Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Divadlo Plzeň 2013: Up & Down Vladimíra Justa

    Taky fandím divadlu a Janu Burianovi a kompletně celé dramaturgické radě festivalu,  taky se raduju, že takový festival jako plzeňský vůbec máme, že je s takovou láskou a výdrží opečováván, a taky předem zlořečím všem, který by ho chtěli jakkoli finančně či jinak krátit. Ale z toho, co jsem viděl na letošní Plzni a co festivalová rada letos vybrala a jak se před světem prezentovala, jsem přesto rozpačitý.

    Festival Divadlo-poster 2013

    Nejprve k zahraničním „hitům“

    Byl jsem rád za Klatovu Hru o Matce a Vlasti, už proto, že to bylo „jiné divadlo“, než na jaké jsme zvyklí (kromě festivalů ovšem, pro ty je to jako dělané), ale podruhé by mě na to nikdo nedostal (leda proto, abych se konečně seznámil s nečitelnými titulky), úvodní sekvence pecka, ale po deseti, dvaceti, třiceti minutách to začalo mít charakter pořád dokola pateticky omílaného, prázdného kolovrátku, i s opakujícími se pohybově-výtvarnými postupy, co se po hodině už okoukají a oposlouchají zcela (a propo, k té téměř absolutní nečitelnost titulků: co to bylo za hovadský nápad, zamlžit si je hned v úvodu, ach tak nekonvenčním /!/ kouřem, to považuji nejen za stupiditu, ale – na tak prestižním festivalu – za hrubou neůctu k divákům).

    Vynikající nápad se zavřením té druhé, "lidské slepice", do ledničky - Slečna Julie Státního divadla národů Moskva. FOTO archiv festivalu

    Vynikající nápad se zavřením té druhé, „lidské slepice“, do ledničky – Slečna Julie Státního divadla národů Moskva. FOTO archiv festivalu

    Totéž v bleděmodrém – tady jsem bohužel nedal na jasnozřivé varování kolegyně Smolákové – vychvalovaná rusko-německá Slečna Julie. Po půlhodině bylo všechno (narozdíl od Strindberga) dopředu jasné, černobíle „po německu“ narýsované a „po rusku“ zdlouhavé a polopatistické, vše do detailu očekávatelné přesně dle programu, citovaného pak téměř doslova s nadšením v denících recenzemi (jaká radost: rozbalíme si doma návod k použití, a pak: hle, ono to tam je, já to tam našla!). Všichni hráli jak inzerováno, rozmazlená ruská frajle ze zbohatlické rodiny polopatisticky nám od počátku dávající najevo svou přiopilost, drsný přikrádající „kočí“, tichá puťka služebná, do toho režijně i choreograficky totálně bezradný a nesnesitelně dlouhý rozdováděný mejdan „zlaté mládeže“ na točně s náznakem striptýzu, točící se bez jediného nápadu prázdně kolem dokola i pro ty méně chápavé, říkal jsem si – ještě jedna otočka, a jdu pryč, ač jsem zdaleka neseděl na kraji, zkrátka, snad až na vstupní, videem zdvojenou sekvenci s kuchtěním slepice a vynikající nápad se zavřením té druhé, „lidské slepice“, do ledničky nám inscenace svou celkovou polopatičností sdělovala takřka výhradně jen to, co už víme i bez ní (když Rusko, tak sníh!), s tou polopatičností mě nesmířil ani lehce „po-otevřený“ konec s pistolí.

    A co české „hity“?

    Scéna Artefakt, diskusního pořadu ČT-ART. FOTO archiv ČT

    Scéna Artefakt, diskusního pořadu ČT-ART. FOTO archiv ČT

    Pan ředitel Burian říkal v „píár“ festivalovém (pseudo)kritickém promo zvaném Artefakta (který na ČT ART zatím předvádí všechno, jen ne kritiku), že smyslem výběru domácích inscenací je představit plzeňským i zahraničním divákům (tedy všem, kdo nemají možnost cestovat po zbytku republiky) „to nejlepší“ z letošní resp. loňské úrody a že dokladem kvality je to, že pak právě tyhle inscenace následně bodují v Radokovi aj. (není tomu náhodou přesně naopak, že právě to, co se doveze do Plzně, pak boduje, neb se s tím konečně seznámí 90% bodujících pražských kritiků, narozdíl od těch inscenací, třeba neméně kvalitních, které se do Plzně nikdy nedostanou?). Jenže! Pokud si hypoteticky představím takového neznalého diváka, jemuž v Plzni představujeme „to nejlepší“ z české úrody, pak co si asi o nás pomyslí, když za vrchol divadla u nás považujeme jemu známý standard zvaný Deštivé dny, ale hlavně, z letošního festivalu nutně takový divák nabude dojmu, že máme u nás v Čechách v podstatě jednoho jediného režiséra, a sice Jana Nebeského (tři inscenace z tuctu domácích, to už začíná vypadat, že výběr dělal jeho fanklub). Nedozví se o žádném Morávkovi, Burešové, Pařízkovi, Krobotovi, Nekvasilovi, Drábkovi etc. etc…..

