Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2024

ročník 33
1. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Destrukce provedena pouze zčásti

    Adaptace románu Stanislava Bilera Destrukce v pražském Divadle X10 nabízí řadu povědomých situací, typických nejen pro tuto scénu. Jde o korektně nekorektní inscenaci zasazenou do současnosti, na českou ves, kde člověk, který si myslí, že tam uteče před městským a obecně civilizačním tlakem, stejně klidu nedojde. Že vesnice není žádný med, to je ovšem stará pravda, mnohokrát v umění uchopená. Tentokrát dochází k prozření třicetiletý učitel. Relativně inovativní jsou některé důvody hrdinova procitnutí: neblahý dopad klimatických změn (málo vody, mizerná úroda), bezradnost, čemu a jak děti učit, neboť zavedené pedagogické metody nefungují a informace zastarávají před očima. Stanislav Biler, potažmo autor dramatizace Ondřej Novotný, dramaturgyně Lenka Havlíková a režisér Ondřej Štefaňák předkládají soft dystopii – co nevidět to totiž takhle nejspíš opravdu bude, tahle nadsázka, díváme-li se kolem sebe, se užuž překlápí v syrovou realitu.

    Třicetiletý učitel (Václav Marhold, uprostřed) se pokouší nalézt duševní rovnováhu únikem na vesnici. Dále zleva Jan Bárta, Antonie Rašilovová, Hynek Chmelař, Lucie Roznětínská a Vojtěch Hrabák FOTO PATRIK BORECKÝ

    Vysoký, štíhlý, čápovitý, chůzí „vratký“ Václav Marhold v ústřední roli dobře vystihuje učitelovo znejistění, jeho potácení se v tom všem. Hlavní postavu v některých pasážích zmnožují další herci (Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Jan Bárta, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař) a tato vícehlavá bytost totálněji vnímá i vyjadřuje zatím ještě měkký rozvrat světa. Vyjma Marholda se ostatní přelévají i do dalších postav zalidňujících střídmou scénu, kterou si navrhl režisér Štefaňák. Právě ta spolu s principem „kolektivního“ hrdiny velmi upomíná na Moskoviádu, která měla v režii Dušana D. Pařízka v Divadle X10 premiéru před loňskými Vánocemi. Vlastně nejen to: v závěrečných desítkách minut jevišti dominuje dům, který čtyři z herců před diváky smontují a jsou v tom momentu spíše za kulisáky. Obdobná stavba se v X10 zjeví v průběhu inscenace Úspěch (opět režie a scéna Štefaňák); kromě toho je v obou kusech zapojena kamera, kterou se herci snímají.

    A vůbec: Destrukce je typická „iksdesítková“ inscenace. V dobrém i problematičtějším smyslu. Vyjma začínající Rašilovové jsou tu obsazeni kmenoví herci této scény, kteří už mají bezpečně zavedené své výrazové prostředky, skoro jako kdyby i jejich figury přecházely z titulu do titulu. Zdejší adaptování románových předloh vykazuje ve výsledném tvaru určité shodné rysy: zprostředkování příběhové kostry, která je mírně ornamentalizována zcizovacími prvky, v závěru se dostaví vcelku explicitní pojmenování, „o čem“ se hrálo, co se přihodilo. Poněkud literátské divadlo, které vehementně usiluje o to, aby tak nepůsobilo.

    Destrukce je z větší části bystrá, vtipná, s tematikou, která v současnosti nesporně rezonuje, dost diváků se s ní tedy může potkat. Nadto Biler má své publikum, i díky svým publicistickým aktivitám. Pro mě osobně bohužel inscenace zvadla zhruba v poslední čtvrtině, jakmile herci-montážníci začali budovat dům a příběh se zahustil do mord story a psychohororu. Společenská naléhavost ochabovala tím víc, čím přibývalo deklamativní naléhavosti, kterou byl sycen zejména monolog Antonie Rašilovové, a technikálií spojených s obsluhou kamery, jež spolu s postavami „vlezla“ do těsného příbytku.

    Jde o obecnější problém, jenž se zdaleka netýká jedné inscenace v jednom pražském divadle. Ostře a sarkasticky konstatovat stav světa je jedna věc, ale rozehranou situaci vygradovat a nadto i pointovat věc druhá. Rochnit se v mizerii je snadnější než se propracovat k podobenství. Nejde mi o nějaké hledání takzvaného východiska, nýbrž o to, že bych se chtěl dozvědět něco víc, než je utvrzení se v tom, co vím i bez inscenace.

    Divadlo X10, Praha – Stanislav Biler: Destrukce. Úprava Ondřej Novotný, režie a scéna Ondřej Štefaňák, dramaturgie Lenka Havlíková, hudba Kryštof Blabla, kostýmy Matilda Tlolková. Premiéra 24. února 2023.


    Komentáře k článku: Destrukce provedena pouze zčásti

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,