Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Fantom — Marilyn — Nevěsta

    Premiéry tří českých původních muzikálů během jediného týdne, dva dokonce z jedné autorské dílny, tak to je rarita. Všechny jsou ambiciózní, řekněme klasické, v nichž se mluví, zpívá i tančí. Jeden uvádí specializovaný soubor vícesouborového divadla, druhý regionální činohra, třetí soukromé, převážně činoherní divadlo. Všechny tři se hodně povedly – v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, v Klicperově divadle v Hradci Králové a v Divadle Na Fidlovačce v Praze.

    Fantom Londýna

    Vražda Betty v muzikálu Fantom Londýna: Hana Fialová (Betty) a členové company operety/muzikálu NDM FOTO MARTIN POPELÁŘ

    Dospělý muzikálový projekt

    Z příběhu Jacka Rozparovače zkomponoval muzikál bývalý člen doprovodných kapel pop hvězd a dnes televizní dramaturg Radim Smetana už před lety. Nabízel ho do Ostravy ještě za ředitele Luďka Golata, ale stáhl ho v naději na uvedení v Praze, z něhož však sešlo. Mezitím se hrála v Divadle Kalich jiná produkce Jacka Rozparovače s hudbou Vašo Patejdla, takže pro nový pokus uvést Smetanův muzikál bylo třeba ho přejmenovat – tak se zrodil Fantom Londýna nakonec zase pro Ostravu. S nově a dobře konstruovaným příběhem a věcnými dialogy Lumíra Olšovského a Pavla Bára spolu s básnivými zpěvními texty Michaela Prostějovského představuje kvalitní naplnění zavedeného muzikálového hororu. Občasnými brutální popisy vražd či zobrazením násilí líbivé obrazy hořknou znepokojující morbiditou, a je to potřebné koření.

    Radim Smetana otevřel příběh jednoduchou melodií zlehka vyťukávanou na klavír, následuje zlověstný akord a žánrová scénka z podsvětí Londýna, která graduje lidovou oslavou královny – až vlezlá odrhovačka Šup tam s ním prochází celým muzikálem trochu jako leitmotiv. Je to zkomponované a zinstrumentované hodně šikovně podle osvědčených vzorů od šantánu či operety přes popové písničky až po Schönbergovy Les Misérables, zřetelně ústřední inspiraci nejen skladatele, ale také libretistů a inscenátorů. Odtud veritábl obrazy zešeřelého londýnského předměstí obydleného děvkami a jejich pasáky, které režisér Lumír Olšovský pečlivě zkonstruoval a vybarvil. Jen po přestávce dění trochu ztrácí napětí, když se myslím příliš brzo odhalí identita masového vraha.

    Převládají popěvky okopírované z pop music, ovšem zpracované spolehlivou kompoziční technikou, při jejichž textování si Michael Prostějovský zřetelně vzpomněl na metafory svých juvenilií z konce 60. let, ovšem poučený důvěrnou znalostí světové muzikálové klasiky. Ani „cajdáčky“, vděčně přijímané publikem, nepodlézají laťku dobrého vkusu a odpovídají dílu, které se poctivě netváří ničím víc, než čím je – hodně dobře napsanou a na jevišti i v živém orchestru realizovanou zábavou.

    Fantom Londýna je prvním ostravským „dospělým“ velkomuzikálem i v detailech, jako jsou propagační materiály. Takovými „zbytečnostmi“ se spořádané dotované divadlo zpravidla nezdržuje. Inscenace je dalším rázným krokem ke kýžené proměně zdejšího původně operetního souboru i zdejšího vkusu klasickou operetou odkojených diváků. Premiéroví diváci to jednoznačně ocenili. Že i soubor hodně vylepšil muzikálové dovednosti, je patrné ze stylu zpívání, ve srovnání s jinými specializovanými soubory se na zdejším jevišti výtečně mluví, věcně, s pointami a věrohodnými intonacemi promluv. Analogicky lze ocenit pohybové a gestické vyjadřování v náročné choreografii. K muzikálům patří známé hvězdy – takovou je tu Jitka Zelenková v malé, ale výrazné roli britské panovnice. Hereckou věrohodnost režisér podepřel členy zdejší činohry: drsňáka Chucka razantně předvedl Vladimír Polák, výrazně vypomohly Veronika Forejtová či Lada Bělašková. Z operetně – muzikálové strany inscenaci prospěla Martina Šnytová či Hana Fialová, Ondřej Bábor, Lukáš Adam či Roman Harok. Rozhodující ale je, že v obsazení není žádná slabina – v muzikálovém jevištním filmu záleží na nejmenší roličce.

    Fantom Londýna dokládá, že dobré muzikálové divadlo nemusí vždycky vynalézat něco nového, ale musí zapůsobit dokonalostí tvaru.

    Marilyn (překrásné děcko)

    Rodinná scéna v muzikálu Marilyn: Vilma Dršatová (malá Marilyn), František Staněk (Arthur Miller) a Kamila Sedlárová (Marilyn) FOTO VIKTOR KRONBAUER

    Janáčkovské hudební drama

    Na druhé straně se ani muzikálové divadlo neobejde bez stylových inovací. Předvedli je Radek Balaš s Ondřejem Brouskem v Marilyn, i když se také neobešli bez prověřených postupů. Některé trochu zpomalují tah na stylovou branku. Hned vyprávění příběhu od konce, kdy zlomená Marilyn čeká v šatně na výstup a promítá si v hlavě nepovedený život, je trochu banální. Umožnilo však začít leitmotivem několika tónů a vystavět na jejich podkladu dramatickou scénu sestavenou ze šepotů, výkřiků, vícehlasu, orchestru – jako by vše na jevišti volalo jméno Marilyn, jako by ona už kolem sebe viděla jen přízraky, které ji provázely životem. Zřejmě kvůli této a podobným scénám se tvůrci odvolávají až k Leoši Janáčkovi, a vskutku jimi opouštějí úzce chápané vymezení „muzikálu“ a směřují k obecnějším možnostem řekněme hudebního dramatismu. Brousek vychází ze swingových modelů, jak jinak, ale napsal hudbu originální a aniž by chtěl jalově experimentovat, muzikálové prostředky napíná k prasknutí a občas je překročí. Party vycházejí z možností dobře či hodně dobře zpívajících činoherců, žádná mýdlová popopera. Vícehlasé ansámbly hradečtí herci zvládají výsostně!

