Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadlo a film

    Poslední roky čtu velmi málo divadelní recenze. Do značné míry je to tím, že se mi zhoršil zrak a nenosím brýle, což se ukázalo jako výhodné – míň se rozčiluju. Ale jinak čtu, například včera hodnocení účastníků různých zájezdů na internetu, protože vybírám hotel pro výlet s dcerou k moři. Jsou to samozřejmě také individuální názory, podobně jako v umělecké kritice, ale nějak jim více důvěřuju, vypovídají o dojmu z pobytu bez ohledu na různé konotace a mají vcelku jasná kritéria. Velmi rád bych divadelní recenze používal také jako doporučení k návštěvě představení, ale nějak mi to nejde. Chápu, že zjednodušování a zobecňování jsou problém, ale řekl bych, že vkus většiny divadelního publika a kritiky je dnes až nepochopitelně odlišný. Je dobré si uvědomit, že nemluvím o obecenstvu Evy a Vaška, nýbrž o oněch čtyřech procentech (vzdělané) populace, která do divadla vůbec přijde. No, je to na pováženou, musíme dát na svou intuici, eventuálně na doporučení důvěryhodných přátel, pokud takoví existují.

    Zdeněk Merta

    Nějak lépe a jinak to funguje u filmu. Zde je publikum podstatně širší a soudě podle návštěvnosti (musíme ovšem vynechat některé excesy a produkci Zdeňka Trošky) se s kritikou docela shoduje, rozhodně více než u divadla. Napadá mě několik důvodů, předkládám dva. Mezi filmovými recenzenty a diváky probíhá průběžná komunikace. I u nás existuje několik webů, kde se prezentují divácké ohlasy všeho druhu a odmyslíme-li si ty extrémní, zbude nám vcelku bytelné hodnocení filmové nabídky. Žurnalisté, ať chtějí, či nechtějí, jsou součástí této masy, má na ně vliv, ať to čtou, či nikoli, vox populi se k nim prostě donese. A za druhé – v celém spektru distribučních filmů převažují ty zahraniční, které mají svou historii a pověst, často v globálním rozměru. Psát originální recenzi na film, který byl hodnocen stokrát předtím, je zjevně problematické a často i zbytečné. A tak vznikají hybridy, což z mé strany není a priori negativní hodnocení, protože korekce rozumu bývá často lepší než nezávislost emoce.

    V obou oblastech jsou samozřejmě někteří novináři nějak napojeni na tvůrce, ať jde o osobní vztahy, či pouhé sympatie a antipatie. Nevím, jaký má tento aspekt efekt v celkovém součtu, doufám, že malý, ale obávám se, že se pletu.

    Takže, nechci nic měnit ani nikomu radit. Jen to takhle vidím.


    Komentáře k článku: Divadlo a film

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,