    Nevypravujte mi prosím, že všechny tři Mistrovy kousky jsou absolutními vrcholy posledních sezón, co do diváckého ohlasu asi nejvděčnější, ale také nejpodbízivější, obsahově vyprázdněná, o vlastní dokonalosti nepochybující, byť hudebně dokonalá šou zvaná Kabaret Shakespeare střídala vrcholná místa s trapasy (viz laciné ataky a další koketérie s publikem, mísení Shakespeara s vlastní slovesnou kuchyní atd.),  ale například Eyolfka (uznávám, že dramaturgicky je to výhra) jsem viděl v Dlouhé na běžné repríze s absolutně mrtvým publikem a většinou i stejně mrtvým herectvím, marně jsem se pak u redaktorky DN pídil po důvodech Sukcesu měsíce,  prostě jsem se je nedozvěděl, já viděl na mé repríze stokrát viděného a slyšeného Vondráčka, totálně režijně nezvládnuté dětské herectví a (až na bez ironie znamenitý ironický závěr – tam ukázali oba, co umí) stejně nezvládnuté „vážné“ ne-herectví Lucie Trmíkové.

    Fandím divadlu! FOTO archiv ČT

    Fandím divadlu! FOTO archiv ČT

    A vůbec, jestliže je dobrá polovina z domácí produkce k vidění i na dalších několika festivalech – jen v Hradci jsem jich viděl 5 (a děkuji kolegovi Varyšovi, že na to v televizi p.t. ředitelství taktně upozornil) – pak u takového „výběru“ opravdu cosi nehraje; stejně jako by „cizince“ mohlo napadnout, že u nás v Čechách už ani v divadle netušíme, co je to střet zájmů, jestliže programová výběrčí inscenací, autorka programu i dramaturgyně jí vybrané inscenace jedno jsou. A dále by si takový hypotetický divák neznalý místních reálií při pročítání 2jazyčné programové brožury mohl říci, že u nás v Čechách asi máme – až na pár výjimek – jen 2 kritiky, Kerbra a Zahálku, členy dramaturgické rady a suverénně nejčastější v brožuře vybrané hodnotitele (jimi) vybraných inscenací…

    Řekl jsem to už v úvodu, ale jelikož tuším reakce, zopakuji to tu znovu: Vím, že za festivalem (včetně dramaturgické rady) je spousta mravenčí práce a předchozí řádky nejsou  vůbec nic proti vám, Honzo a Michale (ani Vám, Doro, Kamilo, Jitko či Jene Buriane), to všechno jsou striktně systémové připomínky, které by se týkaly kohokoli na Vašem – nezáviděníhodném – místě.

    Zůstávám v úctě

    Váš VJ

    ///

    Pozn. red. Vzhledem, že se k tomuto příspěvku, původně otištěnému 19. 9., na i-DN stále živě diskutuje, posunuli jsme jej 27. 9. opět na 1. stranu


