Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Dá-li Bůh a svatý Václav

    Brněnská divadelní scéna se před dvěma lety rozrostla o komorní divadlo Buranteatr, zaměřené převážně na současnou dramatiku a to českou i zahraniční. Buranteatr vyplnil prázdný prostor na brněnských jevištích, kde se inscenují spíše klasické texty a soudobá dramatika bývá často opomíjená. Mohli tak představit brněnským divákům světově uznávané autory jako například Martina McDonagha nebo Yasminu Rezu, jimž se na českých jevištích (snad mimo Prahu) mnoho pozornosti nedostává. 

    Koncem března však vedení divadla oznámilo odchod ze stávajících prostor v knihkupectví KNIHY DOBROVSKÝ, kde dosud mohl soubor Buranteatru za velmi výhodných podmínek pracovat. Smlouva mezi knihkupectvím a divadlem vyprší v červnu a nebude již prodloužena. Buranteatr se tak znovu ocitá bez stálé scény, k původnímu „kočovnému životu“ se však již vracet nechce. Pokud se nenajdou nové vhodné prostory, hrozí divadlu zánik.

    Dočasné působiště

    Myšlenka založit divadlo vzešla od absolventů Divadelní fakulty JAMU Zetela (nyní umělecký šéf Buranteatru) a Jana Šotkovského (dramaturg). V roce 2003 založili v Olomouci divadlo Tramtarie, o dva roky později se původní soubor z finančních důvodů přesunul do Brna. „Po půl roce intenzivní činnosti s nulovými finančními prostředky se nerýsovala žádná výraznější podpora ze strany města ani kraje“ vysvětlil Jan Šotkovský. „V Brně jsme vesměs všichni studovali či vystudovali a měli jsme tam jisté zázemí. A v neposlední řadě Josef Kovalčuk s Oxanou Smilkovou nabídli části souboru přesun do brněnského HaDivadla, kde jsme doufali v možnost pokračovat v našem uměleckém směřování. Věc nedopadla, kolegové z Buranteatru stejně rychle, jako do HaDivadla přišli, z něj také odešli – ale my jsme už v Brně zůstali. Pod předanou značkou Tramtarie dělají jiní kolegové už šestým rokem intenzivně divadlo v Olomouci. A tak to asi mělo být.“

    V prvních letech působil Buranteatr na různých scénách, hostoval v Centru experimentálního divadla, v Divadle v 7 a půl nebo v HaDivadle. Po třech letech bez stálé scény se divadlu podařilo zakotvit v knihkupectví KNIHY DOBROVSKÝ. „Vzniklo to náhodou díky několika dobrým lidem, kteří věděli o naší touze po vlastním působišti a volných prostorách v Knize Dobrovský“ říká Jan Šotkovský. Smlouva mezi knihkupectvím a Buranteatrem byla původně uzavřena na jeden rok, poté byla o další rok prodloužena. Prostory, které připadly Buranteatru, byly však od počátku určeny pro knihkupectví.

    Z dlouhodobého plánu vyplývá, že provozovatelé knihkupectví již dopředu zamýšleli rozšíření obchodu v několika etapách. V té první mohli volné prostory na čas pronajmout. „Již při rekonstrukci knihkupectví jsme plánovali rozšíření v druhém patře o rok nebo o dva později a po tuto dobu jsme tedy mohli volný rozměrný prostor poskytnout někomu jinému, nebo zde mohly vzniknout například kanceláře,“ říká k tomu Radek Vičar, vedoucí prodejny v Joštově ulici.

    Šťastnou náhodou se o záměrech provozovatelů knihkupectví dozvěděl Buranteatr a oslovil vedení knihkupectví. Prostory byly pro divadlo vhodné, postačily jen lehčí úpravy, které provedlo divadlo na vlastní náklady. Řešily se pouze technické záležitosti a rekolaudace. Nyní musí Buranteatr uvést prostor opět do původního stavu. „Nové jednání bylo zahájeno v lednu tohoto roku“ sdělil k tomu Radek Vičar. „Knihkupectví se pro tento rok rozhodlo přistoupit k původně plánovanému rozšíření prostor. Nabídli jsme Buranteatru, že by zde mohli i nadále působit, chtěli jsme zde divadlo zachovat. Prostory by se ale musely upravit, což pro ně nebylo akceptovatelné.“

