https://www.divadelni-noviny.cz/wp-content/themes/idnnext
Divadelní noviny Aktuální vydání 1/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

1/2019

ročník 25
8.–21. 1. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadelní svět Brno a Leoš Janáček

    Festival Divadelní svět Brno vznikl před šesti lety politickým zásahem shora. Tehdejší primátor Roman Onderka s hejtmanem Jihomoravského kraje Michalem Haškem chtěli své hájemství ozdobit reprezentativním festivalem. Složili silný rozpočet a požádali o podporu MK ČR mimo standardní grantové řízení. Politickému zadání musel ustoupit i vcelku úspěšný festival Dokořán Stanislava Moši v Městském divadle. Realizací festivalu pověřila Rada města Brna své lidi v Turistickém a informačním centru – že neuměli a nechtěli produkovat divadelní festival, bylo politikům jedno. Najít nosný program bylo neřešitelným úkolem ředitelů brněnských divadel. Brněnskou veřejnost akce nezajímala, mnozí ji přímo bojkotovali – festivalová představení zela prázdnotou.

    Neudržitelnou situaci na sklonku svého mandátu vloni v srpnu řešil ještě primátor Onderka a narychlo předal organizaci festivalu Národnímu divadlu. Zřejmě ho ředitel Martin Glaser přesvědčil, že by bylo nejlepší propojit Divadelní svět Brno s Mezinárodním hudebním festivalem Janáček Brno, který v roce 2008 Onderka spoluzaložil s tehdejším ředitelem Národního divadla Danielem Dvořákem. Janáčkovskému projektu nechyběl smysl v oslavě největší umělecké osobnosti Brna ani vize mezinárodního kontextu – do Brna v rámci nultého a čtyř dalších ročníků ve dvouleté periodicitě přijela řada zahraničních inscenací a odehrály se významné koncerty.

    Od počátku se v janáčkovském festivalu střetávaly odborné představy janáčkologů v čele s hlavním dramaturgem festivalu Jiřím Zahrádkou s uměleckými a marketingovými vizemi Dvořáka a nyní Glasera. Ten vyvolal jejich odpor právě návrhem spojit rozpočty obou projektů do jediné aktivity věnované každý rok Janáčkovi: podle nich však Brno nenaplní hlediště každý rok Janáčkem, obávají se snížení muzikologické kvality a pochybují o předvádění kontroverzních zahraničních interpretací Mistrových oper.

    Přes současného brněnského náměstka pro kulturu Matěje Hollana, původem muzikologa, polemika přesáhla do politiky. Na členství v nově ustanovené umělecké radě festivalu rezignoval Jiří Zahrádka, jehož vystřídal muzikolog Jan Špaček, zůstává v ní Miloš Štědroň.

    Matěj Hollan nyní zvažuje vytvořit pro organizaci Janáčkova festivalu samostatnou právní instituci, tedy vyjmout ji z Národního divadla a předat brněnským janáčkologům. Brněnská radnice proto zkoumá způsoby, jakými podobné festivaly existují ve světě. Dvě věci jsou však zřejmé hned: musí být postaveny na jasné mezinárodní marketingové strategii a jsou personálně a ekonomicky nesmírně náročné – těžko si představit, že si Brno zřídí další městem financovanou organizaci s rozpočtem nejspíš přesahujícím Národní divadlo.

    Martin Glaser má jasno v zaměření 6. ročníku Divadelního světa Brno: Cílem je přivézt do Brna nejlepší produkce špičkových evropských divadel, které v tomto okamžiku udávají vývojové trendy oboru. Dramaturg činohry Národního divadla a festivalu Martin Sládeček upřesňuje: Pokusili jsme se vytvořit panoráma dnešního divadelního světa v širších středoevropských souřadnicích. Rád bych ale vyzdvihl pochopitelně hojnou účast divadel z německojazyčného prostoru. Ať už jde o Bayerisches Staats­ballet, Volkstheater Wien, nebo Maxim Gorki Theater – divadlo zvolené německým divadlem roku 2014. Deklarované cíle vyjadřuje i podtitul „festival progresivního divadla“, slogan „celý divadelní svět se na podzim přesune do Brna“ a nový vizuál festivalu z dílny grafiků Zuzany Burgrové a Roberta V. Nováka. Oproti dřívějším červnovým termínům se festival zhutnil do pěti podzimních dnů (letos od 17. do 21. října) nabitých zatím sedmnácti výraznými zahraničními i tuzemskými položkami.

