Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí

    Na skok do Prahy v Paříži 2019 (No. 1)

    Když jsem před několika lety vypsal a otevřel pro své studenty na pražské Katedře divadelní vědy FF UK seminář o současném francouzském divadle a dramatu, nenapadlo mě, že se ve sféře česko-francouzských divadelních vztahů otevírá nová kapitola. Nemohl jsem tušit, že už v roce 2015 se z iniciativy našich studentů zrodí první český festival francouzského divadla a dramatu Sněz tu žábu / Mange ta grenouille, který na jaře letošního roku úspěšně završil svou první pětiletku. A už vůbec jsem nepomyslel na to, že by se na podzim téhož roku mohl v Pařiži konat již druhý ročník prvního festivalu českého divadla a dramatu. A že u všeho a za vším bude tvůrčí a ogranizační tým, který z většiny tvoří právě studenti a absolventi naší Alma mater.

    Zahájení festival Na skok do Prahy. Foto archiv festivalu

    A dlužno poznamenat, že se týmu kolem ředitelky obou festivalů Natálie Preslové (dramaturgyně a překladatelky) a hlavní festivalové dramaturgyně Lindy Duškové (absolventky režie na pražské DAMU s doktorátem z pařížské Conservatoire Nationale Supérieur d’Art Dramatique) podařilo pro druhý ročník festivalu Na skok do Prahy / Fais un saut à Prague připravit program, který francouzskému publiku představí současný český divadelní svět v pestrých barvách.

    O tom, co jsem jako pedagog a překladatel v Paříži viděl a zažil, by chtěly vyprávět následující řádky.

    Na skok do Prahy v Paříži – den první

    Hlavní festivalové centrum se nachází na jižním pařížském předměstí Arcueil, v půvabných industriálních prostorách bývalé likérky Anis Gras, kde se dlouhé roky vyráběla tradiční anýzovka. V citlivě zrekonstuovaném kulturním prostoru, kam se z centra Paříže dostanete za sympatických dvacet minut, je k dispozici několik divadelních sálů, zkušebny, ateliéry i ubytovací prostory pro rezidenční umělce.

    Prostory takto koncipovaného kulturního centra (za zmínku stojí skutečnost, že se jedná o instituci subvencovanou jak městskou částí, tak municipalitou regionální) jsou pro festival příznačné: Na skok do Prahy není a nechce být festivalem, který by do Paříže exportoval pár výstavních divadelních kousků, udělal jim velké promo a dál se o ně nestaral. Naopak, festival stojí na myšlence budování pevnějších vztahů mezi českou a francouzskou kulturní a divadelní komunitou; snaží se také propojovat divadlo s dalšími uměleckými aktivitami.

    Hlavní festivalové centrum se nachází na jižním pařížském předměstí Arcueil, v půvabných industriálních prostorách bývalé likérky Anis Gras. Foto archiv festivalu

    Za úvodní položkou prvního festivalového dne je tak třeba zamířit do levého křídla komplexu z červených cihel. Ve “Skleníku”, snad jakési zimní zahradě, jejíž jedna stěna je tvořena velkými zeleně natřenými okny, se za přítomnosti tvůrců Alžběty Kočvarové a Pavla Matouška koná vernisáž jejich výstavy Chlapi v zahradě. Dvojice mladých fotografů připravila sérii fotografií, na nichž jsou čeští chlapi ve svých zahradách. Až voyeurské nahlížení do cizích zahrad prozrazuje mnohé z naší tuzemské mentality, odhaluje skrytý život českého zahrádkaření, ukazuje tichou soustředěnou přítomnost obyčejných lidí v místech, do nichž se utíkají před… před čím? Před shonem všedního dne? Před prací? Před manželkami? Výstava nevykládá, pouze naznačuje, odpovědi si musí každý návštěvník hledat sám. Tvůrčí dvojice navíc tráví v paříži a v Anis Gras celý měsíc a připravuje (si) materiál pro další část svého projektu: na jaře by tak české publikum v Praze (kdy jindy než během festivalu francouzského divadla) mělo mít možnost poodhalit zákoutí pařížské periferie, zejména pak mýty opředeného Bouloňského lesíka, v němž určitě o nějaký chlapy v “zahradě” také nebude nouze…

    Dalším festivalovým chodem jsou “dramatické jednohubky”, tedy série vybraných ukázek ze čtveřice současných českých textů pro divadlo. Trojice šikovných mladých francouzských herců pod vedení režisérky Hélène Bertrand představuje hry českých dramatiků několika generací: Starý holky Markéty Bidlasové, Trolly mezi námi Barbory Hančilové, Výmlat Tomáše Vůjtka a hru V kleci Daniela Vonáška (vystupujího pod pseudonymem či značkou Zašek). Vše ve zdařilých překladech člena festivalového týmu Jacquese Josepha. Francouzští herci, oblečení v černém jsou sice úsporní ve svých pohybech, o to intenzivnější je však jejich pečlivá práce se slovem; přesně dokáží pointovat situace, jednoduchými gesty dávají textům náležité významy. A jak v následné diskusi s publikem kvitovala dramatička Markéta Bidlasová, jež se festivalu účastní jako jeden z hostů: text díky nim vystoupil do popředí a divák jej mohl vnímat o poznání intenzivněji. Pozitivem festivalu, které výrazně přispívá k vzájemnému sbližování obou kultur, je skutečnost, že scénická čtení – ostatně stejně jako všechny ostatní festivalové aktivity – disponují českými titulky, debaty a diskuse jsou simultánně tlumočeny z jednoho jazyka do druhého (et vice versa).

    Na skok do Prahy 2019. Foto archiv festivalu

    Jak také zaznělo na debatě mezi tvůrci a diváky, nemůže být žádným velkým překvapením, že u francouzského publika asi nejvýrazněji zarezonoval text Barbory Hančilové Trollové mezi námi: hra o fake-news, která chytře mísí intimní rodinné drama se silnou, společensky ožehavou kauzou prvního českého teroristy (dnes již odsouzeného seniora Baldy, muže, který kácel stromy před vlaky) totiž svým tématem a poselstvím výrazně přesahuje české prostředí. Nemluvě o tom, že Hančilové hra je jedním z nejinspirativnějších českých textů poslední doby, který by neměl uniknout ani pozornosti českých dramaturgů.

    Završením festivalového večera, které potvrzuje rozmanitost festivalové dramaturgie a ukazuje snahu festivalu propojovat nejen různé jazykové kultury ale i jednotlivé umělecké druhy, jež spolu mnohdy komunikují jen omezeně a nevěnují si vzájemně příliš pozornosti. Snad si k sobě tedy začnou nacházet cestu Francouzi s Čechy, ale také například výtvarníci a filmaři s lidmi od divadla…

    V dalších dnech zavítá festival také do prostor Českého centra v Paříži a do dalšího pařížského kulturního prostoru Gare au théâtre. Paříž o víkendu konečně uvidí “Havlovo” Divadlo na Zábradli a také českou variaci na svého slavného autora Jean Geneta.

    A suivre.

    ///

    Více o festivalu Na skok do Prahy na i-DN:

    Na skok do Prahy


    Komentáře k článku: Na skok do Prahy v Paříži 2019 (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,