Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Faust a jeho sušenky

    Zakladatel a spiritus agens Zetel se se „svým“ Buranteatrem rozloučil loni na podzim inscenací Dorstovy hry Fernando Krapp mi napsal dopis. Zdá se, že ideami, na jejichž základě vznikly, dále trvají nejen státy, ale občas i divadla. Zetel si mohl dovolit odejít ne-li s dobrým, tak určitě s klidným svědomím: jeho divadlo si v posledních letech „vygenerovalo“ nové výrazné dramaturgické osobnosti. Za všechny stačí uvést Mikoláše Tyce. Květnovou premiérou Goethova Fausta v jeho režii přibyla, opět s vynaložením minima materiálních prostředků, další původní a působivá inscenace.

    Faust a Markétka, Buranteatr

    Michal Isteník jako Faust předvádí sušenkový boj Boha s Ďáblem FOTO PAVEL NESVADBA

    Buranteatr už dlouhodobě disponuje také silným hereckým souborem. Mnohotvářný Michal Isteník má v rukávu talenty téměř kejklířské, které uplatnil například v inscenaci 39 stupňů. Zvládá i ryze patetické role, jakou byl před třemi lety Gustaw z Mickiewiczových Dziadů. V buranském Faustovi uplatnil onu první podobu hned v úvodu. Sedí v setmělé jizbě u pracovního stolu, pojídá sušenky z pytlíku a pomocí posledních dvou předvádí „maňáskovsky“ vstupní dialog mezi Bohem a Ďáblem. Nakonec pokrčí rameny a obě esíčka slupne.

    Roli Mefistofela režie svěřila Kateřině Dostalové. Nejde o „zcizující“ schválnost, provokaci nebo pouhý nápad, ale i zde především o důvěru hereckému umění. Dostalová hraje natolik dobře, že ženu v mužské roli v podstatě nevnímáme, vidíme a slyšíme skutečného Mefista, padlého anděla disponujícího strohou logikou a krutou ironií, který ani v „důvěrnějších“ pasážích neporušuje distanci od lidského světa. Markéta Magdalény Tkačíkové se na scéně objeví jako nevinné dívčí ptáče, které by si mohlo ještě hrát s panenkami: to samo může být jen „nic proti ničemu“, důležité je, že i ona má svou postavu skutečně pod hereckou kůží. O tom se přesvědčujeme v hraničních situacích inscenace. A právě v nich dává především Isteník vzpomenout na svou výše zmíněnou dziadovskou postavu: obdivuhodně zvládá patos z plných plic, a ani zde se při svém náročném partu neomezuje na statické deklamování. Jeho Faust není přitom „rozdělen“ na starce a omlazence, je to stále tentýž poněkud umolousaný muž vědy opírající se o hůl.

    Spádnosti děje, a to nejenom v souvislosti s Faustovou postavou, napomáhá hutný a pružný překlad Jindřicha Pokorného. Diváci se v průběhu představení třikrát přesouvají, vše se ovšem bez jakékoli úhony mohlo odehrát na jedné scéně. Na rozdíl od Rajmontova výpravného Fausta v Liberci nechává Tyc člověka Fausta (vy)dusit se ve vlastní lidské šťávě. U Buranů se žádné Faustovo triumfální nanebevzetí nekoná, ale z Faustových závěrečných slov plyne, že i on může doufat – proti vší naději.

    Buranteatr, Brno – Johann Wolfgang Goethe: Faust a Markéta. Překlad Jindřich Pokorný, scénář Jan Šotkovský a Mikoláš Tyc, režie Mikoláš Tyc, kostýmy Aneta Grňáková. Premiéra 17. května 2015. (Psáno z druhé premiéry 28. května 2015.)


    Komentáře k článku: Faust a jeho sušenky

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,