Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadlo Plzeň 2012: Up & Down Heleny Havlíkové

    Moje tři Up:

    Hamleteen / Ivanov / Tichý Tarzan

    Moje tři Down:

    Europeana / Láska a peníze / Odpad, město, smrt

    ///

    Komentář – viz můj článek pro OperaPlus.cz, z něhož si dovolím ocitovat:

    Z patnáctky představení,

    která jsem zhlédla, a mezi kterou byla nastudování ověnčená nejrůznějšími cenami a inscenace „kultovních“ scén  – Divadla v Dlouhé nebo dnes již zaniklého Pařízkova Divadla Komedie, mě nakonec nejvíce oslovila inscenace plzeňského dětského loutkového divadla Alfa – s vtipným názvem Hamleteen. Adaptovat Shakespearova Hamleta do tak obtížného žánru, jakým je hořká hudební komedie tak, aby zaujala tu nejobtížnější cílovou skupinu – teenagery – je hodně ambiciózní úkol. Alfovský Hamlet v podání Milana Hajna není vznešený kralevic, ale kluk, který se zmítá ve svém vzdorovitém období. Jako skautík oddaný ideálům skautského desatera se časopisu Bravo svěřuje se svými milostnými zmatky i rodinnými trablemi, když nerozumí, jak si maminka hned po smrti tatínka mohla vzít bonvivánského strýce, a neví, jak splnit příkaz zemřelého otce, který coby skautský náčelník požaduje, aby ulovil bobříka pomsty. Když zjistí, že jeho krví stvrzený přítel Laertes je homosexuál, schová svůj vzdor pod pankáčské číro – až svou depresivní přecitlivělost, ztrátu iluzí spojí s černotou a adorací smrti hnutí emo. Inscenace není jen překlopením Hamleta do současnosti, ale při zachování základní Shakespearovy dějové linie dokáže být i veselá. Smích v hledišti byl dokladem, že se autoři adaptace Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček, který je zároveň režisérem Hamleteena, strefili a smršť narážek, hlášek a znaků rezonuje se současností. Této skvělé adaptace Hamleta si cením v kontextu celého repertoáru Divadla Alfa – je dalším pokračováním brilantních adaptací od Tří mušketýrů přes perzifláž James Blond po drsné město hebkých plyšáků Amberville.

    Zklamáním

    pro mě naopak byly tři tituly závěrečné festivalové neděle, ačkoli jsou to inscenace vyhlášených divadel a prominentních režisérů. V Lásce a penězích Dennise Kellyho (Divadlo v Dlouhé) se režisérovi Janu Mikuláškovi, který přitom svůj talent již mnohokrát prokázal, nepodařilo klipovité historky ze života několika dvojic propojit do sevřeného dramatického tvaru. Ve své době provokativní text Rainera Wernera Fassbindera Odpad, město, smrt režisér Dušan Pařízek (Pražské komorní divadlo) převedl do české současnosti – a vznikla jen politická agitka. Ovšem největším omylem je podle mě Europeana Patrika Ouředníka v komplikovaně zakódované režii opět Jana Mikuláška. Při vší úctě k  výkonům, a to i fyzicky velice náročným, které podali herci Národního divadla Brno, ambiciózní záměr v kostce postihnout dějiny 20. století nevyšel. Pochybovat lze ovšem již o kvalitě textů, na jejichž základě tyto inscenace vznikly – jsou plné prázdných floskulí a ideologie – převažuje zde názor, že kapitalismus je špatný. Takové teze se ovšem nezdařilo vyjádřit prostředky divadla.

    V kontrastu k tomuto „šustění papírem“

    je třeba připomenout Budulínka libereckého Naivního divadla – velmi vtipnou inscenaci pro děti, která v adaptaci Víta Peřiny přináší čirou radost z divadla, dětem i dospělým.

    Mám-li se pokusit shrnout letošní ročník,

    tak byl ve znamení brilantních hereckých výkonů, jiskřivých adaptací filmových, literárních i dramatických předloh, ale i spousty obscénních vulgarit. Výkon Ivany Hloužkové v roli svérázného kyjovského výtvarníka a fotografa Miroslava Tichého v inscenaci Tichý Tarzan Divadla Husa na provázku je skutečně strhující. Další excelentní herecký koncert předvedl Dirk Roofthooft v hodně drsném bilančním monodramatu člověka, který prošel japonským zajateckým táborem za druhé světové války Sunken Red. Smrští bravurních výkonů se tradičně vyznačovala také inscenace Dejvického divadla Ucpanej systém a podobně sehraným týmem byl i budapešťský soubor Katonyho divadla s ostře a přesně charakterizovanými typy v inscenaci Čechovova Ivanova, který byl přenesen do bezútěšného prostoru jakési zdevastované haly z 50. let socialistické kolektivizace.


    Komentáře k článku: Divadlo Plzeň 2012: Up & Down Heleny Havlíkové

    1. Martin Bernátek

      Profilový obrázek

      „…. ambiciózní záměr
      v kostce postihnout dějiny 20. století nevyšel. Pochybovat lze ovšem již o kvalitě textů, na jejichž základě tyto inscenace vznikly – jsou plné prázdných floskulí a ideologie – převažuje zde názor, že kapitalismus je špatný. Takové teze se ovšem nezdařilo vyjádřit prostředky divadla.“
      Buď paní Havlíková nepochopila (nečetla?) Ouředníkův text, nebo je největší a nejdůmyslnější radikálkou zdejší umělecké kritiky. Texty „jsou plné prázdných floskulí a ideologie“ – obdivuhodný postřeh.

      03.10.2012 (10.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Problém není
      v předloze, ta měla kritický úspěch v řadě zemí. Je to Mikulášek, jemuž se podařilo z ní vytvořit veskrze banální show. Což ovšem není poprvé a asi sotva naposled.

      03.10.2012 (16.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,