    Komentáře k článku: Divadlo Plzeň 2013: Up & Down Vladimíra Justa

    1. Michal Zahálka

      Michal Zahálka

      Hovořím prosím za sebe,
      nikoliv za dramaturgickou radu či dokonce za festival:
      1) Dora Viceníková samozřejmě nemá s výběrem svých inscenací nic společného, pokud má někdo problém s tím, že se na program dostala mnohokrát oceněná a na Salzburger Festspiele pozvaná Buržoazie, vyčítejte to prosím mně, Jitce, Kamile a Honzovi. A programovou brožuru bude vždycky připravovat někdo z dramaturgické rady, to ani jinak nejde.
      2) Recenze do programu, pokud se nepletu, zasílají samy soubory – někde není příliš z čeho vybírat, ale že třeba u Žebrácké jsem já a ne Vy, to mě samotného zarazilo, bohužel v korekturách už jsem s tím nemohl nic dělat. Ale už jsem navrhoval, abychom tam pokud možno spíš nebyli, každopádně citovanost v RIVu mi to tak jako tak nezvýší.
      3) Nechci se pouštět do diskuze o konkrétních inscenacích, to Vás spíš někdy pozvu na pivo a probereme to osobně, nicméně u těch Nebeských cítím potřebu nás obhájit – jednak Divadlo Gočár vnímám(e?) především jako projekt Miloše Orsona Štědroně (který už toho Radoka tedy mimochodem dostal), jednak je každá z těch inscenací tak stylově odlišná, že opravdu nemáme dojem, že by se v programu dublovaly. Jestli je Kabaret Shakespeare nejpodbízivější, jestli nepochybuje o své dokonalosti (to jste se ptal?), jestli střídá vrcholná místa s trapasy, to je myslím dost věc názoru, ditto Eyolfek – který jen tak mimochodem patřil co do diváckých ohlasů k nejlepším z přehlídky. To jen tak pro nějakého hypotetického čtenáře, který třeba v Plzni nebyl a dělá si o ní představu z těchto řádků. Ad Nebeského fanklub: projděte si program předchozích ročníků, víc k tomu asi říct nemůžu. Ano, českých režisérů je celá řada, zdaleka nejen ti, které jmenujete – proto bych spíš než jména možná prosil spíš ty konkrétní skvělé inscenace, které jsme při vší své píli přehlédli, rád se poučím. Třeba na Sedmou pečeť mého oblíbeného Jiřího Nekvasila jsem vyrazil na premiéru do Brna a bylo to jedno z nejhorších zklamání, co jsem kdy v divadle zažil – v Hradci ji bůhvíproč objednali a ohlasy byly věru nevalné, ale přiznávám, že sám jsem se podruhé vyrazit nepřinutil.
      4) Výhradu, že některé z námi vybraných českých inscenací už byly pozvané i někam jinam, opravdu moc nechápu: jestliže po domácím programu Plzně chceme, aby to byla „showcase“ – což zjevně chcete i Vy – pak tohle přece nemůže být žádné kritérium. (Docela půvabná je v tomto směru kritika ze strany kolegy Varyše, který mi na mou omluvu, že nejedu na Dream Factory mimo jiné proto, že už jsem viděl opravdu všechno, co tam mají, odvětil, že přece jde o festivalový kontext – takže prosím.) A ať počítám, jak počítám, té pětinásobné shody s programem Hradce jste se mimochodem dobral jen započítáním hradecké domácí Žebrácké opery a plzeňského domácího Pitínského, to je snad jasné, že jsou tam i tam.
      To jen pár snad více méně věcných reakcí na Vaši zpětnou festivalovou vazbu, za kterou každopádně velice děkuji – já už dál na toto téma diskutovat nebudu, to přísluší dalším festivalovým návštěvníkům, jen se mi zdálo, že na něco bych reagovat měl.
      S pozdravem

      20.09.2013 (11.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Michal Zahálka

      Michal Zahálka

      PS: nezdálo se mi, že by to bylo s kritiky ve festivalové brožuře tak zlé, tak jsem si to teď přepočítal: hlásím, že mé recenze byly v celém materiálu přejaty toliko dvakrát, tedy stejně jako u kolegů Varyše a Soprové a méně než u kolegyně Machalické (a u kolektivního autora „redakce DN“). Dále byli zastoupeni kolegové Sieglová, Kolář, Kříž, Hrdinová, Mikulka, Součková, Hořínek, Tichý, Hulec, Melichar a Mareček. Toliko tedy k té suverenitě. A teď opravdu končím, pěkný den 🙂

      20.09.2013 (13.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Důležité podle mne není,
      kdo inscenace vybírá, ale jak ten výběr vypadá. Buržoazie i jiné (bývalé) inscenace Reduty byly či měly být na festivalu coby zástupci toho „nej“ posledních sezon, i kdyby výběr dělal sám Papež. Problém výběru české časti – a to je personální odpovědnost každého z dramaturgické rady – je v přílišné diplomatičnosti vůči českému profesionálnímu divadelnímu prostředí. Když už rada vybrala 3 x Nebeského, měla z něj udělat osobnost festivalu, připravit o něm speciální materiál a skutečně jej – jako osobnost – nabídnout zahraničí. Stát si za ním, a ne – Michale – říkat, že vlastně to ani Nebeský nebyl.
      Za sebe jsem však přesvědčen, že festival jako „showcase“ nefunguje. Vždyť zahraničních ředitelů či aspoň dramaturgů významnějších scén či festivalů přijíždí do Plzně pramálo. Daleko víc je festival důležitý „dovnitř“, jako stvrzení kvalit českých scén, jimž se pak tyto mohou prokázat u svých zřizovatelů či reklamně. Právě proto by podle mě byla na místě větší odvaha a osobitost. Neskrývat se za kolektivní rozhodování, ale podřizovat výběr jedné, dvěma osobnostem. Ať už budou spjaté s jakoukoli scénou, režisérem/režisérkou či estetikou. Na festivalu a po něm vzniknou diskuse, spory, projeví se nadšení, odpor. Začne se skutečně fandit divadlu. Pak by teprv česká část začala být atraktivní a podstatná jak pro české teatrology, pro divadelníky, pro studenty, tak – věřím – i pro odbornou zahraniční veřejnost. A Plzeňané budou hrdí, že se to děje právě u nich. A propos, proč nevychází denní zpravodaj?! V HK, Olomouci, na Ostravaru a dokonce i na amatérských festivalech jsou samozřejmostí.
      O zahraniční části jsem již psal jinde (viz http://www.divadelni-noviny.cz/bez-umrtveni-z-divadla-plzen-2013 ). Souhlasím s Vladimírem Justem, že letos byla obrovským zklamáním. V tomto ohledu jsou PDFNJ nebo Tanec Praha daleko podstatnější.

