Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Bylo & bude 15/2014

    Bylo

    V Klicperově divadle Hradec Králové se v průběhu srpna konalo výběrové řízení na místo ředitele, vyhlášené 28. května. K datu uzávěrky 8. srpna se přihlásili dva kandidáti. Současný ředitel Městského divadla Zlín Petr Michálek a Josef Jan Kopecký, učitel literárně-dramatických oborů v ZUŠ Střezina v Hradci Králové, místopředseda Volného sdružení východočeských divadelníků a vedoucí divadla Triarius. Výběrová komise složená z českých divadelníků a teatrologů nedoporučila nakonec ani jeden z projektů k postupu do druhého kola konkurzu. Na základě toho se správní rada rozhodla, že Klicperovo divadlo povede v sezoně 2014/2015 zastupující ředitelka Ing. Eva Mikulková s tím, že v prosinci bude vyhlášeno nové výběrové řízení, které proběhne na jaře 2015 s nástupem nového ředitele od příští sezony. Zatímco předseda správní rady Ing. Karel Plánička v oficiálním prohlášení 25. srpna tvrdí, že „situace v divadle je stabilizovaná – nadcházející sezona organizačně i umělecky zajištěná“, některé skutečnosti právě se rozběhnuvší sezony vypovídají spíš o tom, že takové tvrzení není zcela přesné. O výběrovém řízení a dění v Klicperově divadle připravujeme reportáž. hul

    Na konci minulé sezony dal výpověď z postu hudebního ředitele Národního divadla dirigent Robert Jindra, jako důvod udal dlouhodobé neshody s uměleckým ředitelem Státní opery a Národního divadla Petrem Kofroněm a ředitelkou Opery Národního divadla a Státní opery Silvií Hroncovou, a také nedůvěru v koncepci transformace obou oper. Ředitel Národního divadla Jan Burian dal najevo, že je Jindrovým odchodem nemile překvapen a hudební ředitelování Opeře Národního divadla přidal k povinnostem uměleckého ředitele obou oper Petra Kofroně. Nějak se v tom propletenci ředitelů nevyznám, ale domnívám se, že z Národního divadla odešla nejperspektivnější umělecká osobnost – a zdá se, že se to řešilo pouze v rovině administrativní, nikoli umělecké, ani operní veřejnost to nijak nekomentovala. Co na to umělecká rada Národního divadla? Vedení pražských oper jistě právem vadilo, že Jindra stále zůstával v pozici šéfa opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Nespokojen s tím byl pochopitelně i tamější ředitel Jiří Nekvasil, který na začátku této sezony oznámil, že Jindrovi neprodlouží v této sezoně končící termínovanou smlouvu, přestože už by se Jindra věnoval zase jen ostravské opeře – post prý už slíbil brněnskému mladému dirigentovi Jakubu Kleckerovi. Ani tomu nerozumím – Robert Jindra se prokázal jako v našich poměrech nebývale prozíravý a koncepční šéf, a to v oblasti dramaturgické, ve výběru spolupracovníků, zejména sólistů v mezinárodním kontextu, a také marketingové, jak doložil zapojením Ostravy do oslav výročí Richarda Wagnera. Co na to umělecká rada ostravského divadla? Výsledkem je, že jednu z několika málo výrazných tvůrčích osobností současné české operní divadlo vlastně nepotřebuje – jak dobře to známe z historie. Také Jindru raději vyženeme do zahraničí?JOSEF HERMAN

    Na hradě Grabštejn uspořádal 23. srpna pěvec Luděk Vele XXII. benefiční koncert ve prospěch oprav hradu: v opeře Bedřicha Smetany Dvě vdovy vystoupilo excelentní obsazení současného pražského nastudování opery, v titulních rolích Marie Fajtová a Dana Burešová spolu s Alešem Brisceinem, Luďkem Velem a dalšími, orchestr zastoupila v hodně nevděčném klavírním doprovodu Šárka Csölle Knížetová, dirigoval Robert Jindra. Scénu z papírových motýlků zpracovaly studentky Střední uměleckoprůmyslové školy v Jablonci nad Nisou. Přívětivá atmosféra, vernisáž obrazů Evy Vlasákové, spontánní projev sólistů nesešněrovaných režijními hříčkami patří k půvabům ojedinělé open air v našich končinách. her