    Dramaturgická logika je shodná s chystaným projektem činohry Národního divadla HRAJÍ s námi, zacíleným na vzájemná hostování se spřízněnými divadly. Prostě spojit síly, v případě Divadelního světa v přinejmenším středoevropském prostoru.

    Osu janáčkovského festivalu by měly tvořit dvě špičkové inscenace ze zahraničí, jedna původní brněnská a, pokud možno, jedna světová operní novinka. Pro otevření 6. ročníku v roce 2016 vyjednávají brněnské nastudování Carsenovy inscenace Káti Kabanové.

    Dnes už rozhodně nevybudujeme kolem Janáčka takový kult jako v Bayreuthu kolem Wagnera, míní Martin Glaser. Inspiraci bychom měli hledat ve spojení Salcburk – Mozart. I když náš festival bude, bohužel, vždycky jen zlomkem toho, co nabízí Salzburger Festspiele se stovkami zaměstnanců a obrovským rozpočtem, pořád je spojení Janáček a Brno velká šance pro město, region i celou zemi.


    Komentáře k článku: Divadelní svět Brno a Leoš Janáček

    1. Jan Špaček

      Jen drobná upřesnění:

      Festival vznikl již v roce 2004, a přestože tehdy nebylo jasné, zda a jak často bude pokračovat, jeho dosavadní elitní podoba vykrystalizovala již v tomto prvním, pro některé ovšem nultém ročníku. S výjimkou roku 2006, kdy nebylo nic, zachovává festival tradici bienále. Není tedy správné (a ani uvěřitelné) připisovat vznik festivalu primátoru Onderkovi, který byl v roce 2004 lokálním zastupitelem a, nepletu-li se, lokálním železničním odborářem.

      Ad „obávají se snížení muzikologické kvality“:
      Jako muzikolog jsem alergický na odtrhování hudby od hudební vědy (říkejme muzikologii raději takto, je to jasnější) a vidím v tom trochu schválnost, i když dozajista bezděčnou. Hudba je jen jedna a lze ji zkoumat všelijak, odborně i neodborně, zajímavě i nudně, chytře i jinými způsoby, ale vyprosil bych si nastínění toho, co chápeme onou „muzikologickou kvalitou“ hudby a festivalu.

      Jan Špaček nevystřídal Jiřího Zahrádku. Festival měl dosud dramaturga (Zahrádka), který vytvářel a předkládal, a dramaturgickou radu, která projednávala a schvalovala. Nyní má pouze dramaturgickou radu a žádného odpovědného dramaturga, z čehož jsem, přiznávám, trochu v rozpacích, ale nechť se životaschopnost takového systému ukáže.