      20.09.2013 (19.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Michal Zahálka

        Michal Zahálka

        Chtělo by se mi toho napsat víc,
        ale zařekl jsem se, že nebudu, tak jenom k tomu, kde jsem přímo osloven: ani v náznaku jsem netvrdil, že si za Nebeským nestojím, naopak si za ním stojím zcela bezvýhradně.

        20.09.2013 (20.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Je škoda,
        že jako (spolu)dramaturg nechceš o výběru víc mluvit. Ale aspoň jsi – narozdíl od kolegů – projevil zájem.
        Ptáš-li se na jiné „konkrétní skvělé inscenace“, je třeba nejprv začít od toho, co od festivalu chtít. Nabídnout bych jich dokázal víc, čímž vůbec netvrdím, že vámi vybrané byly špatné. Jen neměly čitelný či jednotnější dramaturgický rukopis. Vysloveně mylný (z českých) mi přišel snad jen Vytrvalý princ. A Deštivé dny se měly umístit spíš do Prologu či Epilogu.
        Pokusím se tedy o dramaturgii mluvit jinak, než jak ji zřejmě vnímáte vy (dramaturgická rada):
        Když jste pozvali Hanu Voříškovou, měli jste představit její tvorbu šířeji, především O zlaté rybce a nějakou její Písničku pro 1 diváka. Mohla hrát každé dopoledne (a sóla by se dala předobjednávat) a pak by i neznalí (zahraniční) diváci pochopili její poetiku a jedinečnost.
        Když jste pozvali Dášeňku, tak jste ji vyrvali z většího provázkovského inscenačního cyklu věnovaného Čapkovi. Cennější by bylo přivézt jej celý (či aspoň větší část) i s veřejnou diskusí či setkáním nad Čapkovou tvorbou (ostatně diskuse a setkání byly kdysi neopominutelnou součátí festivalu).
        Trestuhodně jste prošvihli Zahradní slavnost D. D. Pařízka. Za rok bude pro festival už trochu zastaralá a možná projde řadou jiných českých festivalů (HK, Flóra, Stretnutie, Trialog) a vy budete zase tahat za kratší provázek. Teď jste ji mohli mít první (vědělo se o jejím vzniku dost dlouho na to, aby se dala včas „zabookovat“) a navíc jste měli v programu Žebráckou operu, což by umožňovalo širší úvahy a analýzy (a opět setkání a diskuse) odkazu Havlových textů. V létě Spitfire Company inscenovala Audienci (Antiwords), což by se možná dalo při jisté pružnosti také ještě zařadit.
        Ostatně tuto skupinu festival dlouhodobě opomíjí (oproti méně výraznému Páclovu Masopustu), stejně jako Feste (kdybyste jako téma zvolili Havla, hodilo by se zpracování jeho otevřeného dopisu Havel píše Husákovi) či Buranteatr (o jejich Dziadech jsem slyšel mnoho dobrého – ve vazbě s Vytrvalým princem, když už jste ho měli, by opět bylo o čem přemýšlet a mluvit).
        Ze sféry aktuálních počinů nezávislé tvorby rozhodně chyběl One Step Before the Fall, jenž si odnáší řadu cen jak u nás tak v zahraničí (Edinburgh). A mohl bych pokračovat. Je ale jasné, že pokud bude festival jen 5 dnů, těžko se tam toho příliš vměstná a šíře celého českého divadla už vůbec ne. I proto jsem pro onen osobitější, soustředěnější výběr, o kterém jsem mluvil na začátku a opakuju tuto tezi dlouho.