    Poctu Jarmile Novotné, proslulé pěvkyni světového formátu, uspořádali 30. srpna na zámku Liteň, kde pěvkyně žila a odkud odešla do emigrace. Na její počest zazpívali čeští pěvci známí na zahraničních scénách dnes: Martina Janková, Dagmar Pecková, Štefan Margita a Adam Plachetka. Dovolili si při té příležitosti i přestoupit své obory, slyšet duet Kecala s Jeníkem v provedení Adama Plachetky se Štefanem Margitou se už sotva kdy poštěstí, naštěstí ho zaznamenaly kamery ČT. Pražská komorní filharmonie hrála na pódiu postaveném na nádvoří zčásti již opraveného statku velmi precizně pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Jiří Vejvoda přiblížil Jarmilu Novotnou nad archivními fotografiemi, které k projekci připravil scénograf a režisér Michal Caban. Večer zakončilo krátké slovo ředitelky občanského sdružení Zámek Liteň Ivany Leidlové, autorky projektu, která přivítala syna Jarmily Novotné Georga Daubka. her

    janbranc.com-9067,marg_fmt

    TV Přepínání Děti už vyspávaly svůj zážitek z prvního dne ve škole, zatímco jsem seděl (1. září) před televizní „plackou“ a zlobil jako ony: přepínal. Z dvojky na ČT art a zase zpátky, na onom prvním kanálu běžel dokument Nejextrémnější železniční trať světa, na tom dalším přímý přenos inscenace Divadla Na zábradlí Velvet Havel. Nemám v lásce přenosy inscenací, protože až na pár výjimek nedokážou zprostředkovat vůni či zápach inscenace, z její atmosféry trčí do éteru torzo. Co je to ale proti zážitku z údajně britského dokumentu o nové železnici z Pekingu do tibetské Lhasy! Není žádným tajemstvím, že Číňané ve velkém vykrádají duchovní vlastnictví, kde se dá, okopčený televizní formát mě přesto zaskočil. Závěrečné titulky sprintovaly takovou rychlostí, že jsem v nich nestačil nějaké anglické jméno zaznamenat. Ale i kdyby: tak nechutnou pročínskou propagandu pod záminkou obdivování technického zázraku aby jeden pohledal. Mušketýrsky ofouskovaný průvodce se mohl přetrhnout, aby vychválil masivní (nejen) turistickou expanzi čínských Chanů na tibetské safari; ucedil i jedinou větu o „kontroverzním“ přijímání celého projektu. Stejně bych mu ale přál, aby si i on užil nepříjemný zážitek aklimatizace z převýšení, aby pochopil, že se veze do téměř pětašedesát let okupované země.Richard Erml

    Milá Květo!
    Velmi rád Ti píšu tenhle dopis. Dopis o setkávání s bytostnou divadelní duší a s nepokojným srdcem. O setkávání s dobrým člověkem, který v labyrintu divadelních střetů a v kolotoči názorů neztratil nikdy optimismus a smysl pro laskavý nadhled a ušlechtilý, jasnozřivý humor. A neztratil sám sebe… Píše v dopise Květě Fialové, která 1. září oslavila osmdesáté páté narozeniny, režisér Karel Kříž. Celý dopis si můžete přečíst na i-DN a vystavený spolu s archivními fotografiemi z inscenací MDP, v nichž Květa Fialová hrála, ve foyeru Divadla ABC. K jubileu herečky uvedla MDP obnovenou premiéru talk-show Fialové Květy štěstí (benefiční večer se odehrál 5. září v Divadle Rokoko). hul

    V lyricky zpracovaném para-dokumentu Ztracen 45 zachycuje režisér Josef Císařovský vztah a manželství Jarmily Pospíšilové-Čapkové s Josefem Čapkem. Do kin film vstoupil 11. září, Jarmilu Čapkovou ztvárňují Anna Císařovská (předválečná doba) a Taťjana Medvecká (válka a poválečná doba), Josefa Čapka Saša Rašilov. Natáčelo se v Čapkově vile a v konkrétních prostředích Německa, pro vyvolání dobové autenticity využil režisér řadu moderních animačních technik (k rozpohybování fotografií). Události režisér rekonstruoval na základě deníků, které si vedla Jarmila Čapková v letech 1932–1939 a 1945–1947, kdy Čapka marně hledala v německých lazaretech – obecně se soudí, že zemřel při epidemii tyfu v půlce dubna 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen, některé indicie (např. svědectví E. F. Buriana) však naznačují, že žil ještě po osvobození tábora. Jarmila Čapková po válce spálila nebo rozřezala a do Vltavy naházela zhruba třetinu Čapkova výtvarného díla – přál si to v posledním dopise, který od něj z Bergen-Belsenu obdržela. hul

