve vězení, který se v průběhu děje proměňuje též v Landovského. A nezbytná (jak se zdá) v Havlově životě vnadná blondýnka v baletní sukýnce, zpívající sopránem, která se chvílemi proměňuje v brýlatou komisní soudružku. Na to, že Američani socialistickou situaci znají jen z knih, dokázali téma zpracovat s nadhledem a humorem, který bych ani nečekala. Není v tom sentiment, ale absurdita a černý humor. A není to ani lascivní, ani hloupé. Formálně tato show kombinuje prvky vaudevillu, komorního muzikálu a odkazuje také k němým groteskám.

    Postava Ferdinanda Vaňka připomíná cosi mezi Charlie Chaplinem a Haraldem Lloydem, je to nevinný, nicméně tvrdohlavý klaun, jakýsi “everyman“ se zvláštní logikou myšlení a chování. Zatímco Eva (Olga) je praktická žena, opora vězněného, ale také dosti skeptická glosátorka dění, blonďatá múza přichází do snů vězně, a není tak úplně reálná. Je to zábavné a krátké. A pro člověka, který na rozdíl od Američanů zná některé z osob a reálií, k nimž se odkazuje, to má navíc zvláštní kouzlo nového úhlu pohledu.

    FOTO ARCHIV

    Americká Vernisáž v režii Miřenky Čechové FOTO ARCHIV

    Aktovka Vernisáž (Unveiling) prošla od realizace lehkou proměnou, došlo k alternaci v roli Michaela (hraje ho, patrně z úsporných cestovních důvodů Ron Heneghan, který ztvárňuje v předchozím Landovského). Ferdinanda přicházejícího na návštěvu hraje, jak již bylo řečeno, znovu Drew Valins a Věru režisérka předchozího kusu Susan Galbraithová. I když Havlův text nedává příliš možností pro improvizaci a navíc je zjevné, že Američané tíhnou k dosti realistickému provedení, přece jen je tu vliv Miřenky Čechové cítit, ve více pohybovém vyjádření meziher, mezi jednotlivými opakujícími se sekvencemi, pohrávání si s takřka nulovou, tedy imaginární scénografií, a také ve výtvarném, světelném a barevném vizuálu (na scéně je jen jedna „pohovka“, jejíž potah se v jednotlivých sekvencích mění a stejně i ponožky Michalovy a šála Věřina).

    Téma konzumního způsobu života a nutkání předvádět své materiální bohatství, ale také stavět na odiv své „city“, je Američanům zjevně blízké a srozumitelné. To však do jisté míry způsobuje, že projev manželů je až příliš expresivní a chvílemi až schematický. Obecnějšímu sdělení kusu napomáhá to, že postava Ferdinanda je odpolitizována a působí pouze jako kontrast ke konzumnímu způsobu života jeho hostitelů.

    ///

    Předchozí díly najdete zde:

    Fringe Prague – zápisky z Malé Strany (No. 1)

    Fringe Prague – zápisky z Malé Strany (No. 2)

    Fringe Prague – zápisky z Malé Strany (No. 3)


    Komentáře k článku: Fringe Prague – zápisky z Malé Strany (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,