        21.09.2013 (0.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Michal Zahálka

          Michal Zahálka

          Já to fakt moc rád
          s kýmkoliv proberu někde u kafe či vína, ale přijde mi nepatřičné o tom diskutovat na webu. (Osobně můžu třeba vysvětlit, proč nemáme One Step, není to vždycky nutně tak, že bychom něco úplně přehlédli nebo nechtěli.) Kdybychom objednávali na carte blanche věci, které by snad mohly být dobré, ale premiéru mají až dlouho po programové uzávěrce, okamžitě z rady odcházím, to by bylo strašně snadné a z mého pohledu nepřijatelně nezodpovědné.
          Ta bloková dramaturgie, kterou nabízíš, je samozřejmě možná, já jenom podotýkám, že to bychom se v tuhle chvíli dublovali s Divadelní Flórou – za sebe jsem přesvěčený, že festival showcasového typu je důležitý nejen pro zahraniční návštěvníky, ale (možná i víc) i pro vnitřní fugnování české divadelní komunity, aspoň jsem to tak vždycky vnímal, když jsem do Plzně jezdil jako divák.
          (A trošku hořce a pod čáru podotýkám, že by bylo sice fajn udělat minipřehlídku Hanky Voříškové, ale to si můžu těžko dovolit, když mi i na ty Pohyblivé obrázky dvanáct festivalových hostů s volňásky (čtvrtina kapacity sálu) vůbec nedorazí – ještěže máme ty studentské akreditace.)
          Jinak pěkně prosím stále platí, že píšu za Michala Zahálku, soukromou osobu.

          21.09.2013 (8.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Vladimír Hulec

          Vladimír Hulec

          Hm…
          Já všechno vím, ale vám to nepovím, sektářství, kabinetní politika… Typicky české a typicky normalizační. Pardon současné. Právě otevřenost a schopnost (a ochota) veřejně probírat veřejné dění činí společnost občanskou a skutečně svobodnou. Není-li, budeme stále mezi sebou válčit, nechápat se a nevražit.
          A tak jen k Tvé poznámce stran objednávek na prázdný papír. Ty bys odešel, já bych přišel (neboj, do dramaturgického týmu se nechystám). Právě tak se dnes profilují velké i malé festivaly, které nechtějí jen recyklovat hotové, ale ukázat i vlastní osobitost, názor a postoj. Uvádějí premiéry, které navíc často vznikají za jejich produkční spolupráce. Avignon, Salzburg, Flora Olomouc, …příští vlna/next wave… I v Plzni se tak kdysi stalo – Strýček Váňa Petra Lébla. A pozvat novou práci DDP předem zaplaceným šekem by byl projev důvěry k jeho práci, odhad (od dramaturgie festivalu zajisté sebevědomý a v jistém ohledu odvážný) jejího výsledku a významu v rámci kontextu českého divadla. Ostatně tu „bianco důvěru“ zahraničním hostům zdá se mi dáváte. Hermanisovo Černé mléko a jeho častější účast v Plzni mě aspoň k tomuto názoru vede. A je to dobře, vůbec s tím nemám problém – chci na festivalu vidět „velká“ jména a sledovat jejich práci aspoň trochu kontinuálně, tedy znát i tu méně podařenou. I to činí festival pro ty, co skutečně fandí (a rozumějí) divadlu, důležitým, sebevědomým a velkým.
          Stran „blokové dramaturgie“ se neshodnem (musela by se pochopitelně produkčně i PR-ově opečovávat a – třeba z té Voříškové – udělat jméno, mít v příloze MfD i katalogu velký profil, nabízet i jiným médiím rozhovor apod., dělat vše pro to, aby na ni byl každý zvědavý).
          Tak by mě ještě zajímalo, proč nevychází festivalový deník a není jedno odpoledne vyhrazeno zásadnější diskusi/setkání nad nějakým podstatnějším problémem/tématem současného českého/evropského divadla. Havel se přímo nabízel a pokud vím, něco na téma Zahradní slavnosti se tak jak tak chystá. Nebo Landovský a – třeba – odkaz (nejen jeho) her, které se nehrály… Landovského kniha se v Plzni křtila, tedy autoři by se našli poměrně snadno a festival by tak promluvil dalšími rovinami – odbornou reflexí. Považuju to za velký nedostatek. Právě v Plzni by se mohly veřejně formulovat, tříbit a třeba i formovat divadelní pohledy a názory.

