Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Měla Bába bochník chleba

    Převážně ženský tvůrčí tým uvedl v Divadle Na zábradlí inscenaci, jejímiž ústředními postavami jsou ženy. Dramatizátorka Dora Viceníková propojila mikropovídky Daniila Charmse a učinila Báby „hrdinkami“ i vypravěčkami. Režisérka Anna Petrželková pak zpřítomnila karikatury žen, které nemají na práci nic lepšího než starost o to, co jejich starostí není, vyměňují si informace ve frontách, u holiče i zalezlé ve svých „norách“, zvědavě strkají nos – nebo spíš uši –, kam nemají.

    Báby

    Báby a jejich Kadeřníci v humorném i znepokojivém leporelu na Zábradlí FOTO KIVA

     

    V podání Natálie Drabiščákové, Magdalény Sidonové, Dity Kaplanové, Anežky Kubátové a dětské herečky Rebeky Němcové představují trochu směšný, trochu smutný, ale hlavně obludný symbol nemocné společnosti, proti níž se Charms vymezoval svými občanskými postoji a jejíž principy bojkotoval svým dílem. Společenskokritická nota přitom zaznívá spíše mimoděk, divák ji vystopuje především v Charmsových textech, později si jí všimne i v konání – Báby odposlouchávající sousedy, Báby ve frontě se síťovkou, Báby zvědavé a zároveň nezúčastněně bezohledné. Všichni všechno vědí, nikdo se o nikoho nestará. Z vybraných mikropříběhů prezentovaných zdánlivě bezvýznamnými Bábami však tušíme, že někde za nimi číhá Velký bratr.

    Absenci privátního prostoru odráží také scénografie Evy Jiřikovské. Miniaturní pokojíčky, nakřivo umístěné do zadní stěny, odhalují ty nejintimnější detaily z domácností – od přepravky na jídlo a pletacích jehlic až po toaletu. Jiřikovská vystihla smysl Charmsovy nevypočitatelnosti a nonsensu. Vše na scéně je sice vysoce stylizované, přesto se Jiřikovské podařilo nesklouznout k tomu, aby dramatizaci redukovala na „líbivé obrázky“. Významotvornost scény podtrhuje také výrazné svícení – každý „pokojíček“ má svůj zdroj světla, a divák je tak nenásilně veden k tomu, aby sledoval paralelní světy mikropříběhů na jevišti. Karikované Báby oblékla scénografka do nevkusných květovaných šatů, které obepínají tělo zohyzděné nadměrnými vycpávkami a tlustými punčochami, naddimenzovanost zdůraznila také obrovskými šedivými parukami. V protikladu k nim pak vyniklo rádoby noblesní oblečení kadeřníků Miloslava Königa a Petra Jeništy, ve výsledku slizkých a nažehlených postaviček.

    Z výše popsaného by se mohlo zdát, že Báby jsou tísnivou až hororovou inscenací. Je tomu tak pouze částečně. Báby jsou také komické – a především díky mužským postavám. Jeništa s Königem jsou stylizováni do těch, kteří maloměstské Báby zajímají – kadeřníků –, aby se nakonec proměnili v erotické objekty. Jedním z vrcholů inscenace je přitom jejich výstup, v němž rádoby operně pějí Charmsův text Vyndal jsem si z hlavy kouli.

    Některé příběhy jsou předváděny jen pantomimicky, jindy herci udávají rytmus celému výjevu – například nárazy vlastních těl do stěn či poklepáváním. Choreografie nenápadně podtrhuje také uniformitu a konformnost Bab, jež jsou doslova jedna jako druhá – například v nejparodičtější scéně, v níž Báby tančí na hit Ally Pugačevy. Sice neuměle, ale přece jen stejně.

    Žádná z hereček nedostává více či méně prostoru, možná s výjimkou Magdalény Sidonové, jejíž projev se od ostatních liší přehnanou naivitou – v jejím podání nejvíc vynikne tupost bezduchých postav. Jako jediné jí také připadla opakovaná replika: Šel tuhle jeden do práce a potkal jiného, který si koupil bochník chleba a vracel se domů. A to je vlastně všechno.

    Absurdita a grotesknost inscenace jsou dotaženy do krajnosti v postavě „malé Báby“, holčičky oblečené stejně jako dospělé herečky, která na konci přinese ještě stejně vyhlížející panenku. Zpočátku patří její výstupy mezi nejvtipnější, nakonec se stane nejvíce zneklidňujícím prvkem, značícím nemožnost úniku z omezeného a omezujícího systému.

    Viceníkové se v dramatizaci Charmsových textů povedlo podtrhnout černočerný humor, který je českému divákovi blízký. S Petrželkovou a Jiřikovskou pak vytvořily jakési scénické leporelo – humorné i znepokojivé, absurdní a pravdivé.

    Divadlo Na zábradlí – Daniil Charms: Báby. Režie Anna Petrželková, dramatizace a dramaturgie Dora Viceníková, scéna a kostýmy Eva Jiřikovská, hudba Jakub Kudláč. Premiéra 12. prosince 2014.


    Komentáře k článku: Měla Bába bochník chleba

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,