Dámy s kaméliemi pořídil René de Ceccatty pro pařížské divadlo Marigny a jejího uměleckého šéfa Roberta Hosseina. Premiéra se konala v roce 2000 a dvanáct let poté ji uvádí Divadlo Antonína Dvořáka Příbram v nastudování Milana Schejbala.">
Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zjitřené city s francouzskou příchutí

    Novou dramatizaci Dumasovy Dámy s kaméliemi pořídil René de Ceccatty pro pařížské divadlo Marigny a jejího uměleckého šéfa Roberta Hosseina. Premiéra se konala v roce 2000 a dvanáct let poté ji uvádí Divadlo Antonína Dvořáka Příbram v nastudování Milana Schejbala. Slavnou milostnou historku zastane na jevišti desítka herců, nejvíce tíhy leží pochopitelně na postavách náhle zamilované a smrtelně nemocné kurtizány Markéty Gautierové (Sabina Laurinová) a prudkým citem vzplanuvšího Armanda Duvala (Jiří Vojta).

    Sabina Laurinová (Markéta) a Jiří Vojta (Armand) FOTO ARCHIV DIVADLA

    Elegantní výtvarná podoba inscenace, o niž se postarala Jana Zbořilová, sází na romanticky vyhlížející kulisy s mohutně nakadeřenými oblaky i na apartní kostýmy, především dámské, kde hlavně kurtizány při pohybu koketně „zápasí“ s průhlednými, sudovitě vypouklými sukněmi. Sabina Laurinová s Jiřím Vojtou ztvárňují bytosti erotickou vášní přímo posedlé, zároveň však bojující s překážkami, za něž může předchozí Markétin život i Armandova finanční závislost na dědictví po matce. Jejich vztah je plný výčitek, křiku, opětovného usmiřování i jedovatých invektiv především z jeho strany. Oba protagonisté ve vypjatých scénách sice forzírují, ale jsou stále přirození a věrohodní. Jeví-li se tedy občas (zvláště v první části) nálada inscenace poněkud jednostrunná, nutno na druhé straně ocenit, že herci (a to všichni) dobře mluví a je jim rozumět, kterážto profesní samozřejmost bývá na našich scénách v poslední době spíš vzácností. Zklidnění tempa přinášejí do běhu věcí především Helena Karochová jako Markétina přítelkyně Prudence, reprezentující pozdní obezřetnost milostnické profese i zkušeností vytříbené pochopení pro trampoty druhých, a Jaroslav Someš, nabízející v partu Armandova otce přesné pointování replik, účinné hospodaření s pauzami a výrazovou neokázalost. Mainstreamová inscenace je občas podbarvena přiměřeně patetizující hudbou. Finále s umírající Markétou, které by mohlo směřovat k larmoyantnosti, zvládá Laurinová s vkusem, její poslední repliky jsou spíš hořké než cituplné.

    Divadlo A. Dvořáka Příbram – René de Ceccatty (podle románu Alexandra Dumase syna): Dáma s kaméliemi. Překlad Jiří Žák. Režie Milan Schejbal, výprava Jana Zbořilová, hudba Ondřej Brousek, dramaturgie Pavlína Schejbalová. Premiéra 1. března 2012.

    • Autor:
    • Publikováno: 16. dubna 2012

    Komentáře k článku: Zjitřené city s francouzskou příchutí

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,