Články autora: Lucie Němečková

Džirís Abú Džábir: Vidí mě jako monstrum

S mladým loutkářem Džirísem Abú Džábirem mě seznámil Husám Abed, s jehož divadelní skupinou Dafa Theatre spolupracujeme v rámci festivalu Nad Prahou půlměsíc několik let. Povídali jsme si v kavárně a Džirís zaníceně mluvil o svých nevšedních projektech.

Geneviève Pelletier: Divadlo je pro mě politickým aktem

Herečka, režisérka, ředitelka nejstaršího kanadského divadla Cercle Molière ve Winnipegu, bývalá předsedkyně Mezinárodní komise pro frankofonní divadlo a výrazná osobnost současného frankofonního divadla ve všech jeho barvách a rozličnostech.

Místo oslav revoluce – Tvůrčí pohotovost v Limoges

Ve francouzském Limoges se na podzim uskutečnil 40. ročník festivalu frankofonních divadel a dramaturgií Zébrures d‘automne. Třebaže šlo o ročník jubilejní, jeho ráz nebyl vysloveně oslavný. Spíš se nesl v duchu odbojném, až revolučním. Důvodů bylo nasnadě hned několik.

Victor de Oliveira: Divadlo mě naučilo mluvit

Festival Pražské křižovatky letos odstartovala osobní zpověď o hledání vlastní identity Limbo, jejímž autorem, režisérem a zároveň jediným interpretem je Victor de Oliveira. Následující rozhovor vznikl před představením na Nové scéně.

Afrika vypráví – Deváté Hry Frankofonie v Kinshase

Mezinárodní organizací frankofonie (OIF) se sídlem v Paříži jsem byla nominována jako porotkyně devátých Her Frankofonie v konžské Kinshase v sekci vypravěčů ve dnech 27. července – 6. srpna 2023. Stala jsem se tak první a jedinou kulturní porotkyní z České republiky za dobu...

Avignonská ztělesnění všehosvěta

Nová citlivost, nový pohled, nová otevřenost. Tak bych charakterizovala proud, který si razí stále sebevědoměji cestu avignonským festivalem. Bezostyšně se ptá, odkrývá dávno zasutá tabu, zpochybňuje, rozebírá a tříbí, znovu definuje, ohledává hranice… V rámci letošní...

Roztáhnout křídla a letět (XII)

Na jaře 2002 nás festival v Besançonu požádal, abychom se stejným týmem, s jakým jsme tam uvedli Couperinovy Leçons de Ténèbres (Lekce z temnot), o nichž jste si mohli přečíst v minulém díle, tedy se souborem XVII-21 Musique des Lumières Jeana-Christopha Frische a s naší...

Roztáhnout křídla a letět (XI)

Ne každý titul klasického repertoáru je vhodný pro loutkové divadlo. Proto každá volba inscenovaného titulu vždy vyžadovala precizní znalost předlohy a jejích inscenačních možností.

Roztáhnout křídla a letět (X)

Život naší divadelní společnosti šel různými cestami. Například v roce 1994 se ve Francii slavilo pětisté výročí Rabelaisova narození. Michaël Kerjean mě tehdy požádal, abych ho vystřídal ve vedení Marché médiéval (Středověkého tržiště), což je hlavní prostor...

Roztáhnout křídla a letět (IX)

Padox se snaží splynout s prostředím, s obyvateli, a proto dělá všechno jako ostatní. Napodobuje, aby pochopil druhého a stal se součástí jeho hry.

Roztáhnout křídla a letět (VIII)

Velmi brzy, už v roce 1973, jsem si usmyslel, že hudba našich inscenací bude původní, hraná – pokud to půjde – naživo.

Roztáhnout křídla a letět (VII)

V roce 1978 se naše divadelní společnost usadila ve městě Épinal na východě Francie. Levice tam právě vyhrála obecní volby a hledali kulturní směřování regionu.

Listopadové divadelnění na Martiniku

V hlavním městě Martiniku, Fort-de-France, se od 8. do 14. listopadu uskutečnil druhý ročník divadelního festivalu Les Théâtrales de Novembre zaměřeného na současnou dramatickou tvorbu napříč kontinenty.

Roztáhnout křídla a letět (VI)

Během tohoto našeho velmi aktivního období v polovině sedmdesátých let jsme zatoužili po stálém působišti v Paříži, prvním pařížském divadle věnovaném loutkářství pro dospělé.

Roztáhnout křídla a letět (V)

Pro Společnost Jeana Davyho, která pro mě byla na začátku mé kariéry velmi důležitá, jsem režíroval několik inscenací.

Má divadelní bible (No. 67)

Mou divadelní biblí, tórou i koránem je 158. číslo francouzského časopisu Théâtre/Public z roku 2001. Sto čtyři stran... Proti dvěma deskám Desatera vlastně pěkná bichle.

Roztáhnout křídla a letět (IV)

Komuna byla naší první inscenací s loutkami. Pro nás takové řešení představovalo způsob, jak se vypořádat s dobovou karikaturou i s davem tehdejších komunardů. Jednalo se také o naši první spolupráci s loutkářem Marcelem Violettem.