      14.05.2015 (13.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Dík za upřesnění.
        Co se vztahu muzikologie a hudby týče, jsme na opačných pozicích: podle mne je jen hudba, a pak disciplína, nazývejme ji dle zvyklosti „vědou“ (i když vedle vědeckých postupů využívá i postupy jiné, zpravidla související s uměním), která hudbu ze všech hledisek zkoumá, ale nemá na ni bezprostřední vliv. Dokonce ani ne na oblast hudební kritiky, k níž má hudební věda (proč nemáte rád pojem muzikologie?) samozřejmě nejblíž.
        Takže já jsem naopak velmi, ale velmi alergický na spojování hudby s hudební vědou. Na tvrzení, že hudba vážná není bez vědního potenciálu schopna vlastní existence! Což je svým způsobem jádro veškerých zdejších letitých sporů o Janáčka i těch současných brněnských o jeho festival.
        Když to vyhrotím: buď budou s Janáčkem obcovat vědátoři, nebo umělci – jen v určitých bodech to lze rozumně propojit (kritické edice např.). Případně vědátoři s uměleckými ambicemi… Ve světě si vybrali umělce a Janáček je tam populární. Glaser s Heřmanem, jak jsem pochopil, chtějí jít stejnou cestou, kdežto brněnští muzikologové Janáčka a jeho festival chtějí nadále formovat „vědecky“. Aby Festival Janáček nedopadl jako Pražské jaro, kde vystoupí, kdo zrovna jede okolo, protože ti čížci v jeho vedení nemají žádnou vědeckou koncepci, viďte. Možná i proto na Pražské jaro sotva seženete vstupenku, kdežto o návštěvnost brněnského Janáčka panují obavy. Možná i proto se většina evropských festivalů operní a „vážné“ hudby otevírá nejrůznějším mezioborovým a mezižánrovým průnikům, zkoumají se nové interpretační možnosti mnohokrát prověřených partitur atd. atd. Prostě se vystupuje z úzkých hranic, v nichž se brněnští muzikologové naopak hodlají opevnit. Nepovažuji to za moudré a doufám, že muzikologové přestanou určovat cesty a cestičky hudby a hlavně Janáčka i v Brně.
        S tím vaším střídáním s Jiřím Zahrádkou jsem měl na mysli účast v radě festivalu, samozřejmě, nikoli na postu dramaturga.

        14.05.2015 (14.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Jan Špaček

      S překvapením zjišťuji, čeho všeho (a koho všeho) jsem se ve své reakci dotkl a na jaké hranici myšlenkových světů, totiž hudebněvědného a uměleckého, se ocitám. Naštěstí ve skutečnosti žádná taková hranice neexistuje.

      Nevěřím Vašemu naivnímu mínění o fungování muzikologie (budiž po Vašem, českému ekvivalentu se ale hůře přičítají nesprávné významy). Stává se totiž vědou splněním podmínek definice. Nejdůležitější takovou podmínkou je hudba ve všech jejích projevech jako předmět zájmu této vědy. Spojením s hudbou se stává muzikologií, zatímco ztrátou vazby na hudbu muzikologií být přestává. Nic na tom nezmění ani Váš svérázný pohled. A mimochodem, hudební kritika spadá pod muzikologickou produkci, takže jsme na jedné lodi. Muzikologie není ani Sparta, ani islám, ani sociální demokracie, abyste ji mohl milovat nebo nesnášet.

      „Hudba vážná není bez vědního potenciálu schopna vlastní existence“ – kdo, prosím, toto tvrdí? Podsouvat takové tvrzení vědnímu oboru jako celku ani mně osobně od Vás není ani trochu pěkné.

      A teď prosím vysvětlete, klidně nějakou zkratkou, jaké jsou tu letité spory o Janáčka. Dozajista nemáte na mysli Nejedlého paušální odsudky Janáčkova díla jako celku. Úplně se tu ve Vašich slovech ztrácím. Ani brněnské spory o Janáčkův festival žádné nejsou, a pokud tím myslíte Vaše před pár týdny vyslovené výhrady vůči existenci festivalové dramaturgie jako fenoménu, nejsou ani letité, ani brněnské.

      Nevím, jak si představit obcování s Janáčkem, neexistují ovšem ani rozdíly mezi muzikology a umělci. Jedni ani druzí totiž nepředstavují jednotnou názorovou frontu (opět asi žertujete), obojích je mnoho a ani se mezi sebou neznají. „Ve světě si vybrali umělce a Janáček je tam populární.“ Rozumím limitům chvatných formulací, věřte ale upřímnému svědectví Vašeho mladšího a nesrovnatelně méně zkušeného kolegy, že tomu vůbec nerozumí a tuší v tom něco nepochopitelně zjednodušujícího a vlastně nesmyslného. Kdo si vybral umělce? Kdy? A jak se to stalo? Jak se festival formuje vědecky a proč je lepší to dělat nevědecky? Copak je hřích hudbě rozumět a šířit poznání a pochopení ve formě osvěty mezi festivalové publikum? Jakou cestou chtějí jít pánové Heřman s Glaserem (a zřejmě tedy i Vy) krom toho, že Vám pevně daná dramaturgie nevyhovuje? Vůbec bych do toho pány netahal.