          21.09.2013 (14.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Michal Zahálka

            Michal Zahálka

            Na tom
            necpat všechno do diskuze na web snad proboha není nic normalizačního. Černé mléko nebylo vybráno podle jména tvůrce – a také nebylo zdaleka tak jednoznačně neúspěšné, jak to teď tady podáváte. Ale to už začínám obhajovat jednotlivé inscenace, čemuž jsem se chtěl vyhnout, tedy končím. Zvu další k diskuzi, budu ji se zájmem číst.

            21.09.2013 (15.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Vladimír Just

          Vladimír Just

          Naprostý souhlas s Vladimírem Hulcem,
          podpisuju každé slovo (a jde o daleko závážnější výhrady než moje, omlouvám se, čistě marginální, spíše přátelsky ironické pošťouchnutí s recenzemi v Programu, které si bere Michal přesně tak, jak jsem nechtěl – osobně) – to s tím Pařízkem a Zahradní slavností je přece evidentní renonc. Jen bych ještě doplnil jako další renonc Drábka (třeba jeho posledního Smočka) – Drábek se nám může líbit, může se nám nelíbit, ale to je asi tak to jediné, co s tímto nepominutelným fenoménem současného českého divadla (a dramatu!) můžeme udělat. Podobně je (festivaly opomíjeným) fenoménem alternativy Bambušek, jeden z praotců site-specific u nás… A už vůbec nechápu, jak mohou naše nejprestižnější festivaly – od Hradce po Plzeň – dlouhodobě ignorovat jednoho z největších euro-jihoamerických performerů (mimů, loutkoherců, tanečníků, choreografů) posledního dvacetiletí, nizozemského Dudu-Paivu, který už přes deset let pravidelně ob rok exceluje pouze na ostravském Spectaculu-Interesse, kde v nejtvrdší mezinárodní i domácí konkurenci zpravidla posbírá všechny hlavní ceny. Tolik k Michalově žádosti o konkrétní tipy.

          23.09.2013 (17.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      ???
      A kam jinam bys veřejné spory chtěl „cpát“? Kde jinde může vzniknout živá diskuse s aspoň trochu větším dopadem? Nebo někde probíhá a mně to uniklo? Nebo se chystá?
      Moc tomu po minulých zkušenostech nevěřím. Dramaturgové festivalu si zkrátka „přetrpí“ kritiku, neozvou se, neosvětlí svůj výběr a postoj, natož aby o něj bojovali či se přeli, a příští rok bude festival plus mínus stejný jako letošní, loňský či před deseti lety.

      21.09.2013 (15.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Kateřina Jírová

      Avatar

      Na MFD kdysi diskuze probíhaly,
      účastnili se jich zahraniční hosté a z různých jazyků se tlumočilo do angličtiny. Nevím, proč se s diskusemi přestalo, ale možná může být jeden z důvodů to, že teď už raději všichni diskutují na různých sítích z pohodlí domova. O čemž svědčí i tato diskuze.
      Zpravodaje poněkud zasahují do rozpočtu festivalů, navíc většinou je vydávají festivaly, které trvají déle než 4,5 dne. U amatérských festivalů plní denní zpravodaje jinou funkci než třeba na Ostravaru, má to být jakýsi zdroj osvěty a poučení.
      Neznámá jména je třeba opečovávat, ale koho by napadlo, že neznámé jméno je zrovna případ Voříškové. I pro mě to bylo překvapení.

      21.09.2013 (23.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Pokud by si plzeňský festival
      chtěl uchovat své výsadní postavení, musel by pochopitelně i případný denní zpravodaj podle toho vypadat a být koncipován. Nejvhodnější mi připadá, že by byl čtyř či vícestránkovou přílohou velkého deníku. Pak by byl celostátní dopad zaručen. Že to stojí peníze? Jistě. Bylo by třeba najít sponzory a zintentzivnět mediální partnerství. Ale byla by to ohromná reklama festivalu i divadlu jako takovému. A to za to stojí přeci. Neříkám však, že by se nemělo – třeba hned příští rok – začít od deníku vydávaného jen na festivalu a distribuovaného po městě, jako je tomu například v HK (Hadrián) nebo na Floře Olomouc. A až bude Plzeň evropským hlavním městem kultury…

      22.09.2013 (22.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Josef Herman

      Josef Herman

      Dávám Vladimírům Justovi a Hulcovi za pravdu
      a – Michale Zahálko – také myslím, že zrovna v této diskusi by bylo ideální věcně vyjasnit názory a případně navrhovat řešení, tedy pokud si organizátoři a souputníci festivalu (dramaturgická rada) nemyslí, že je všechno v naprostém pořádku, pak není o čem tu mluvit.