    Bude

    Třetí ročník jediného festivalu pantomimy v České republice MIME FEST proběhne od 15. do 20. září v Poličce a od 17. do 22. října poprvé také v Praze. Na festival zamíří světové špičky – Red Bastard a Michael Trautman z USA nebo Bodecker & Neander z Německa. Poprvé přijedou i mimové z afrického a jihoamerického kontinentu – Teatr del Cielo z Ekvádoru a El Ghaba z Egypta. V Praze i v Poličce vyrazí mimové také do ulic. Součástí festivalu budou workshopy vedené profesionálními lektory. lds

    Herec Petr Vacek uvaří na pražském náměstí Míru „hereckou“ polévku, jakou vařili v minulých dobách kočovní herci. Kdysi šlo hlavně o to, aby herci vůbec měli něco teplého do žaludku, popisuje Dobročinný bazar, který pořádá Občanské sdružení Letní dům 16. září od 10 do 19 hodin, Petr Vacek, dnes půjde spíše o vyvolání autenticity a lidské soudržnosti. Je to takový blešák plný oblečení, knížek, desek a různých prapodivných předmětů. Výtěžek půjde na programy Občanského sdružení Letní dům – na pomoc dětem a mladým lidem z dětských domovů. Myslím, že lidé by si takhle měli pomáhat, řekl Vacek.hul

    Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK spolu s Pražským filharmonickým sborem oslaví 17. a 18. září společné osmdesátiny provedením Symfonie č. 2 c moll Gustava Mahlera ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. her

    V experimentálním klubu Roxy/NoD v Praze bude 18. září derniéra jedné z nejpozoruhodnějších inscenací české tanečnice Lenky Bartůňkové Requiem, jež měla v tomto prostoru premiéru 12. 12. 2012. Taneční představení o životě, co pomine, o křehkosti těla a síle ducha. Výpověď za druhé světové války popraveného člověka, který bojoval za své přesvědčení. Dopis na rozloučenou. Čekání na smrt… hul

    Třetí ročník festivalu „pro mladé nejen věkem“ Young for young se uskuteční od 24. do 27. září v Mostě. Představí se různorodé skupiny a projekty, např. STK Theatre Concept s inscenací Muži, Koňa a Motora s pouličním projektem Macbeth, Hana Voříšková s výtvarnou miniaturou Pohyblivé obrázky. Slavnostní večer v Městském divadle v Mostě s předáním ceny festivalu Ivě Janžurové uzavře Korespondence V+W z Divadla Na zábradlí. lds

    Přehlídku balkánského divadla Balkán Spirit (28.–30. září) otevře v Paláci Akropolis Marko Mandić cenami ověnčeným projektem Mandić Trilogy pod záštitou známé skupiny Via Negativa. Představí se také vycházející hvězda a provokatér současného tance, bulharský performer Ivo Dimchev. Závěrečný večer bude patřit ironikům chorvatské performativní scény – skupině 100 ROOM, která mixem taneční techniky hip hop a butó zpracovala projekt o občanské válce Chorvatů a Srbů. lds

    Soubor současného tance 420PEOPLE, herec David Prachař, režisér Jan Nebeský a scenáristka Lucie Trmíková společně zinscenují Peklo. Inscenace inspirovaná Božskou komedií Dante Alighieriho a tématem krize středního věku bude mít dvě premiéry 29. a 30. září na scéně Experimentálního prostoru NoD. Tragikomické podobenství o souboji se smutkem, nudou a leností, které se vkrádají do lidského života po uplynutí jeho první poloviny, bude mít živý hudební doprovod.lds

    kronika - via negativa_fmt

    • Autor:
    • Publikováno: 20. září 2014

    Komentáře k článku: Bylo & bude 15/2014

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,