      A co s tím mají co do činění čížci? Pravda, slušelo by se seznámit se do hloubky se specifiky brněnských hudebních festivalů posledních padesáti let včetně současnosti. V čem je špatné současné důsledně dramaturgické směřování Concentu Moraviae, Filharmonie Brno, Expozice nové hudby, Velikonočního festivalu duchovní hudby? Chcete zrušit dramaturgii a z dramaturga udělat jen mechanickou převodovou páku mezi rozpočtem a programem? Co to má do činění s případnou napínavostí vztahů mezi Prahou a Brnem?

      Nic proti Pražskému jaru, ale z hlediska dramaturgie jde spíše o přehlídku luxusního zboží, která se prodá a naplní, protože Praha je movitého místního i přespolního hudebního obecenstva plná. Brno si takové přezírání publika nemůže dovolit, ale hlavně nechce. Je to tamní tradice (píšu zrovna z Prahy), jejíž potlačení by přinejmenším mělo mít dobrý důvod. Kde je? Je lepší pečovat o kvalitu festivalové nabídky, nebo o prodejnost vstupenek? A kde berete tu jistotu, že se kvalita neprodá, zatímco šmíra ano?

      Mezioborové a mezižánrové průniky Vám nikdo nebere a vůbec tu o nich není řeč. Statistická většina, je-li tomu tak opravdu, má být tím správným vodítkem, nebo je lepší mít povědomí o tom, co dělám? Proč je Vaše proklamovaná menšina festivalů nutně ta špatná?

      Kde leží ony úzké hranice a v čem pozorujete opevňování se brněnských muzikologů, když se (něco o nich vím) názorově střetávají především mezi sebou, jejich zaměření i názorové spektrum je pestré a dozajista by se v úhrnu na máločem shodli? Z čeho usuzujete, že pohrdají hledáním nových interpretačních možností?

      Podařilo se Vám hudební a divadelní Prahu přesvědčit o tom, že dva samostatné operní domy jsou příliš. Zřejmě to považujete za svůj úspěch. Budiž. Cynické popírání existence a potenciálu hudební dramaturgie si ale zaslouží odborný i neodborný odsudek, lhostejno okolo které kulturní metropole se zrovna točí řeč.

