Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Fringe Prague – zápisky z Malé Strany (No. 3)

    Nový divadelní prostor objevil ředitel festivalu Steve Gove na Jánském vršku, v areálu Muzea alchymistů. Když je hezky, je tu příjemné posezení na dvorku. Prostor divadélka je to maličký, sotva pro třicet (ale spíše méně) lidí, nicméně je tu blízko k obloze. Ta je totiž na nízkém stropě podrobně vymalována se všemi souhvězdími.

    Death! Love! Disaster!

    Britská skupina Le Flop FOTO ARCHIV

    Tak tedy – ochutnávka dvou projektů, které mají společnou jistou interakci s diváky, ale jinak je každé na úplně jiné straně spektra. První z nich s názvem plným vykřičníků Death! Love! Disaster! (Smrt! Láska! Pohroma!) je humorným pohádkovým příběhem, který drží pohromadě jen proto, aby se v jeho rámci mohly předvádět značně svérázné postavičky a vymýšlet co největší blbiny k pobavení diváků. Britská skupina Le Flop ovšem s touto svou show sklízí na nejrůznějších Fringe festivalech velké úspěchy. Lidé se prostě chtějí smát. A tak hodinku sledujeme exhibici pěti postav, rozkročených mezi komedií dell´arte a montypythonovským humorem, s lehkým nádechem Mr. Beana. Kdyby měli kořeny u nás, v určitých prvcích mohou připomínat hovadismy Voskovce a Wericha.

    Příběh se převalí přes malinkou scénu jako smršť a především pánové v první řadě si nemohou být ničím jisti. Neboť temperamentní, neustále se chichotající (princezna) Eva hledá ženicha a prizmatem její touhy jí připadají žádoucí všichni. Tak si dámy sedící vedle pánů, na něž je eroticky útočeno, můžou říci: Vida, na tom „mém“ něco je… To princ, který se nakonec chytí do tenat roztoužené divoženky, je, řečeno velmi jemně, natvrdlý. Nejen, že je nedovtipný, pokud se týká ženského vábení, ale zároveň je to takový obecný mimoň, neustále řešící pomocí hamletovské otázky a jejích variací BE OR NOT TO BE s lebkou v jedné ruce, a miniaturní lebčičkou v ruce druhé, smysluplnost svého života. Nicméně, přes veškeré mimoňství je nakonec uloven a z ničeho nic se dvojici narodí syn. Matka – světoběžnice mizí ze scény, stará se otec – ale jen do té doby, než zjistí, že jeho synáček je v citování Shakespeara mnohem zdatnější než on a dělá mu tedy konkurenci. To vše částečně uvádí a částečně hraje fousáč exhibicionista, z jehož těla v extravagantním plaveckém úboru možná vidíme více, než bychom si přáli… A sem tam na scénu vletí bytost, proměňující se v nejrůznější média. A tak může být chvíli černou dírou, lesním monstrem a pak zase třeba matkou vlčicí. Celá ta taškařice, „rej idiotů“ jak to nazval jeden zahraniční kritik, má jediný účel – pobavit diváky. Což se, jak se zdálo z reakce diváků, celkem dařilo. Pozn. v civilu ta partička vypadá celkem normálně.

    Melanie Gall FOTO ARCHIV

    Melanie Gall FOTO ARCHIV

    Druhý kousek, na který se dostavilo i pár českých dam, milovnic Edith Piaf, přinesl kultivovanou, nenáročnou zábavu a spousta písniček této šansoniérky. Pod názvem The Sparrow and the Mouse: Creating the Music of Edith Piaf (Vrabec a myš: hudba Edith Piaf) v hodinové one-woman show Kanaďanka Melanie Gallová vypráví s trochou naivity, ale velkou energií a zpívá známé písně Edith Piaf v operní interpretaci. Úhel pohledu, který milá, poněkud korpulentní zpěvačka zvolila, nenabízí sice nic objevného (jak pro ty, kdo četli román Edithiny nevlastní sestry Simone Berteautové, tak pro fanoušky filmu o slavné zpěvačce), nicméně diváci s ní stráví příjemnou hodinku.

    Kromě základních faktů o narození Edith na ulici, jejím pobytu v bordelu, o oslepnutí a zázračném prohlédnutí se tu vypráví spíše příběh Simone (Momone), která společně s Edith zpočátku zpívala po ulicích a stala se jejím věrným stínem. Příběh se soustředí na počátek společného života, tedy na období puberty (a prakticky končí smrtí Edithiny malé dcery Marcelle). Poté se dozvíme více o osudu Simone, které po krátkém manželství manžel padl ve válce a ona se vrátila do služeb své sestry, kde zůstala až do její smrti. I když, narozdíl od legendárního vrabčáka – Piaf, byla označována za neviditelnou Myš a mnohdy nebyla ani puštěna do sálu, kde slavnější sestra zpívala, nikdy svého návratu k ní nelitovala (a tak na závěr zcela logicky a k potěšení všech zaznělo známé Non, Je ne regrette rien, které si přítomní mohli zazpívat společně s Melanií).V rámci Fringe festivalu vlastně takový kultivovaný mainstream.

    Melanie, jak už bylo řečeno, je milá, bezprostřední osoba, a herecké nedostatky či drobné nešikovnosti dohání zaujatou, kvalitní, i když vůbec ne piafovskou interpretací slavných písní – na které sem koneckonců asi většina diváků a především divaček přišla.

    ///

    Předchozí díly najdete zde:

    Fringe Prague – zápisky z Malé Strany (No. 1)

    Fringe Prague – zápisky z Malé Strany (No. 2)


    Komentáře k článku: Fringe Prague – zápisky z Malé Strany (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,