      Myslím,
      že v zásadě jde o dvě kardinální otázky:
      1. o cíle festivalu a způsob, jak se naplňují – zda jde o přehlídku toho nejlepšího, o trendy, nakolik jde o zahraniční kontext (opakovaně zaměřený jen na východ od Plzně), zda festival má mít ambice vlastních (ko)produkcí (nemyslím, že by měl mít), nakolik má být druhově a žánrově otevřený, nakolik má či nemá respektovat rozložení plzeňských divadel (loutky miluji, přesto je otázkou, jestli jich v programu opakovaně není moc) atd. Ohánět se rozpočtem není tak úplně na místě – ten jen umožňuje cíle realizovat na určité úrovni, ale nevysvětlí se tím dramaturgie.
      2. o složení a práce dramaturgické rady: obé se musí přizpůsobit prvnímu bodu, ale velmi bych doporučoval zavést rotační systém členství, který, mimochodem, zoufale chybí i Cenám Thálie – pak se příliš do programu (udílení cen) promítají osobní motivace, personální vazby, soukromé estetické preference apod. – protože se od nich nikdo z nás nedokáže oprostit, a tedy jsou vlastně v pořádku, je třeba proměňovat složení rady (komisí Cen Thálie).

      24.09.2013 (11.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Michal Zahálka

        Michal Zahálka

        Ale ano, o tom ať se diskutuje, budu rád – já jsem se svůj pohled na věc pokusil nastínit, ale dál se vyjadřovat nechci, protože se to tak nějak automaticky bude brát, že reprezentuju festival, k čemuž nemám kompetenci ani sebedůvěru. (A navíc jsem sektář a normalizátor, samozřejmě.) 🙂 Říct asi můžu, že já jsem byl mimo jiné přizván kvůli frankofonní oblasti, takže k tomu setkávání „západu“ a „východu“ by výhledově docházet mělo, doufám, že výrazněji.

        24.09.2013 (11.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Josef Herman

          Josef Herman

          Reprezentujete sebe v nějaké pozici, a jako takového mě (nás) váš názor zajímá, takže žádná reprezentace festivalu. Ostatní z festivalu by si popsat (popovídat) opravdu nechtěli? Pokud sem nakouknete, napište prosím. Nikdo nikoho nekritizuje, jde o věcné, nikoli osobní záležitosti. Tak proč se o nich nepobavit?

          24.09.2013 (18.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Michale,
      promiň, že atakuju Tebe, ale nikdo jiný se z dramaturgické rady ani festivalové produkce či vedení neozývá. Aby však vznikla diskuse, musí se přidat i druhá strana. Jinak se tu odehrává trochu sebestředný (a zbytečný) monolog jedné strany pohledu na festival, byť by byl třeba názorově odlišný a pestrý. Bylo by myslím dobré, aby ses nejen Ty, ale i další členové plzeňského týmu k takovému dialogu přidali. Když ne tady, třeba jinde.
      To jsou/jste tak pyšní nebo zaneprázdnění, že vás festivalové reflexe a pokusy o „jiné“ pohledy na dramaturgii festivalu nezajímají?!

      24.09.2013 (13.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Michal Zahálka

        Michal Zahálka

        Ježišmarjá, Vláďo,
        jestli máš z téhle diskuze dojem, že mě nezajímají reflexe a jiné pohledy, tak to asi fakt nemá smysl.

        24.09.2013 (14.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Vladimír Hulec

          Vladimír Hulec

          Tebe jo,
          proto na Tebe mluvím. Ty ale píšeš, že už se zapojovat nechceš, a nikoho dalšího z plzeňského festivalového týmu jsem tady ani jinde nezaznamenal.
          🙂

          24.09.2013 (15.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Kateřina Jírová

      Avatar

      Vážení přátelé, ano.
      Copak je Michal v té dramaturgické radě sám? To je jako v té anekdotě, kdy se soudce ptá třetícho obžalovaného: „A vy jste hrál také?“ A obžalovaný odpovídá: „A vy si myslíte, že karetní hru /Moje teta, tvoje teta/ můžu hrát sám?“

      24.09.2013 (20.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Co má ale soudce dělat,
      když se ostatní předvolaní k soudu nedostavili a před pozvánkami se skrývají? Možná by jim mohl dát pokutu za pohrdání soudem ergo diskusí. Poradíš jakou a jak?
      🙂

      24.09.2013 (21.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Ale nejde přece o soud…

        24.09.2013 (21.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Kateřina Jírová

          Avatar

          Nikdo nikoho nekritizuje, jde o věcné, nikoli osobní záležitosti. Tak proč se o nich nepobavit?

          Přece nám jde o stejnou věc.

