Česko-ruská (sebe)reflexe
Divadlo Archa přispělo do nabídky festivalu dokumentárního divadla Akcent, který pořádá ve svých prostorách po dobu šesti týdnů od 25. října až do 7. prosince, inscenací Rusáci?. Jan Burian mladší, Jaroslav Hrdlička a Jana Svobodová se s tanečníky Ingou a Romanem Mikshin-Zotovými a studentkou gymnázia Marinou Sokol zabývají otázkou, jak se vyrovnávají mladí Rusové žijící v Čechách s českým historickým komplexem způsobeným invazí v srpnu 1968. V multimediální inscenaci dokumentárního divadla se mísí osobní výpovědi protagonistů s choreografiemi a videoartem, jejichž propojením tvůrci využívají princip Laterny magiky.
V inscenaci Divadla Archa Rusáci? účinkuje také Roman Mikshin Zotov, původem Rus, který v Praze vystudoval ekonomii a taneční konzervatoř FOTO JAKUB HRAB
Z hlediska tématu nesdělují Rusáci? nic, než co ví průměrný divák před začátkem představení: mladí Rusové nemohou za křivdy, které našemu národu v době okupace způsobili jejich předkové, ostatně rodiče mnoha z nich zde v té době ani nežili. Nenávist Čechů vůči Rusům je v případě pamětníků dána hluboko zakořeněným pocitem křivdy, u mladé generace jde však o zcela iracionální zděděnou zášť. První skupinu zastupuje v inscenaci Jana Svobodová, která představení otevírá výčtem svých negativních vzpomínek, náladu mladší generace zprostředkovává převážně Marina Sokol, a to například nikterak překvapivou výpovědí o tom, že její vrstevníci odsuzují Rusy, a přitom osobně ani žádné neznají.
Sofistikovaněji než zpracování česko-ruského tématu vyznívá nenásilně vyjádřené téma lásky k vlasti. Ze vzpomínek na rodná města a ruskou krajinu dýchá exotická atmosféra dalekého Východu, ale protagonisté se zároveň obdivují krásám Prahy, neboť i k současnému domovu si vytvořili pouto: národní identita nemusí být pouze jedna a v Čechách žijící Rus může být klidně více Čechem než samotný Čech. Ostatně i Roman Mikshin-Zotov podle své výpovědi zapřel svou ruskou identitu, když ho jako hotelového recepčního ruský turista oslovil v jeho mateřštině a on předstíral, že nerozumí.
Také choreografie tanečního páru Mikshin-Zotových jsou z hlediska tématu někdy více, jindy méně zajímavé. Sólové výstupy Ingy Mikshiny-Zotovy většinou pouze ilustrují téma strachu, pohybově navíc poměrně neinvenčně. Mnohem vtipnější a tematicky nosnější je etuda založená na zpomalených pohybech páru, jejichž sladěním tanečníci vytvářejí nezvyklá gesta a postoje. Jana Svobodová a Marina Sokol je simultánně komentují šeptem do mikrofonu a mísí přitom banality typu Asi bude pršet s předsudečnými závěry, jimiž podezírají vyholeného Rusa z násilnických záměrů: Podívej, určitě jí jednu flákne! Rozpřažené gesto však samozřejmě skončí vyvrácením nastoleného předsudku – vzájemným objetím.
Výrazným scénickým prvkem je řada zrcadel, z nichž jedno divákům Jana Svobodová na začátku nastaví. Příliš prvoplánová a banální metafora sebereflexe má překvapivou pointu, když Svobodová zrcadlo ještě více natočí a projektor na něj promítne její obličej, který pokračuje v promluvě i poté, co protagonistka odejde: sebereflexí si s diváky prochází i ona. Podobných výtvarných či zvukových efektů je v inscenaci více, k hlubší reflexi zvoleného tématu ale jejich přítomnost nepřispívá, a působí proto poněkud samoúčelně.
Divadlo Archa, Praha – Rusáci?. Námět Jan Burian ml., koncept a komentář Jana Svobodová, video art Jaroslav Hrdlička, protagonisté Marina Sokol, Inga Mikshina-Zotova, Roman Mikshin-Zotov, hudba, zvukový design Jan Burian ml., světla Lukáš Benda, technická podpora Dominik Hradil, choreografie Inga Mikshina-Zotova, Roman Mikshin-Zotov. Premiéra 21. 8. 2018 (psáno z představení 7. 11. 2018 uvedeného v rámci festivalu Akcent).
Komentáře k článku: Česko-ruská (sebe)reflexe
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
