Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nebuďme smutní, i když to všechno stojí za hovno

    Michal Hába se jako režisér nesetkává s texty Václava Havla poprvé, ještě jako student DAMU inscenoval Shakespearova Hamleta s podtitulem Normalizace na prknech, která znamenají svět. Rebelství dánského prince bylo dáváno do souvislosti s odporem „bezmocných“ vůči moci komunistické totality prostřednictvím fragmentů z děl nejslavnějšího českého disidenta.

    FOTO ARCHIV SOUBORU

    Hába se v slapstikové etudě pere s tíhou reálné ledničky, z níž posléze vyndává reálná piva (pro sebe i některé diváky) FOTO ZBYNĚK HRBATA

    V poslední době se kdejaká inscenace, výborná i méně vyvedená, hlásí ke kabaretu. V souvislosti s inscenací Ferdinande! se kabaret nezmiňuje, přesto k němu má svým způsobem blízko. A to k tomu původnímu, literárnímu a politickému. Mluvené slovo je střídáno příjemnými hudebními výstupy (slavné šlágry i autorské kousky), večer je založen na sólovém projevu režiséra a herce Michala Háby, který své poselství směřuje vyzývavě do publika. Titulní výkřik Ferdinande! jako by vystartoval plejádu textových výbuchů. Kromě Havlových slov cupuje Hába texty sborníku Intelektuál ve veřejném prostoru a v rychlé eskapádě i ledacos jiného. Dále se intelektuál v jeho podání zaplétá do vztahů a pokeců na sociálních sítích, což groteskně demonstruje sítí reálnou.

    Téma je několikrát vysloveno: Ferdinand Vaněk dnes – tedy, jak se současný intelektuál vyrovnává s tím, že se nemůže vymezit vůči pojmenovatelnému nepříteli. Dnešní Vaněk je strašně sám, teskní po sládkovi, neví, čeho nebo koho se chytit. Politická situace je zmatená – všichni máme moc (zatím) všude a kdekoliv můžeme hovořit ba kritizovat, ale je to úplně jedno, nefunguje to – prostě bezmoc mocných. Na Havla a Vaňka se nabaluje další mýtický hrdina, ale zároveň figurka jakoby z němé grotesky – Sisyfos, věčně se prohýbající pod nezdolnou nepřemožitelnou hmotou. Hába se v slapstikové etudě pere s tíhou reálné ledničky, z níž posléze vyndává reálná piva (pro sebe i některé diváky) i narozeninový dortík pro oslavence Václava.

    Představení, které jsem viděla (předpokládám, že není vždy stejné) bylo neurovnané, ale suverénní ve svém chtění chrlit vášnivé otázky, úvahy, myšlenkové přesmyčky. Hába hraje a myslí tak naplno, že si opravdu musí odpočinout a dát si u postranního popelníčku rauchpauzu, přibere si na pomoc klávesistu a skladatele Jindřicha Čížka, aby pantomimicky doprovodil v excentrické improvizaci Hábou pronášený monolog.

    Přes plno vyslovených průšvihů současnosti a nezodpovězených otazníků, přes vyhrocenou demonstraci chaosu, nevyznívá inscenace depresivně. Můžeme se přece poučit od Sisyfa (třeba toho Camusova) – nebýt smutní, i když všechno stojí za hovno (obě repliky z Audience během večera padnou). Tato ježatá scénická črta sice nic nevyřeší, ale rozdrážděným, nenechavým způsobem popřeje k narozeninám dožitých na nebesích.

    Lachende Bestien Praha – Michal Hába: Ferdinande! Režie Michal Hába, dramaturgie Simona Petrů, hudba Jindřich Čížek , scénografie Adriana Černá. Premiéra 11. listopad 2016 ve Venuši ve Švehlovce.


    Komentáře k článku: Nebuďme smutní, i když to všechno stojí za hovno

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,