          24.09.2013 (22.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Jistě,
        jen jsem reagoval na předchozí vtip ve snaze vyprovokovat ostatní z plzeňského týmu k reakcím. Oba – a jistě i Michal – víme, že v diskusi – stejně jako u soudu či v jakémkoli jiném prostředí, kde se veřejně přemýšlí – musejí být obě strany sporu či řekněme raději tématu. Ozvou se?

        24.09.2013 (22.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. Martin J. Švejda

      Avatar

      Milý Vladimíre,
      pokud se ostatní členové dramaturgické rady neozývají, asi k tomu mají nějaký důvod. Třeba zde jednoduše diskutovat nechtějí. Copak je to jejich povinnost? Nutit je k tomu, či jim to dokonce mít za zlé, mi přijde poněkud scestné.

      25.09.2013 (11.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    12. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Martine,
      opakoval bych se. Právě to mi na současné době vadí – sektářství, kabinetní politika. Mám nějakou funkci, jsem v nějaké pozici, a s nikým se nebavím. S někým kamarádím, s jiným ne, a basta. Nemusí se pochopitelně diskutovat na webu DN, i když vzhledem k tématu by to myslím bylo vhodné. Ty víš o jiném prostředí, kde se dramaturgie festivalu probírá?

      25.09.2013 (11.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Martin J. Švejda

        Avatar

        Žádné jiné vhodné prostředí mě nenapadá,
        také mi to docela vadí, ale rozhodně jsem dalek toho tímto způsobem na příslušné lidi tlačit. Tak přeci se zainteresovanými uspořádejte kulatý stůl a přepis besedy zde prezentujte.

        25.09.2013 (11.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Diskutovat je nejlíp hned,
        „dokud je železo žhavé“. Nevidím důvod, proč to odkládat na pozdější čas. Zde je to myslím nejjednodušší, transparentní a svým způsobem i nejpraktičtější. Každý si může svůj názor rozmyslet, reagovat uvážlivě a přesně na teze, které jej zaujmou.
        Navíc kdyby sama produkce měla zájem, uspořádá něco obdobného přímo v Plzni. Takže se obávám, že by případný kulatý stůl mnoho nepřinesl, podařilo-li by se jej vůbec připravit.

        26.09.2013 (0.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Josef Herman

          Josef Herman

          V zásadě souhlas,
          ale pravdou je, že každý má udělat to, co může – a Kulatý stůl na téma plzeňského festivalu nepovažuji za marný nápad.

          26.09.2013 (0.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Kateřina Jírová

            Avatar

            Domnívám se,
            že zájem o Mezinárodní festival DIVADLO je v podstatě celoroční, takže uspořádá-li se kulatý stůl o festivalu v prosinci nebo v lednu, který bývá co do kulturního programu plonkový, nic se nestane. Teď mě spíše napadá, kdo ho uspořádá? Sdružení kritiků? Nebo Divadelní obec?

            26.09.2013 (13.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Vladimír Hulec

            Vladimír Hulec

            Spíš bych to viděl
            – jestli jsem dobře rozuměl Martinovi – že by se do toho měli pustit publicisté, tedy DN nebo SaD (Karel Král byl ostatně u prvních ročníků, a tedy mu toto téma přísluší asi víc). Ale stále si myslím, že nejvhodnější prostředí je internet a zde.

            26.09.2013 (13.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

            • Kateřina Jírová

              Avatar

              Jak je vidět,
              internet zde asi ne. Takže pořadatel: DN, a místo: Malý sál IDu, nebo Kašpar?

              26.09.2013 (20.27), , Trvalý odkaz komentáře,

            • Vladimír Hulec

              Vladimír Hulec

              Nepřipravujme detaily porodu,
              když se k vajíčku ještě nevystřelila ani spermička. Jsou jiná témata, o nichž by stálo a čtenáře snad zajímalo se zde bavit. Nebo ne?
              🙂

              27.09.2013 (23.35), , Trvalý odkaz komentáře,

    13. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Zpět k festivalu.
      V úterý vyjdou Divadelní noviny s hvězdičkami zahraničních hostů – teatrologů, kritiků, divadelníků. Zajímavé je, že se při vší různorodosti téměř vůbec neshodují s hodnocením české kritiky. Rozdíl je jak v zahraničních produkcích, které oni všechny (snad vyjma Uhlárova Pokusu) vysoce cení, tak v českých, kde lépe dopadají konvenčnější inscenace a texty Sekal a Deštivé dny než avantgardní – nejhůř je na tom Eyolfek a Kabaret Shakespeare. Výjimkou je Den opričníka, který je vysoce ceněný snad všemi. Čím to?

      26.09.2013 (4.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,