Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadlo Kámen: Postřehy (No. 15/2)

    Divadlo Kámen uvede v pátek 12. února premiéru nové hry vedoucího souboru, režiséra Petra Macháčka Ztráta obsahu v konfekčním obalu s podtituly: nepřijatelně nevkusná letištní komedie o ztrátě víry, revolveru a peněz; paliativní groteska s nevinnými osobními setkáními. Divadlo Kámen tentokrát zkoumá kontrast mezi příjemným voděním za nos a suchou opravdovostí. Nejen na průběh zkoušení jsem se zeptala představitelů hlavních mužských rolí Vladimira Benderského a Dušana Hübla.

    Divadlo Kámen tentokrát zkoumá kontrast mezi příjemným voděním za nos a suchou opravdovostí. FOTO archiv DIvadla Kámen

    Divadlo Kámen tentokrát zkoumá kontrast mezi příjemným voděním za nos a suchou opravdovostí. FOTO archiv DIvadla Kámen

    ///

    V grotesce zkoumám, nakolik je možné zabývat se odpornostmi
    Krátký rozhovor s herci Vladimirem Benderskim a Dušanem Hüblem

    Kdo je Vladimir Benderski ve hře Ztráta obsahu v konfekčním obalu?

    Vladimir B: Vladimir je ten, kdo se snaží pořádně probrat obsah svého vlastního kufříku a zjistit své každodenní role a roličky, které by se daly použit pro tu či onu situaci na jevišti. Snaží se pozorovat a pozoruje všední situace, aby měl o čem improvizovat. Zkoumá svou zparchantělou, zparchantělou duši a její zparchantělý obsah znovu a znovu.

    Kdo je Dušan Hübl ve hře Ztráta obsahu v konfekčním obalu?

    Dušan H: Člověk, který jakožto herec pohostinsky hraje v Kameni a v této nové inscenaci ztvárňuje jednu ze čtyř „ústředních“ trojrolí. Teď si nejsem jist, zda vlastně nejde o ještě více-rolí. V té „usebrané“ rovině inscenace nelze mluvit o jedné postavě, každý z nás herců postupně nahlíží na téma z několika úhlů pohledu a v různých situacích. Takže ano, ztvárňuji polyroli.

    Vladimir Benderski. FOTO archiv Divadla Kámen

    Obsah kufříku je neznámý, ale pravděpodobně tam může být třeba plesnivý lidský mozek nebo mrtvá krysa ohlodaná červy… (Vladimir Benderski). FOTO archiv Divadla Kámen

    Kdo je Johny Carter z Los Angeles ve hře Ztráta obsahu v konfekčním obalu?

    Vladimir B: Postava, která ztratila kufřík se svou zparchantělou, zparchantělou vírou. Během hry prochází postava Johnyho nekonečným vývojem, v jednu chvíli je přecitlivělým metrosexuálem, pak znecitlivělým lumbersexuálem, agresivním srdcežroutem, pasivním milencem, bývalým fotbalovým fandou, kulisákem atd. Obsah jeho kufříku je neznámý, ale pravděpodobně tam může být třeba plesnivý lidský mozek, mrtvá krysa ohlodaná červy apod. Určitě je to sympatický chlapík.

    Kdo je Yoshihiro Takahashi z Jokohamy ve hře Ztráta obsahu v konfekčním obalu?

    Dušan H: Jeden z trojice nepříliš sympatických postav jakýchsi „konzumentů“ v groteskní rovině inscenace. Zdánlivým protipólem v této rovině je postava čtvrtá (hraje Helena Plicková), která vnějškově působí dojmem nekonzumenta, ale jde jen o kvantitativní rozdíl, protože na lepší „konzumentství“ zatím nemá. Yoshihiro na to má prostředky i aroganci.

    Hra se skládá ze tří částí – groteska, usebrané scény s tematikou smrti a intimní improvizovaná zpověď. Co si v jednotlivých částech zkoumáte?

    Vladimir B: V grotesce zkoumám, nakolik je tento žánr schopen zabývat se odpornostmi – falešné city, falešné hraní, falešné hraní na city, zahrávání si s divákem a snaha se mu podbízet, stereotypnost, povrchnost, vulgarita. V paliativních scénách zkoumám svůj vlastní postoj ke smrti, k umírajícím a nemocným lidem a ke společenským tabu. Také se snažím zmírnit svou tendenci k tragičnosti a přehrávání. V improvizacích zase zkoumám svou tendenci ukončovat příběh pointou, vyprávět něco souvislého, lineárního.