      14.05.2015 (22.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Je hezké, že jsem vás pobavil, ale téma je vážné:
        Opravdu podle vás neexistuje hranice mezi hudební vědou (budiž po vašem, zřejmě pro ten pojem „věda“) a hudbou samotnou? A to jen proto, že bez napojení na hudbu by hudební věda zanikla? Četl jsem kvůli tomu vaše slova, že jste „alergický na odtrhování hudby od hudební vědy“, tak, že by bez hudební vědy zanikla i hudba sama – zábavná představa, ale možná jen zachuntaná formulace. Raději kontrolní dotaz: myslíte, že hudební kritika ve smyslu hodnocení hudební skladby či jejího provedení (koncertu, opery) je opravdu jen a jen hudebněvědnou disciplínou?
        Ano, zkracuji a zjednodušuji, pro názornost. Spor se vede o dramaturgii janáčkovského festivalu, zkusme si vymezit, co tou dramaturgií vlastně rozumíme: Dramaturgii Festivalu Janáček zdůvodňoval Jiří Zahrádka a po něm vy na dvou zasedáních oné dramaturgické rady nějakým tématem – ta, která se realizovala, a ta, která jste nabízeli, jsou povahy povýtce řekněme ideové, hodné muzikologického chápání Janáčka v kontextech hudební i obecné historie a teorie. Já chápu dramaturgii (pokud vůbec ten termín používám, spíš ne, je zavádějící) jako účelnou skladbu jakkoli vymezeného uměleckého programu, ta dobrá by měla zohledňovat nejen vlastní tituly, ale i důvody, pro které se zrovna v této chvíli na právě tomto místě přesně v této podobě budou realizovat. Byli jsme dnes oba na premiéře opery Z mrtvého domu v pražském Národním divadle, i z „dramaturgického“ hlediska mne zajímá, proč právě nyní tento titul, v této budově, v této jevištní podobě, s konkrétními umělci. Kdežto „Janáček a humanismus“, které jste myslím oba coby festivalové téma navrhovali, je v mém pojetí dramaturgie příliš úzké a neaktuální na to, aby se mohlo stát dobrým východiskem festivalu. Je také příliš zacílené jen na výběr skladeb vymezených tématem, nikoli na jejich provedení. Tyto debaty se, pokud vím, vedou kolem janáčkovského festivalu od samého počátku – Nejedlého nechte spát a jenom mezi námi na dvou zasedáních rady to přece také nebylo a není. Tedy neodmítám, natož cynicky (jak vás to proboha napadlo?) hudební dramaturgii, jen ji chápu jinak – když to zobecním a jistě zjednodušším, tedy odvozenou z umělecké praxe, nikoli z muzikologického (zase jednou po mém) bádání, jemuž podle mne odpovídá onen Janáček a humanismus. Odtud rozdílnost mezi umělci a vědci, na kterou jste se ptal – vyčíst všechny jistě rozdílné osobnosti v takovém textu nelze, tak jak jinak než zobecnit? Samozřejmě, že třeba Miloše Štědroně beru jako výsostnou autoritu, protože spojuje vědeckou erudici s ryze uměleckým cítěním.
        Ti „čížci“ měli poukázat na váš evidentní brněnský patriotismus (omlouvám se, že jsem Pražák). A pak na vaši poznámku o Pražském jaru jako o jarmarku (hrotím!) exkluzívního zboží: je jím třeba Lang Lang? Protože jen předvede své umění, ale sotva naplní nějaký ideový záměr festivalu? Nebo si Pražské jaro vhodný ideový cíl mělo zvolit, než ho pozvalo koncertovat? Nebo myslíte, že ho pozvali jen kvůli tomu, že se dobře prodá? Vašemu vytříbenému brněnskému poučenému publiku byste ho raději nenabídli? A prosím vás, kde jste vyčetl, že se podle mne šmíra prodá a kvalita ne? Že mi jde jen o nějakou převodní páku na peníze? A poslyšte, je pro korektního vědce vůbec nahlas veřejně vyslovitelná myšlenka: „Praha je movitého místního i přespolního hudebního obecenstva plná. Brno si takové přezírání publika nemůže dovolit…“??
        Prosím, co tedy míníte „pevnou dramaturgií“, kterou prý odmítám (Glasera a Heřmana nechme stranou) – ve skutečnosti odmítám jen zúženou hudebněvědnou (i takto to jde) optiku, kterou se na dramaturgii díváte.
        Když už jste mi dovolil vyjádřit se publicistickou zkratkou: Janáček (jeho dílo, rozumějme) prostě z maloměstských poměrů utekl do velkého světa a nemyslím, že se někdy vrátí. I považuji za rozumnější se za ním do velkého světa vydat, než ho zkusit zase zavírat doma na petlici. Což jsem vyslovil jako možné nikoli téma, spíš základní smysl Festivalu Janáček, s cílem přidat ke světovému zájmu o Janáčka ryze brněnskou interpretaci, s ambicí udělat z Brna Janáčkovo hlavní město, nikoli probírat se vztahem Janáčka k humanismu.
        Vašemu poslednímu odstavci jsem věcně nerozuměl. Ale pochopil jsem ho jako pokus dehonestovat odlišné názory připomenutím, co jejich nositel kde udělal špatně, a že by tedy zkrátka měl být zticha. Metoda vy zase bijete černochy. Rád si na ta témata s vámi podiskutuji, jsou zajímavá a rozhodně ne tak prostinká, jak uvádíte, natož dořešená, a už vůbec ne v podobě, kterou jsem navrhoval. Ale sem nepatří – v hokeji byste zahříval trestnou lavici nejméně 2 minuty.

        15.05.2015 (1.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,