Na každý stín je vidět. Čtvrtstoletí festivalu Theatrum Kuks
Tomáš Kubart
Co se stane, když se transcendentní ideje baroka zhmotní ve svitu voskovic a v jejich mihotání se k životu barokních paradoxů nadechnou loutky i kořenová zelenina? Pětadvacátý ročník festivalu Theatrum Kuks, jenž ve třetím srpnovém týdnu rozžil východočeský barokní hospitál šestadvaceti divadelními představeními, osmi koncerty a dvěma workshopy, ševelí nápovědu: I když vám vůz rozdrtí nohy, vždycky můžete svítit Mozartovi!

S výkladem jaroměřského sochaře Petra Nováka jsme na výletě šporkovskou krajinou dýchali kamenické příběhy, až jsme se sami málem nakazili silikózou, jíž roku 1738 podlehl samotný Matyáš Bernard Braun, dvorní sochař Františka Antonína Šporka, autor proslulého Betléma (1721–1732) a soch Cností a Neřestí (1718–1719). Ty vévodí severnímu průčelí kukského hospitálu, ale staly se také námětem již tří inscenací Geisslers Hofcomoedianten, které mohlo festivalové publikum zhlédnout: starší jarmareční taškařice Jedem s medem! (2019), v níž exceluje Martin Bohadlo v úloze principála s trojhlavým hereckým harémem, otevřeností zpovědi ohromující Hněv (2025) Petra Šmída a Heleny Koblischkové, vynikající scenáristky a libretistky, a Pod světem (2026), jež – aniž bych chtěl nějak upozaďovat výkon Lucie Brychtové – uvolnilo náruč opernímu talentu Vojtěcha Franců...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty a seniory