    Obecně v divadle zkoumám svou kázeň, toleranci, sociální inteligenci, schopnost překonávat v sobě introverta a jeho zábrany (Dušan Hübl v inscenaci Divadla Kámen Deus ex offo). FOTO archiv Divadla Kámen

    V Kameni zkoumám svou schopnost pracovat s jinými lidmi, jinými metodami, používat jiné vyjadřovací prostředky (Dušan Hübl v inscenaci Divadla Kámen Deus ex offo). FOTO archiv Divadla Kámen

    Dušan H: Obecně v divadle zkoumám svou kázeň, toleranci, sociální inteligenci, schopnost překonávat v sobě introverta a jeho zábrany. V Kameni pak zkoumám svou schopnost pracovat s jinými lidmi, jinými metodami, používat jiné vyjadřovací prostředky. A poslední dobou – teď už zase obecně – zkoumám i svou výdrž. Fyzickou a psychickou. Takže mé zkoumání je vlastně povýtce sobecké a sebestředné.

    V čem se liší váš herecký projev a prožitek v jednotlivých částech hry?

    Vladimir B: Zatím jsem příliš soustředěný na to, abych zvládl všechny úkoly a tím pádem jsem málo uvolněný. V každé části je kladen důraz na jiné aspekty hraní. V grotesce je to soustředění se na povrch, vnější projev, nesmyslnost jednání, perfektní temporytmus, sehranost, na jakousi jiskru a brilantní provedení – zkrátka na zábavu. V paliativních scénách naopak na usebranost, hloubku, osobní pocity, které ale držím hlavně v sobě, snahu nehrát na efekt, úspornost. V improvizacích pak na kontakt s divákem, vyhýbání se obvyklým tendencím ukončovat příběh logicky a s pointou atd.

    Dušan H: Je to poměrně záludná otázka a tak záludně i odpovím: v grotesce stále řvu a poměrně dost se hýbu, ve druhých dvou rovinách mluvím klidným, spíš tichým hlasem a hýbu se jen minimálně. Vím, že jsi to asi zrovna takhle nemyslela, ale člověk má málokdy přesně to, co by rád.

    Myslíš, že se budou diváci bavit? FOTO archiv Divadla Kámen

    Myslíte, že se budou diváci bavit? (vlevo Vladimir Benderski, vpraco Zdeňka Brychtová) FOTO archiv Divadla Kámen

    Myslíte, že se budou diváci bavit?

    Vladimir B: Těžko říct. Snažíme se hrát něco tak odporného, že by to vnímavého a inteligentního diváka mohlo odpuzovat, ale zároveň přitahovat svým vtipem, absurditou. Divák by se po tom všem snad měl ptát: ,,Ale co já s tou příšerností? Co já sám s tou příšerností budu…?“

    Dušan H: Myslím, že někteří ano. A není v tom žádné hodnocení kvality diváků ani naší inscenace. Mě na divadle moc nezajímá, jestli se bavím, ale spíš, jestli mě to baví. A bavit mě to může různými způsoby – kromě humoru i obsahem, sdělením, silou výrazu, výtvarnem, hudebnem… Nemusím se bavit za každou cenu a „řachandám“ se spíš vyhýbám, i když proti jejich existenci a proti jejich divákům vlastně nic nemám. Myslím, že příznivci-fundamentalisti Divadla Kámen budou možná naštvaní, že jsme opustili některé své zásady; odpůrci-fundamentalisti budou otrávení a naštvaní stejně jako u předchozích inscenací. A tak to má být. Pak zbývají ti, které by to mohlo prostě bavit, a myslím, že by jich nemuselo být tak málo.

    ///

    První část těchto Postřehů: Divadlo Kámen: Postřehy (No. 15/1)

    Postřehy Divadla Kámen psali na i-DN (a jejich texty naleznete):

    Zdeňka Brychtová / Petr Macháček / Vladimír Benderski


    Komentáře k článku: Divadlo Kámen: Postřehy (No. 15/2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,