Vražda jako obyčejná story

Sympaticky „exotický“ festivalový zážitek se v Brně objevil v podobě souboru Národního divadla z Varaždínu. Chorvaté divákům představili jednoaktový offbroadwayský muzikál Vražedná balada (Murder Ballad) skladatelky Juliany Nashové a dramatičky Julie Jordanové. Přibližně hodina a půl svižného příběhu se odehrává v brechtovském kabátku. Osudové karty v něm míchají lásku a morální hodnoty s chtíčem a nevěrou. Syrová rocková energie se pojí s intimní náladou a neznalým prozrazuje, jak tenká je někdy hranice mezi všedním životem a (sebe)destrukcí.

Hlavní ženská hrdinka Sára váhá mezi dvěma muži. Po neperspektivním vzplanutí k rockovému rebelovi Tomovi, volí Sára jistotu rodinného štěstí s Markem. Jenže život se občas zvrtne. A tak se z filozofujícího básníka stává udřený taťka, co nestíhá platit účty, z rockera majitel prosperujícího podniku. Coby osudové orákulum zasahuje do milostného trojúhelníku Vypravěčka. Tohle se přece stalo mnohým z nás. Rockově noirový rámec podporuje přítomná (a skvělá!) kapela na jevišti. Popravdě, bez ní by to byla trochu nuda. Jako příjemný bonus dostaneme zjištění, že libozvučná chorvatština je v žánru jako doma. A nakonec malá nápověda: Když se v názvu díla objeví slovo „vražda“, na jevišti blýskne zbraň, je logické, že někdo zemře. Ale kdo?

Evita, ženský osud v osidlech moci

Večerní část festivalu patřila hostování operního souboru Moravského divadla Olomouc s nejnovějším nastudováním rockové Evity. Od české premiéry v roce 1998 se magický příběh někdejší první dámy Argentiny stal ozdobou většiny domácích hudebních divadel. Olomoucké uvedení si z původního tvaru díla ponechalo pochopitelně více onen operní styl. Hudební projev nedávno sloučeného orchestrálního tělesa se cítí lépe v majestátních pasážích a mohutně znějící sbory Evitu potahují až ornamentálně pompézním funerálním flórem. Vcelku jde však o zvukový efekt lahodící i zasvěcenému znalci díla. Ostatně Andrew Lloyd Webber nikdy nebyl pravověrným rockerem, ale spíše klasicky vzdělaným žánrovým chameleonem, který své kompozice umí převlékat do mnoha pestrobarevných plášťů.

Pro soubor (a operní sbor především!) je Evita fakticky revolučním počinem. Raison d’être tohoto překvapivého dramaturgického kursu se divák v programu nedočte. Je však jisté, že si od něj v Olomouci hodně slibují. Ale co naplat, ve zdejším operním souboru mnoho adekvátních interpretů rockových oper nenajdeme. A tak se pro muzikálovou ligu musely „nakupovat posily“ jinde. Naštěstí je členkou olomoucké činohry Natálie Tichánková, absolventka brněnské muzikálové líhně, která nabrala cenné zkušenosti v ostravském muzikálovém souboru. Role Evity jí sedne doslova na tělo. Od svého entrée vás nenechá na pochybách, že pro efektní postavu udělá opravdu vše.

Přiznávám, že Evitu nedokážu sledovat bez osobních srovnání. Byl jsem svědkem několika českých uvedení, na jednom se i sám podílel. Občas jsem proto v režii Marka Davida (rovněž ostravského divadelníka) vnímal inspiraci staršími inscenacemi. Za skutečně originální ale považuji scénu Marka Cpina. Efektní plocha světelných lamp  v úsporně ohraničeném prostoru rozehrává příběh všemi barvami. Legendární český teatrolog Milan Lukeš říkával s oblibou, že úspěšný muzikál poznáte podle toho, že divák občas raději „zapíská hit“ ze scénografových poznámek. Tohle vyšlo skvěle.

Ano, Evita samozřejmě stojí na efektním provedení hlavních postav – nejen Evity, ale také rebelského Che a diktátora Peróna. Oba protagonisté, Lukáš Adam a Roman Harok, jsou už roky pilíře ostravského muzikálového souboru. Ostatně Adam už postavu Che ztvárnil v Jihočeském divadle v Budějovicích. Suma sumárum bez ostravských muzikálových expertů by Evita v Olomouci nebyla tak kýženým sukcesem. Ale divák, ať už na Horním náměstí, v ostravském Myronovi nebo na festivalu v Brně, by měl kromě efektních árií vnímat především mistrně vyprávěný příběh. Ten je sice ve své základní linii popelkovsky střižený, ale přitom kontrastně zasazený do drsného prostředí politické diktatury. O tom, o střetu moci, intrikách a pomíjivé slávě, vypráví Riceův text nadčasově. Ale na to se tvůrci i interpreti, tentokrát snad až příliš opatrní, raději neptají.

Je tedy olomoucká Evita, viděná slovy rebelantského Che, „úspěch či pád“? Pro divadelního ředitele je to rozhodně úspěšný titul a plná kasa. Divák tohle ocení všude a pokud to znamená, že v Olomouci budou mít na podobné věci chuť i nadále, vykročilli dobrým směrem.