Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadlo, které má bezprostřednost v paži

    Sdružení Rozkoš bez rizika neboli R-R podniklo před Vánoci v pražském klubu Rock Café sondu do současného stavu otcovství – jako vždy s vervou a nadsázkou.

    Snímek archiv R-R

    Umění v mimoumění

    Rozkoš bez rizika je organizací s především mimouměleckým působením. Pomáhá a podporuje postavení nynějších i bývalých sexuálních pracovníků a pracovnic, bojuje proti stálému rozšiřování pohlavně přenosných chorob, zejména viru HIV. Zkrátka se věnuje mnoha bohulibým činnostem, a to za mrzký, složitě získaný peníz, což je samo uměním svého druhu.

    Paralelně vyvíjí R-R i divadelní, tedy uměleckou aktivitu. V roce 1995 založilo sdružení soubor nazvaný Rozkoš, ve kterém současně vystupují sociální pracovníci i ti, kterým pomáhají. Hlavou i krkem organizace otáčí Hana Malinová, ředitelka, režisérka, autorka, kontrabasistka a hlavně „máma“ v jedné osobě. Na svém kontě má sdružení R-R jedenáct inscenací.

    Ředitelka, režisérka, autorka, kontrabasistka a hlavně „máma“ v jedné osobě Hana Malinová. Snímek archiv R-R

    Poslední, prosincová premiéra Taťkové a kukačky aneb Všichni jsou úchylové potvrdila, že umělecký talent a kvalita hereckého (divadelního) řemesla nemusí být vždy hlavním kritériem zdařilé inscenace. Klientky, asistentky, dobrovolnice a ostatní přizvaní přátelé, kteří se objevují během produkce na jevišti, totiž neberou samu inscenaci ani divadlo smrtelně vážně. Je pro ně spíš zábavou a terapií. Nectí divadelní zásady, ani všeobecně deklarovaná pravidla. Je jim upřímně fuk temporytmus, dramatická situace a jiné teatrologicky nezpochybnitelné inscenační hodnoty. Za sebe musím přiznat, že místy – pro standardem utužované oko – až k nesnesení. Ale tohle všechno kompenzuje strhující srdečná živočišnost a radost ze společného sdílení přítomného okamžiku. I divák – harcovník se mnohdy musí pozastavit nad bezprostředností a odvahou, s jakou vybalancují herci R-R nedokonalosti, problémy a výpadky, jež se jim během představení stávají. Herci si vzájemně napovídají text, případně hlasitými vstupy do dění direktorsky zasahuje samotná Hana Malinová. Přestavby vypadají jako na první zkoušce. I když přítomný (nezasvěcený) divák asi nevěřícně zírá, vesměs vše odpouští, neboť je zasažen energií a entuziasmem celku.

    Taťkové na baterky

    Obraz otců, který inscenace přináší, není zrovna lichotivý. Snímek archiv R-R

    Hry R-R se vesměs dotýkají sociální problematiky, života osob na okraji společnosti, mapují svět a vztahovou disharmonii, tématiku jistě blízkou a srozumitelnou nejen R-R klientkám. Většina předešlých inscenací zachycovala především ženský svět, respektive životy dámských klientek. Poslední hra už podle názvu naznačuje, že na přetřes se dostali muži, a to navíc v roli otců. Mezi testosteronovými posilami samotného souboru je třeba upozornit především na Lukáše Rumlenu vypůjčeného doslova na poslední chvíli (24 hodin před první reprízou) ze souboru Kabaret Caligula, který s komediantskou suverenitou nádherně ztvárnil jednoho z „otců na baterky“, který z prestižního managera přes kabaretního herce představujícího transvestitu klesne až k prodavači Nového Prostoru. Jeho pěvecko-taneční výstup na song Heleny Vondráčkové Dlouhá noc patřil k vrcholům představení.

    Obraz otců, který inscenace přináší, není zrovna lichotivý. Padlému managerovi, jehož děti jsou umístěny do dětského domova, sekunduje otec–gambler, okrádající o úspory vlastní novorozeně, či otec v rodině absentující, jemuž dcera telefonicky sděluje zprávu o tom, že jí rostou prsa a dotazuje se, kdy se otec domů konečně vrátí. Paralelní příběhy, které se v průběhu inscenace prolínají, rámuje portrét starší vyžilé ženy pochybné atraktivity, jež telefonem uspokojuje volající zákazníky fiktivními erotickými příběhy. Inscenace především dokládá, jak všichni podléháme prapodivným iluzím o dokonalém harmonickém světě těch, „co mají všechno v paži“. Aspoň to tvrdí ústřední kuplet, který v představení několikrát zazní. Právě písně dodávají jinak zatím velmi – režijně i herecky – „nahozené“ inscenaci dynamiku a švih. A především tolik potřebný nadhled, který zabraňuje tomu, aby herci ani my, diváci, nepropadali depresím. Z života inscenovaného a – vlastně – života svého.

    Takové produkce jen tak nezažijete. Možná se něčeho podobného dočkáte u obdobně zaměřených a smýšlejících skupin, především bezdomoveckého divadla Ježek a Čížek či Bohnické divadelní společnosti. Všechna vnímají a nabízejí představení především jako Události. Dokazují, že i divadlo s primárně neestetickou a neuměleckou funkcí stojí za to sledovat. R-R – kdyby nic jiného – nabíjejí sebe i své diváky pozitivní energií.

    Divadlo Rozkoš Praha – Hana Malinová: Taťkové a kukačky aneb Všichni jsou úchylkové. Režie Hana Malinová, hudba Vladimír Pecka. Rock Café Praha. Premiéra 24. listopadu 2011, psáno z reprízy 16. prosince 2011.

    Více o R-R: Rozkoš bez rizika

    Rozhovor s Hanou Malinovou o inscenaci: Kdo jsou taťkové a kukačky?


    Komentáře k článku: Divadlo, které má bezprostřednost v paži

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,