    S podivem trochu drhnou činoherní pasáže příběhu soustředěného na Marilyn a Arthura Millera, čtyři ženy a čtyři muži odehrají všechny ostatní postavy. Balaš už v textu a poté i v režii popisně a zdlouhavě zobrazoval, místo aby ve zkratce sdělil. Nejpatrnější to je v manželských dialozích Marilyn – Arthur Miller, které brzdilo i trochu konfekční herectví Františka Staňka. A pak je zbytečně natahovaný konflikt Marilyn s Laurencem Olivierem, v němž Kamila Sedlárová v titulní roli nejvíc přehrává, jinak půvabná smyslná Marilyn. Kýženou zkratku v pohybu, zpěvu a dialozích nejlépe demonstruje nejpůsobivější tanečně pěvecké číslo matky (Isabela Smečková) s dětskou Marilyn na text Jiřího Suchého – původem dětský herec Balaš napsal dětský part s dramatickými promluvami, swingovým zpíváním i tancováním, a sedmiletá Vilma Dršatová ho sehrála brilantně!

    Marilyn považuji za hodně podstatný příspěvek k možnému způsobu, jak hrát muzikálové příběhy ze života. Jak divadelní hudbou a tancem vyprávět libovolný příběh. Klicperovo divadlo vyprodukovalo náročnou inscenaci – a s živým orchestrem!

    Nevěsta

    V popředí Lukáš Rous v jedné z tanečních scén muzikálu Nevěsta FOTO ROMAN ČERNÝ

    Crazy dada

    Nevěstu podle hry Adolfa Hoffmeistera objednala u Radka Balaše a Ondřeje Brouska ředitelka Divadla Na Fidlovačce Eliška Balzerová spolu se zdejším novým uměleckým šéfem Pavlem Šimákem. Poté, co Divadlo na Vinohradech trochu „fidlovačkovatí“ repertoárem i transferem několika herců za Tomášem Töpferem, musí se nuselká scéna odvážit dramaturgických změn a poohlédnout se po nových aktérech. Balaš s Brouskem tentokrát žánrově neexperimentovali, i když přesadit avantgardní hříčku do prostředků muzikálové revue také není samo sebou. Crazy komedie má blízko k poetice muzikálu Adéla ještě nevečeřela, s brilantně vystavěnými situacemi, v nichž je i nejbláznivější nápad uskutečnitelný. Režisér Pavel Šimák si v nich liboval, vypointoval dadaistické gagy, varíroval avantgardní poetiku spoluurčující vizuál inscenace a střídající vážné s veselým, a přesně zúročil třeba oslavu americké Tin Pan Alley, kolébky amerického muzikálu. Hodně inscenaci pomohla originální efektní choreografie, kterou sestavil a v podmínkách „činoherního“ divadla i obdivuhodně secvičil Pavel Strouhal – udržuje tempo inscenace a výrazně spoludefinuje postavy a situace. Jeho zdejší taneční hvězdou je Denny Ratajský coby ďábel Denby Devilford (!), ale i romantický chlapecký Lukáš Rous (Harry White) s dívčí Martou Sovovou (Anny Black) odzpívají a odtančí své, i když jejich parketa je herecká. A hlavně jsou osobití! Obsazení Dana Rouse do vlastně vedlejší, ale důležité role Pána s růží jako by symbolizovalo proměnu siločar v souboru. Lepší by byl živý orchestr, ale nahrávka je svižná a nakonec stvrzuje, že poctivě do detailů propracovanému představení nejde ani tak o řemeslnou dokonalost jako o svébytné komediální divadlo. Tohle může být dobrá cesta k nové Fidlovačce.

    Národní divadlo moravskoslezské Ostrava – Radim Smetana, Pavel Bár, Lumír Olšovský, Michael Prostějovský: Fantom Londýna. Režie Lumír Olšovský, hudební nastudování Marek Prášil, dirigenti Karol Kevický a Marek Prášil, scéna Ondřej Zicha, kostýmy Kateřina Bláhová, koncepce jevištního líčení a choreografie Martin Goga, sbormistr Karol Kevický, dramaturgie Patrick Fridrichovský. Původní premiéra 16. května 2013.

    Klicperovo divadlo Hradec Králové – Radek Balaš, Ondřej Brousek: Marilyn (Překrásné děcko). Režie a choreografie Radek Balaš, scéna Martin Černý, kostýmy Roman Šolc, hudební nastudování Pavel Horák, dramaturgie Jana Slouková. Původní premiéra 18. května 2013.

    Divadlo Na Fidlovačce – Radek Balaš, Ondřej Brousek, na motivy Adolfa Hoffmeistera: Nevěsta. Režie Pavel Šimák, choreografie Pavel Strouhal, scéna Jaroslav Čermák, kostýmy Xenie Hoffmeisterová, hudbu nahrál Epoque orchestra, dirigent Jan Kučera, dramaturgie Pavel Vydra. Premiéra 23. května 2013.


    Komentáře k článku: Fantom — Marilyn — Nevěsta

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,