    I kdyby však Buranteatr souhlasil s úpravou prostor, jednalo by se jen o dočasnou spolupráci. „Koexistence knihkupectví a divadla může určitě dobře fungovat, jejich publikum se může stát našimi zákazníky. Z dlouhodobého hlediska by zde však divadlo mohlo fungovat jen v případě, že by si mohli dovolit tržní nájem,“ dodává Radek Vičar. Knihkupectví nemůže dlouhodobě sponzorovat občanské nebo neziskové sdružení. Přesto však Buranteatru dvě sezony se stálou scénou určitě pomohly. Divadlo si mohlo za tuto dobu najít vlastní publikum a získat přízeň diváků. Lidé si zvykli do divadla chodit, představení jsou často zcela vyprodaná. „Je teď na nich, jak si za ty dva roky dokázali vybudovat jméno, síť kontaktů nebo lobbing,“ říká Radek Vičar. Nově uvolněné místo bude nyní sloužit výhradně pro knihkupectví; přes prázdniny proběhne rekonstrukce a v září budou prostory otevřeny.

    Je lepší shořet než vyhasínat

    Během svého působení v knihkupectví KNIHY DOBROVSKÝ uvedl Buranteatr sedm premiér a odehrál 136 představení. Poskytl také prostor hostujícím divadlům (Divadelní studio Dialog, Divadelní soubor Tak jo, Divadlo Stodola, Studio Aldente, V karanténě, Amadis aj.), která neměla zatím tolik štěstí na vlastní scénu. Zánikem Buranteatru by tak přišla o možnost veřejného působení i další divadla. Prostory Buranteatru jsou zcela vytíženy, hraje se tu téměř každý den.

    Buranteatr nyní hledá nové možnosti působení na stálé scéně, jeho zástupci však prozatím raději nechtějí sdělovat, koho oslovili. Doufají, že se novou stálou scénu najdou, po dvou letech veřejného působení by měli mít větší šanci na úspěch, než dříve. Buranteatr se v Brně etabloval a  dokázal, že umí dělat stejně kvalitní inscenace jako v jiných zavedených divadlech. „Dá-li Bůh a svatý Václav, tak novou stálou scénu mít budeme“, říká Jan Šotkovský, zároveň si však nedělá dopředu žádné iluze: „Prostor hledáme už poněkolikáté a dlouhodobě, takže dobře víme, že na obzoru se rýsuje stále něco, ale málokdy se něco opravdu vyrýsuje. Už hezkých pár let hledáme osvíceného mecenáše, který by za milión korun ročně chtěl mít vlastní, hezké, milé, malé, věrné a pracovité divadlo. Kdybyste o někom věděli, ať se nám ozve. Jinak možnosti jistě jsou, ale mnoho jich není a my máme, což pokorně přiznávám, ve shánění sponzorů jisté rezervy. Na druhé straně jsme poslední dva roky existovali z větší části díky laskavosti a podpoře pana Dobrovského, který nám nabídl velmi vstřícné nájemní podmínky, tudíž na přílišné stěžování si nemáme právo.“

    Dramaturgický plán by však chtěl Buranteatr naplnit; do konce roku tedy bude hrát dál. Pokud by se ale do té doby nenašel jiný vhodný prostor, mohlo by divadlo příští rok skončit. Prozatím nejsou naplánovány ani další premiéry. „Budeme je připravovat a plánovat dlouhodobější existenci jen s jasnou perspektivou nového stálého prostoru. Onen ‚kočovný život‘ je totiž nejen časově náročný a vysilující, ale má i dost neblahý vliv na uměleckou úroveň nově vznikajících představení i repríz těch starších. Takže ano – nenajdeme-li v dohledné době nový stálý prostor, budeme se držet hesla, že je lepší shořet než vyhasínat.“ Lze tedy jen doufat, že Buranteatr nedopadne stejně jako frontman seattleské kapely, jehož slova Jan Šotkovský cituje – a že divadlo nevyhasne ani neshoří, ale naopak s nalezením stálé scény chytne novým plamenem.


    Komentáře k článku: Dá-li Bůh a svatý Václav

    1. Marek Pivovar

      Profilový obrázek

      Divadlu samozřejmě přeji, aby pokračovalo a prostor pro něj se našel – chci jen opravit drobné přehlédnutí Ivety Šedové – Martina McDonagha už před lety představilo brněnskému publiku Národní divadlo v Brně, když zde byl v režii Lubomíra Vajdičky nastudován „Osiřelý západ“.

      14.05.2010 (12.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,